Jaké pocity jste měl z vražedného masakru v pařížském časopise Charlie Hebdo?

Pokusím se být upřímný, i když vím, že vaši čtenáři na to nemají... Mě ta věc opravdu hluboce zasáhla, nedělám si prdel, po strašně dlouhý době mě ta Paříž dokonce zkazila den. A to já se nijak význačně nedojímám, jsem takový tvrdý hošík, ale takto naposledy jsem byl v práci zaraženej, když jsem zveřejňoval video z Majdanu, kde stříleli do nějakých demonstrantů, což mě také hluboce zasáhlo. Já jsem Paříž okomentoval na Facebooku karikaturou bez jediného slova, ale i tak jsem byl hned terčem poznámek, že se snažím na tom nějakým způsobem parazitovat. Musím ale všem říci, že mě to hluboce zasáhlo, a to nemá nic společného s muslimy, neboť mám mezi nimi mnoho přátel. Nesnáším ale lidi, co muslimy odsuzují jen kvůli pár fanatikům. Člověk, který soudí jiného podle barvy pleti a vyznání a ne podle toho, zda je to dobrý, či špatný člověk, tak je to podle mě idiot. Mě to zasáhlo i proto, že to byl útok na redakci jako takovou, tedy na náš cech, na náš stav. Kdyby se ale něco podobného odehrálo na Blízkém východě, tak by to asi nevzrušilo nikoho. My totiž denně přehlížíme masakry v jiných částech světa skoro bez zájmu. Musím ale znovu zopakovat, že mně ty vraždy zkazily den a ještě jsem se z toho nedostal, i když jsem jinak voraženej, skoro až apatický. Ve mně se ale úplně zastavil čas, i když jsem navenek dělal, že jsem nad věcí, ale nebyl jsem...

• TÉMA: Masakr v Paříži

Jedni tvrdí – například teolog Tomáš Halík - že obrázky z týdeníku Charlie Hebdo jsou nevkusné, druzí zase v souvislosti s těmi vraždami poukazují na ohrožení svobody slova. Jak se na tvorbu toho časopisu díváte vy?

Svoboda slova je otázka kultury a my jsme si tady v Evropě prostě zvykli na ohromnou tvůrčí svobodu. Zvlášť "čecháčci" si už ani neuvědomují, v jak svobodné části světa a Evropy vlastně dnes žijí; to jsou prostory, kde je vůbec jedna z největších svobod slova na světě. Takto liberální společnost bych těžko hledal jinde, kromě Spojených států. Byl to ale samozřejmě zásadní útok na svobodu slova. Mrzí mě ovšem připosranost některých českých deníků, že se tomu trošku více nepostavily čelem, jako třeba Berliner Zeitung v Německu. Důležitý je ale nenechat se tím jakkoliv zastrašit, jakýkoliv ústupek by byl tady špatně. Já osobně nepovažuji kresby v Charlie Hebdo za nijak nevkusné. Dělat si srandu z islámu mi totiž přijde naprosto legitimní.

Připnul byste si na klopu odznáček "Já jsem Charlie"?

Já sice nemám rád uniformitu, ale neměl bych problém si takový odznáček připnout, nepřijde mi to trapný. Téma svobody slova je ale důležité - také jsem ostatně na svůj Facebook dal karikaturu Mohameda a sympatizuji s každým, kdo je pro absolutní svobodu slova. Myslím si, že člověk, pokud se vyjadřuje k někomu konkrétnímu a cíleně, tak by měl mít možnost si říkat, co chce. V případě útoku na ten pařížský časopis ale jde o čistý fanatismus – v Evropě žije několik miliónů muslimů a jestli jich zaútočilo padesát... Nejvíce náboženských útoků ve dvacátém století udělali křesťané; třeba v Irsku katolíci provedli víc útoků než muslimové od počátku 19. století. Já to považuji za čistý fanatismus, ale od té doby jsem se přesto na muslima nepodíval špatně.

Má se kvůli vražednému masakru v Charlie Hebdo nějak změnit postoj Česka k imigraci? Mají se podle vás Češi muslimů bát?

Je to velmi nepopulární názor, ale i určitě spousta vašich čtenářů je rasově nesnášenlivá a muslimy nemá ráda. My, Češi, jsme opravdu rasisté non plus ultra a nesnášíme jiná etnika a rozdělujeme lidi na černé a bílé a ne na dobré a špatné. Ovšem já si myslím, že bychom měli respektovat náboženské a kulturní tradice muslimů stejně jako oni by měli respektovat kulturu národa, u něhož se usadili. Ale určitě to nevnímám jako potírání nějakého přistěhovalectví - jsem spíše kosmopolitní člověk a jsem i pro „multi kulti“ a nesnáším jakékoliv projevy xenofobie. Víte, já jsem syn Žida a posuzovat lidi podle barvy pleti a náboženského vyznání je tak pro mě něco odporného. Léta už vedu jistou čtenářskou platformou, takže vidím i reakce, které k islámu od lidí přicházejí. Musím ale na to reagovat slovy, že je islám poměrně mírumilovné náboženství. Vadí mi ale na tom strach, který šíří islámští fundamentalisté. To je něco jiného. Ten strach, co tady islám šíří, je hrozný.

Co říkáte v této souvislosti na slova prezidenta Miloše Zemana, který uvedl, že muslimové, kteří nedokáží zapadnout a přijmout kulturu nové země, by se měli zase sbalit a vrátit se zpátky do domoviny a že každý má žít ve své původní zemi?

Tohle ale není myšlenka, která by vycházela ze Zemana samotného. Je to spíše součást jeho klasického populismu. Je ale při tom zjevné, s kým Zeman takto komunikuje, ke které společenské, příjmové a voličské třídě toto adresuje. Je to myšlenka, která nesměřuje do Prahy, ale směřuje hlavně na Moravu a na venkov. Já rozumím tomu, proč to říká, i já, kdybych byl aktivní politik, bych nedělal nic jiného, nežli bych hovořil o bezpečnosti, o posilování hranic, o regulaci přistěhovalecké politiky a tak dále. Jsem ale přesvědčený o tom, že většina z těch politiků, co to takto říká, to říká se záměrem. Nebudu se ale tady bavit o Okamurovi, který to říká ze zcela zištných důvodů. Ovšem všimněte si, jak se na podobných situacích snaží participovat právě politici, tajné služby, bezpečnostní agentury... S takovými podobnými incidenty se navíc sveze i „nutnost“ přidávat peníze tu na armádní rozpočty, tu na tajné služby - i z hlediska bezpečnosti prostě toto lidi chtějí slyšet. Jsme národ rasistů a dokonce xenofobně smýšlejících rasistů...

Když už jste zmínil šéfa Úsvitu Tomia Okamuru, tak on ještě před útokem v Paříži na svém facebookovém profilu sdílel „návod na ochranu před islámem“, pod kterým je sice podepsán člen Úsvitu Jiří Kobza, ale podle všeho se k tomu Okamura hlásí. V textu Úsvit třeba lidem radí, aby chovali psy a prasata a chodili je venčit kolem mešit a dalších míst, kde se pohybují muslimové. Jak takové chování vnímáte?

Já mám kamaráda Marka Černocha, který mu dělá dvojku. Já pochopím naivního voliče Andreje Babiše, ale připadá mi, že Okamura je rozklíčovaný i pro větší pitomce, než pro ty, co volí Babiše. On hraje totiž čistý populistický marketing a nemá to s politikou vůbec nic společného. Vyjadřovat se takto krajně pravicově jako on je ale samozřejmě celkově kalkul. Já nemám, co bych k němu řekl, ba dokonce ani to, že je idiot, neboť to on není. Co říká, tak jistou logiku má, ale připadá mi, že je to od něj tak strašně čitelný, že by to mohli prohlídnout i ti méně chápající. Já rozumím tomu, co ta strana dělá, ale nerozumím tomu, kdo je volí. To musí být snad chovanci nějakých ústavů!

Bývalý šéfredaktor Lidových novin, Mladé fronty Dnes a Reflexu Pavel Šafr v souvislosti se svobodou tisku nedávno v pořadu Události, komentáře v ČT hovořil v těch souvislostech, že má v ČR vicepremiér Andrej Babiš téměř mediální monopol...

Tak s tím nesouhlasím. Andrej Babiš, ať je jaký chce, tak rozhodně neovlivňuje obsah médií, které koupil (smích). Myslím, že ani na to Babiš nemá čas. Já jsem kamarád Jardy Plesla, šéfredaktora Mladé fronty Dnes, a samozřejmě i mě zajímalo, jak to v tomto médiu ve skutečnosti funguje a zda tam Babiš volává... Představa těch milovníků tezí, že Babiš listuje Mladou frontou a pak volá šéfredaktorovi, je ale mylná. On na to prostě nemá čas - řídí stát a pak také své impérium. Je sice pravda, že tu funguje jistá autocenzura, ovšem je naprosto normální, to dělám i já vůči svému vydavateli. Ovšem těm lidem, co vykřikují něco o svobodných médiích, bych rád vzkázal, že máme v České republice jedny z nejsvobodnějších médií na světě! Míra svobody českých médií je neskutečná a přál bych těm pitomcům, co říkají něco o nesvobodě, ať si zkusí psát do novin v Polsku, nebo na Slovensku. Česká média jsou mimořádně svobodná.

Vy osobně se také zrovna nemažete se slavnými lidmi, takže by mě zajímalo, zda i vy někdy čelíte nějakým vyhrůžkám.

Já teď procházím takovou komplikovanou a složitou mediální kauzou. Tu ale nechci nyní rozmazávat. Terčem vyhrožování jsem se ale stal několikrát, ovšem nikdy to nebylo v souvislosti se showbyznysem – to bylo jen jedinkrát, a to v případě Gábiny Partyšové. Kvůli výhrůžkám jsem se dokonce i jednou stěhoval. Opravdové výhrůžky jsem ale dostával jen v případě kauz kriminálního charakteru – týkalo se to třeba množíren psů a dalších podobných věcí. Když vám ale chce někdo ublížit, tak vám málokdy vyhrožuje. Proto beru vážně tak pět procent výhrůžek. Kdybych ovšem pár facek na ulici dostal, tak by to určitě pár lidí potěšilo. I když jsem veřejně známý svými postoji, tak musím říci, že je se mnou možné se domluvit.

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA