Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) na svém prvním letošním zasedání konstatovala, že Česká televize (ČT) porušila zákon, když neposkytovala ve vysílání pořadu Americká volební noc objektivní a vyvážené informace a zcela jednoznačně stranila Hillary Clintonové proti Donaldu Trumpovi. To, že se dva zástupci šéfredaktora zpravodajství České televize František Lutonský a Michal Kubal v otevřeném dopise RRTV proti tomu ohradili, berete spíše jako nedostatek sebereflexe, nebo oprávněnou obhajobu poctivé novinařiny?

Ohledně zmíněného pořadu z amerických voleb dávám Radě pro rozhlasové a televizní vysílání za pravdu, že to zpravodajství skutečně v pořádku nebylo. S objektivitou zpravodajství v České televizi jsou už problémy delší dobu. Velmi těžko se mi to říká, protože jsem v ČT pracoval více než 25 let, ale musím přiznat, že ta nynější kritika zpravodajského i publicistického vysílání je vcelku oprávněná.

MF Dnes informovala o tom, že Česká televize si za několik milionů korun najala trojici agentur, které by měly další čtyři roky vylepšovat její obraz v očích veřejnosti. Dává využití těchto financí z koncesionářských poplatků vůbec smysl?

Česká televize si svůj obraz i pověst zlepší především tím, když zkvalitní svoji práci. Pokud ty veřejné finance použije na činnost PR agentur, je to podle mého názoru zneužití koncesionářských poplatků. V ČT je prostě nutné udělat radikální řez. Asi jste už slyšel, že se v současné době připravuje v Poslanecké sněmovně novela zákona o veřejnoprávních médiích. Já jako bývalý televizák, i když nejsem člen volebního výboru, mám už představu o tom, kam by se měla práce České televize ubírat a jak by se měla celá tato situace řešit. 

Co si tedy nyní myslíte o novele Zákona o České televizi, že se v podstatě smrskla na změnu způsobu volby členů Rady České televize, které by už nevybírala Poslanecká sněmovna, ale své zástupce do ní by delegovalo dvaadvacet v příloze zákona vyjmenovaných organizací? Vidíte výhodu v tom, že místo poslanců vzešlých z voleb by o složení rady rozhodovali lidé blízcí platformě Svobodu médiím advokátky Hany Marvanové, která se na výběru organizací podílela?

Na jednu stranu se domnívám, že není zcela zásadní otázkou, kdo tu Radu (RRTV) bude vlastně volit. I když ten stávající systém, kdy to provádí demokraticky zvolení zástupci z Parlamentu, vidím jako vhodnější. Samozřejmě, že mezi koaličními a opozičními stranami panuje velká rivalita a výstupy zvláště ve veřejnoprávních médiích si politikové dost hlídají. V tomto ohledu zastávám poněkud jiný názor než můj kolega Komárek. U různých uměleckých svazů a nezávislých organizací, které mají často i své komerční záměry s ČT, by totiž mohlo snadno docházet ke střetu zájmů. 

Za naprosto rozhodující záležitost ale považuji, aby rada pro veřejnoprávní média jim vymezila určitý prostor, ve kterém by se mohla pohybovat. Dnes prakticky jen schvaluje rozpočet a volí generálního ředitele. Já bych navrhoval, aby daleko více zasahovala do obsahu a dramaturgie ČT i Českého rozhlasu. S kolegou Kolovratníkem jsme se shodli na konceptu, že by mělo mezi Radou a managementem ČT nebo dalšími veřejnoprávními médii fungovat nezávislé, profesionální, analytické centrum. To by zajišťovalo dvě důležité funkce. Jednak by pro Radu připravovalo hodnocení o objektivitě a nezávislosti pořadů a vůči vedení těch medií by fungovalo jako instituce, jež by posuzovala i pravdivost informací. Dnes má tak působit to centrum ministra Chovance, což považuji za zásadní omyl. Ve světě, v demokratických zemích provozují taková analytická střediska velká nezávislá média, jako je například CNN.

Také bych zrušil koncesionářské poplatky a zavedl bych k tomu spíše daň. Spravování a vymáhání koncesionářských poplatků je pracnou a velmi drahou záležitostí. Pokud by se to udělalo formou daně, jednalo by se o mnohem jednodušší a snadněji vymahatelný způsob. Navíc bych ještě uvažoval o sloučení ČT s  Českým rozhlasem a možná i s Českou tiskovou kanceláří pod jednu firmu. Ušetřilo by se na managementu, mohlo by tak fungovat jedno oddělení pro zahraniční zpravodajství atd. Sám vím jako bývalý televizák, že pro nás nebyl problém udělat telefonát se zprávou pro Český rozhlas nebo napsat krátkou agenturní zprávu. Byl by to daleko efektivnější a úspornější systém existence veřejnoprávních médií. 
        
Ještě ke kritice České televize, na jejím webu se objevila reportáž, kterou si přes PR agenturu objednala za 121 tisíc korun brněnská městská část. Došlo tady podle vašeho názoru k porušení Kodexu ČT, v němž stojí, že Česká televize nepřipustí, aby inzerent mohl ovlivnit obsah pořadů? A co říkáte vůbec tomu, že si zadavatel ve veřejnoprávní televizi koupí reportáž, jaká mu vyhovuje?

To je naprosto skandální případ pro veřejnoprávní médium. Že k tomu dochází u soukromých televizí, je celkem běžná věc, na to jsme si už zvykli, ale ČT tak opravdu fungovat nemůže. To jen potvrzuje má předchozí slova o tom, že je tam nutné udělat zcela zásadní změny. 

Co si myslíte o vyhrocených vztazích vicepremiéra Andreje Babiše s Českou televizí, který její redaktory z pořadů 168 hodin a Reportéři ČT označil za „zkorumpovanou pakáž“ a poté poslal tři stížnosti Radě ČT na reportáže, které o něm pojednávají? Má jeho kritika své opodstatnění?

Do značné míry mu dávám za pravdu, ale poopravil bych našeho pana předsedu asi v tom, že spíše než zkorumpovanost to může být neprofesionalita a zvláštní specifická atmosféra, která v ČT nyní panuje. Ti lidé se upnuli na určitý politický směr. Ten „podivný duch“ tam panuje od známé televizní rebelie z roku 2001. Já jsem tehdy v České televizi pracoval a s těmi protesty jsem nesouhlasil. Protože se té rebelie zúčastnilo i několik mých kamarádů, tak jsem si vzal raději volno, abych jim nemusel, obrazně řečeno, vrážet nůž do zad. Víte, základní problém zřejmě spočívá v tom, že tomu poměrně mladému týmu, který tam pracuje, vedení vštěpuje myšlenku, že televize patří vlastně jim, ale to tak vůbec není u veřejnoprávního média, ona přece patří státu, tedy všem.   

V letošním roce jistě rozhýbe českou politickou i mediální scénu příprava na nové prezidentské volby, které se uskuteční v příštím roce. Současná hlava státu – Miloš Zeman – se nyní rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí a pak i výsledek volby důležitým mezníkem, který určí další směřování této země, nebo vzhledem k významu jeho funkce fakticky o nic nejde? A půjde vůbec Miloš Zeman do voleb podle vašeho názoru?

Kdybych mu mohl lidsky poradit, tak bych mu asi řekl, ať už se voleb neúčastní a raději si užije v pohodě důchodu. Já jsem také v určitém věku, i když nižším, takže vím, o čem mluvím. Myslím si ale, že on do těch voleb zase půjde. A co se týká důležitosti prezidentských voleb, tak česká hlava státu těch pravomocí moc nemá, ale Ústava mu dává určité možnosti, které silné osobnosti typu Miloše Zemana mohou vhodně využít, s nadsázkou řečeno, „vykolíkovat si svoje hřiště“, na němž pak předvádějí významné politické hry. A to Miloš Zeman mistrně zvládá. Stejně tak jako on, toho využívaly i celebrity, jakými byli Václav Havel či Václav Klaus.