Režisérka Agnieszka Hollandová přišla s návrhem sebrat mužům volební právo. Prý by stačilo tak na tři volební období, tedy dvanáct let. „Kvůli mužské vizi se politika ocitla ve slepé uličce, z testosteronu se rodí nacionalismus, hlásí se k němu až sedmdesát procent mladých mužů, kdežto u žen jen pětina,“ rozvádí svou myšlenku režisérka. Je nacionalismus problémem? A jak se na nápad díváte?

Vtipné! A jak by to asi paní režisérka chtěla provést, když je nám zástupci gender ideologie tvrzeno, že pohlaví je přece jen sociální konstrukt, něco, co si každý může vybrat? To by paní režisérka chtěla někomu brát volební právo jen na základě nějakého konstruktu? Takové nápady vlastně geniálně ukazují, jak je neuvěřitelně snadné chytit se do absurdní pasti v době, která odhodila zdravý rozum...

Pokud jde o nacionalismus – ano, média mají často ve zvyku nálepkovat nesouhlasné myšlenkové směry jako nacionalismus a jejich nositele označovat za nacionalisty a populisty. Nálepkování údajných nacionalistů přitom slouží jen a pouze jako prostředek, jak někoho eliminovat z diskuse, jak ho a priori odsunout na okraj.

Kromě toho nesmíme zapomínat, že se v západní společnosti v posledních letech dostává masivně ke slovu extrémní levice. A ta se historicky vždycky snažila o likvidaci národního státu, protože stát jejím plánům vlastně překážel a k ničemu ho nepotřebovala. Takže ataky na národ, na tradice, na lásku k vlasti či na národní hrdost vlastně nejsou nic nového. Tohle dělala extrémní levice vždy. Jen je tedy pravda, že k tomu nikdy v historii neměla takovou podporu médií.

Hokejová legenda prezidentem? Dominik Hašek nejspíše chce oživit pokřik „Hašek na Hrad“; úspěšný sportovec oznámil, že kandidaturu nevylučuje, pochlubil se také, že politiku studuje až tři hodiny denně. Nedávno se objevil i na pódiu během demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. Jak se na jeho nápad díváte?

Přiznám se, že nevím, co znamená „studovat až tři hodiny denně politiku“. Ostatně, kdybych třeba já řekla, že studuju tři hodiny denně hokej, asi by pan Hašek také nebyl úplně v obraze, co tím chtěl básník říci.

Pokud jde o kandidaturu Dominika Haška na Hrad, není to určitě první a už vůbec ne poslední jméno, které uslyšíme a nad nímž budeme jen nevěřícně kroutit hlavou. Jak se bude prezidentská volba blížit, budou se hrnout další kandidáti. Kandidáti, kteří budou sice z různých oborů, ale většina z nich bude mít jednoho společného jmenovatele – půjde o osoby naprosto nedotčené politikou. Nula zkušeností v komunální politice, nula zkušeností ve vysoké politice, žádné členství v politické straně, zato sto procent ušlechtilých cílů a vzletných frází. Davy těchto nepolitických kandidátů jsou nicméně daní za nesystémovou přímou volbu a bylo bohužel dopředu jasné, že to přesně tak dopadne. Nezbývá tedy než doufat, že stejně, jako nepolitik nezvítězil při minulé volbě, nezvítězí ani v té příští…