Naši vládní politici kritizovali, že Polsko zradilo ostatní země Visegrádské čtyřky, když na poslední chvíli obrátilo a souhlasilo s povinnými kvótami. Ale nezachovali jsme se stejně vůči Slovensku a Maďarsku, když jsme se po přehlasování vzdali dalších protestů, například žaloby k evropskému soudu?

Komplikované je, že přesně nevíme, jak to celé probíhalo, protože se k tomu objevila spousta protichůdných prohlášení. Jedno třeba hovořilo o tom, že Poláci dávali mnoho dní dopředu najevo, že nepodpoří původní neústupné stanovisko Visegrádské skupiny. Na druhou stranu chápu postoj české vlády, že když prohraje při hlasování, nechce zoufale krvácet jen proto, aby se možná premiér Fico trochu populisticky zalíbil ve své zemi. Uvědomme si, že Fico má před volbami, a teď budou hrát všechny možné politické strany imigrační kartu, protože je to teď pro všechny téma číslo jedna. Fico možná nastoupil kurs podobný tomu maďarskému, nic jinému mu nezbývá. Ale nevšiml jsem si, že by také Maďaři podávali žalobu k evropskému soudu.

Slovenská vláda se už shodla na žalobě proti plánu Evropské komise na povinné přerozdělení uprchlíků mezi členské země Evropské unie, maďarská to teprve zvažuje, chce před tím, než se definitivně rozhodne, vyvolat debatu v parlamentu. Myslíte, že se ke Slovensku nepřidají?

Maďaři už jsou ti, kteří mají černé znamení, asi by si jen přidali ještě další černý puntík do žákovské v Evropě. Ale musím říci, že teď Maďarsko oceňuji, protože jsem studoval historii, tak rozumím prohlášení maďarského premiéra, že Uhrové, Maďaři stáli častokrát na hranici Evropy proti muslimskému tlaku z jihovýchodního směru; nakonec poslední jsme zastavili díky polským vojskům u Vídně. A nechápu postoj Evropy, že žije v jakési bublině, v nějakém vápenném domečku, ve kterém se evropští politici uzavřeli, vnímají svět jen v rámci evropských norem a předpisů a nevidí, že ten svět kolem se trochu změnil. Pokud se Evropa nepostaví tvrdě proti nekontrolovatelnému přílivu migrantů, nedopadne dobře. Ale musíme rozlišovat mezi migranty a uprchlíky. Uprchlík je člověk, který opravdu utíká z oblasti, kde mu jde o život, kde se zabíjejí i děti na ulici, což se v Sýrii a části Iráku skutečně děje. Ale vidíte, že mezi příchozími je mnoho lidí, kteří žádnými uprchlíky nejsou, jsou to jen ekonomičtí migranti, kteří jdou směrem Německo. A německá kancléřka Angela Merkelová by asi měla zvážit své další postoje, protože podporuje svými výroky mafiánské pašerácké skupiny, které těm ubožákům slibují ráj na zemi, když půjdou do Německa a dalších evropských zemí, například Velké Británie a Švédska. Do Finska se jim nechce, je tam zima a nuda.

Zatím Evropa nenašla recept na to, aby zastavila, nebo alespoň zmírnila ten silný proud migrantů. Naopak se zdá, že dokonce imigranty vítá, protože v nich vidí záchranu stárnoucí Evropy a nedostatkovou pracovní sílu. Nemohou Evropě v tomto směru skutečně pomoci?

Evropa je sem láká. Chápal bych, kdyby český Svaz průmyslu a dopravy řekl: chybí nám patnáct tisíc zaměstnanců. V Česku se teď hodně hledají pracovníci v sociálních službách, řidiči náklaďáků, kamionů, strážní, pomocní dělníci ve stavebnictví. Umím si představit, že existuje poptávka na trhu práce, vydejme jim tedy pracovní povolení. Třeba z Ukrajiny by sem lidé přijeli, ale těm se vydávání dlouhodobých pracovních povolení zastavilo; a u těch, kteří přicházejí z jihovýchodu, není vůbec jasné, jestli chtějí pracovat a co případně umí. Valí se sem vlna lidí, u nichž pak možná zjistíme, že jim nemůžeme svěřit tu či onu práci čili budou zatěžovat sociální systém. Jsem tedy spíše zastáncem restriktivní linie, která už by měla začínat někde na hranicích těch konfliktů. Je hrůzostrašné, co jsem si přečetl v novinách, že Němci schválili dalších pět miliard euro na podporu uprchlické krize, přičemž za ty peníze by se to dalo řešit v místě konfliktu spolu s penězi, které vydávají na migranty další evropské země. A tím nemyslím jen uprchlické tábory. Bez intervence v zemi konfliktů se ten problém nevyřeší.