Tak nám europarlament schválil zákaz prodeje nových aut se spalovacím pohonem od roku 2035. Ojetiny bude stále ještě možné používat. Myslíte si, že v roce 2035 snad nebudou už vozidla na naftu a benzín potřeba, nebo se europoslanci opět rozhodli poručit větru dešti?

Vzhledem k aktuálně dostupným technologiím, které jsou nám běžným lidem známy, pevně doufám a věřím, že i po roce 2035 budou takové automobily prodávány. Pokud ne a zároveň nebude veřejnosti uvolněn nějaký jiný funkční pohonný systém, vyjma elektromobility – jež je z hlediska kapacit a reálného využití zatím směšná – tak budou opět především řadoví občané čelit značným překážkám – ať už v rámci dalšího cenového nárůstu, nebo svobody pohybu. Tedy záměrnému a nucenému omezení mobility v první řadě. Tak jak si to lidé byli bezprecedentními svévolemi prakticky všech vlád nuceni vyzkoušet za PR covidu.

Demagogické proklamace o tom, ať jsme „zodpovědní“ a „ohleduplní“, mohou zůstat. Jen důvodem nebudou „první linie“, „zdraví našich babiček a dědečků“ a podobně, ale zdraví naší planety a s tím spojené zdraví nás všech. Opět jako vždy a za každé totality vše ve jménu dobra a blaha nás všech. Jen tak mimochodem, mám za to, že slušné a zodpovědné chování a úctu ke stáří i k naší Zemi snad má v sobě zakódovanou každý slušně vychovaný člověk. Ale ve dvou výše zmíněných případech, které slouží k řídicím procesům a ovládání mas, jde pouze o demagogické fráze, jež nás pomocí bezskrupulózního útoku na naši emoční, citovou stránku mají účelově nasměrovat a dostat tam, kde si přeje jistá skupinka samozvaných vyvolených. Takže je třeba umět kriticky rozlišovat a neskákat všemu hned na lep.

Kromě toho se europarlament shodl s Evropskou radou, že v podnikových radách velkých společností má být 40 % žen. Jak myslíte, že se s tímto požadavkem společnosti poperou? Budou při vstupu do místnosti paruky a řídicí pracovníci se budou střídat v tom, kdo se bude ten den „cítit ženou“?

Život si cestu najde a společnosti se s požadavkem – po našem: nařízením – europarlamentu poperou. Některé uvědomělým přistoupením na čím dál slepější hru politbyra EU, které se svými „doporučeními“, nařízeními, a legislativními pamflety již snad překonalo toho času politbyro SSSR. Jiné si pomohou nějakou kličkou. S nadsázkou třeba tou, jakou říkáte vy. Z mého pohledu je drtivá většina jakýchkoliv kvót kontraproduktivní. V případě vynucovaného procentuálního zastoupení žen kdekoliv, a nemusí jít nutně jen o ženy, mám pocit, že jde de facto o jejich ponížení a degradaci – zejména těch schopných. Protože na vynucovaně zastoupené ženy pak lze nahlížet optikou, že pracovní místo nedostaly díky svým schopnostem a dovednostem, ale hlavním důvodem bylo jejich pohlaví.

V koalici je spor o Alianci pro rodinu. Olga Richterová obvinila tuto organizaci, že spolupracuje s polskou organizací, která měla být podporována Kremlem. Ovšem dotyčný článek, na kterém se toto tvrzení zakládá, musely polské noviny stáhnout a omluvit se za něj. A přidala se k ní i ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová. Věří snad v koalici všemu, když jde o Kreml?

Jak říkáte. Jakmile jde o kritiku Kremlu, Putina, ale i Čínu, Lukašenka, Írán či Asada, tak by výše zmínění uvěřili i čertovi neposkvrněnou duši. Bez ohledu na fake news a dezinformace, proti kterým výše zmíněné jinak vehementně bojují. Protože v jejich uvědomělosti nejde o kritické zamyšlení, reálné argumenty a kritické hodnocení situace z vícera stran, ale o slepou ideologickou pravověrnost. A to je vždycky nebezpečné.