V našem listopadovém rozhovoru jste řekl, že o prezidentský úřad svedou boj Bureš s Pávkem. Do druhého kola postoupili Andrej Babiš a Petr Pavel, které jejich odpůrci s těmito jmény spojují. Jak pohlížíte na stav společnosti, jejíž 70 procent aktivních voličů dalo hlas bývalým komunistickým prominentům?

Je to stav jisté apatičnosti nebo lépe řečeno pocitu nezbytného vyrovnání s bezostyšnou skutečností dneška, něco obdobného stavu normalizační otupělosti v sedmdesátých letech. Je to způsob smíru s minulostí a zejména s její tragičností, s čímž se naše politická reprezentace ani po třiceti letech nedokázala vyrovnat. Zůstal jen pomník tisíců obětí na pražském Újezdě jako varování do budoucnosti, přičemž společnost akceptovala dvojí inscenaci: odborníci, kteří se za svoji angažovanost zastyděli a odešli do ústraní, a kariéristi, kteří využili příležitost a svoji angažovanost a konexe beztrestně zužitkovali. Takže takový udobřený stav můžeme nakonec nazvat snad i kýženým smírem s dobovou normalizací, kdy dochází ke generační výměně politiků narozených na přelomu čtyřicátých let a dnes nahrazovaných pragmatickými oportunisty, kteří postkomunistickou dobu brali jako příležitost k úspěšné kariéře a k čemuž jim i podstatná část národa tleskala. Ale tak to chodí asi ve všech systémech, které jsou v rukou lidí.

Dá se říci, že první kolo vlastně ani nebyla zcela rovná soutěž, jen více méně mediální hon ve stylu: Spojme se všichni, ať porazíme Babiše! Čím to, že přes všechnu antibabišovkou kampaň se takto poznamenanému kandidátovi dostalo nevídané voličské podpory a získal ještě o půl milionu hlasů více než jeho hnutí ANO v posledních volbách?