Od neděle 1. března, kdy se v Česku objevili první tři nakažení koronavirem, sahá vláda ve snaze zamezit šíření nákazy k nejrůznějším opatřením, při jejichž zavádění se ne vždy setkává s jednoznačným souhlasem. Jak její kroky hodnotíte?

Každý rozumný člověk ví, že se v tomto případě střetává právo na život a osobní svoboda. Já tvrdím, že lidský život stojí výš než svoboda. V situaci, kdy vypukla pandemie, není možné povolovat lidem vycházet ven, aby se shromažďovali ve větších počtech, ale naopak je nutné jim přikázat, aby nosili roušky, nebo regulovat jejich vstup do obchodů. To, co vláda udělala, je z mého pohledu naprosto správné. Myslím, že jenom blázen by to zpochybňoval.

Přesto manželský pár právníků Vendula a David Zahumenští podali k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení vládních opatření včetně vyhlášení nouzového stavu a některých dalších vládních opatření souvisejících s koronavirovou nákazou. Nabízejí také své služby při zastupování těch, kteří se budou domáhat škod způsobených těmi vládními opatřeními. Co si o tom myslíte?

Mně to přijde naprosto scestné, protože k čemu je vám podnikání, když umřete, nebo umřou vaši nejbližší? To je absurdní. Všimněte si, že všechny evropské země – dlouho s výjimkou Velké Británie – zavedly stejná opatření jako Česká republika. Jenom časová souslednost je odlišná. Jestliže i v New Yorku jsou karantény, tak potom by všichni ti státníci byli blázni. Tvrdím, že taková žaloba je nesmyslná a navíc by byla i hloupá, protože prvořadou povinností státu je chránit své občany. A jestli k tomu použije to, že zakáže cestování nebo že nařídí karanténu, tak z principu, že lidský život je nade vše, je to v pořádku, protože vláda má povinnost ho chránit.

Jak si ve srovnání s ostatními evropskými státy vede Česko z hlediska zvládání tohoto zcela mimořádného stavu? Jen připomenu, že vláda Andreje Babiše schytávala kritiku z obou stran. Nejprve ji tepal principál Jan Hrušínský, že kvůli "lehké chřipce" chce zlikvidovat jeho Divadlo Na Jezerce, v poslední době zase sílí kritika, že opatření měla přijít dřív, když vyhlášení nouzového stavu navrhoval ministr vnitra Jan Hamáček už 2. března.

Vláda si počínala naprosto správně. Ale vyhmátnout správný okamžik, kdy restrikce začít přijímat, je samozřejmě obtížné. Kdyby byl stav nouze vyhlášen už při prvních nakaženích, tak by se pomalu konaly demonstrace Milionu chvilek, na nichž by se vykřikovalo, že se vláda snad zbláznila. Já tvrdím, že postup přijímání opatření měl zcela regulérní průběh. Jediné, co bylo podle mě kritizováno celkem oprávněně, byl nedostatek roušek, respirátorů a dalšího zdravotnického ochranného materiálu. Ale když se rozhlédnete po světě, tak roušky nebyly nikde. Přečetl jsem si, že ve Spojených státech vyrábějí roušky z houbiček na nádobí, že si dávají lepenku kolem pusy. Roušky nejsou nikde, ve Francii, v Norsku. Nikdo nemohl tušit, že půjde o pandemii tak obrovského rozsahu. A Čína je teď skutečně jediná země, která ty ochranné pomůcky může dodávat. Samozřejmě z toho bude profitovat, její pomoc zadarmo nebude. Ta se nejen zaplatí, ale také se bude muset něco slíbit. Ale život člověka je nade vše, a tak vláda musela zajistit roušky z Číny. Ale pokud jde o sled vládních opatření, tak nemůžu vytknout nic, ten byl v pořádku.