Velká Británie už není členem Evropské unie. Obě strany čekají ještě složitá vyjednávání. O co přichází Evropská unie a o co naopak přichází Británie?

Evropská unie přichází o peníze, to je jediný princip, proč horko těžko chtěli Brity v Evropské unii od začátku. Británie je příklad pro ostatní státy, že když nás bude někdo štvát, tak je potíž zdrhnout zase pryč. Vzpomínám, jak svého času měla kapela Tři sestry na tričku nápis: Do Evropy nechceme! (Kapela také v roce 2002 vydala album a píseň se stejným názvem, pozn. red.) Ptal jsem se proč. Ale teď vyhrožují, o co všechno přijdou státy, když chtějí odejít. Dnes se stejně všechno řeší v rámci bilaterálních smluv včetně cestování a obchodu. 

Co se týká cestování, tak se v podstatě vůbec nic nezmění. Britové jen mají výhodu, že jejich odvody do Evropské unie byly natolik veliké, že Evropská unie od nich dostávala více, než jim dávala, což je případ i některých dalších států. Myslím, že Britové na tom akorát vydělali a svým způsobem jim závidím, že se nebudou muset nechat prudit, protože některé direktivy v rámci úředníků byrokratického aparátu Evropské unie jsou za trest. A my teoreticky musíme poslouchat. Myslím, že je na jednu stranu docela smutné, že nemůžeme říct: Tak tohle ne. Nikdo si to nedovolí, a navíc špatně by už bylo jen se odvážit to říct. V tomto ohledu budou mít klid, jinak se pro ně nic nezmění. Možná, že kdyby se i další státy trhly, tak se v Evropské unii někdo chytí za hlavu a uvědomí si, že tohle je špatně.

Nesdílíte tedy obavy, že by to pro Velkou Británii znamenalo zásadní negativní následky?

Myslím, že následky pro Británii budou nulové, protože nemají o co přicházet.

Před rokem jste mi řekl: „Po pravdě řečeno, já jsem byl příznivcem vstupu do Evropské unie, ale dnes si nejsem jistý, zda šlo o dobrý krok. Funguje na bázi byrokracie a stala se z ní diktatura. Dostáváme se do situace, kdy se nám sice podařilo dosáhnout nějaké svobody, ale opět je rozhodováno o nás bez nás.“ Změnilo se něco od té doby?

Nezměnilo, protože na jednu stranu mi Evropská unie stále více připomíná RVHP a podobné věci, takže se nezměnilo vůbec nic. Myslím si, že Angláni mají relativně klídek a docela jim závidím.

Česká politika přišla o výraznou osobnost – zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS), jehož odchod jsme si připomněli státním smutkem. Jak jste tuto informaci přijal?

Bylo mi smutno, protože šlo o člověka s jasným názorem, nepáral se s ním a dokázal si ho obhájit. Je docela smutné, že byl jedním z mála politiků, kteří měli jasno, co chtějí, byli schopni to říci a stát si za svým názorem. Ne se kroutit z rohu do rohu. Nemám rád nepotopitelné. Kdyby se náhodou stala vedoucí stranou KSČM, tak věřím, že jistý nejmenovaný politik bude jejím místopředsedou. Nebudu jmenovat, protože stačí, že plave všude možně. Ne nadarmo se mu mezi ostatními politiky říká korek, protože je nepotopitelný. Nebudu jmenovat.

Je tedy politiků podobných Kuberovi v České republice málo?

Potřebovala by jich víc. Byl schopen se postavit proti direktivám Evropské unie, zákazu kouření a podobně. Za chvíli budeme mít zákazy konzumovat pivo, budeme mít zákazy pečení vepřového bůčku, proto říkám, že je to špatně. Nemám to rád. Ne, tudy cesta nevede, nelíbí se nám to. A Kubera to řekl nahlas.

S Kuberou jste měli tohle společné, onen postoj proti omezování svobody…

Tak, tak.