U příležitosti 15. výročí vstupu České republiky do NATO si Centrum transatlantických vztahů nechalo zpracovat výzkum mapující veřejné mínění občanů o významu NATO a vztazích s USA v kontextu bezpečnosti státu. Jak vnímáte jako člověk, který se podílel na vyjednávání vstupu do NATO, jeho zjištění?

Výsledky průzkumu mě spíš potěšily. Je z nich jasně cítit, že Češi jsou ve značné většině rádi, že jsme součástí Severoatlantické aliance, a to nejenom kvůli tomu ukotvení na Západě v minulosti, ale i z hlediska budoucnosti. Spojenectví se Západem včetně Ameriky je pro nás zdaleka nejlepší způsob, jak zajistit vlastní bezpečnost. Na druhou stranu ale i z toho průzkumu pronikají na povrch taková naše specifika, že jakmile nejde už jen o to bezpečnost konzumovat, ale také tomu něco obětovat, tak už ta podpora začíná padat. Naše členství v NATO považuje za správné 70 procent, ale vysílání českých vojáků do zahraničních misí už jen 58 procent občanů a s intervencí NATO v Afghánistánu souhlasí 53 procent. Není to nic dramatického, pořád je to přes 50 procent, ale už to není těch 70 procent, kde je jen to naše pohodlí a bezpečí.

Do průzkumu byly zařazeny i otázky k umístění americké radarové základny na našem území. Co vás k tomu vedlo?

My jsme se chtěli podívat trošku víc do střev česko-amerických vztahů kvůli jednomu výzkumnému projektu, a tohle byl přece jen určitý milník. Přece jen do té doby, dokud se o radaru nejednalo, tak česko-americké vztahy měly i globálně větší význam, než by i odpovídalo naší velikosti. Zatímco dnes to není. Z toho výzkumu dokonce vyplynulo, že většina Čechů si myslí, že bychom měli rozvíjet hospodářskou spolupráci se Spojenými státy. Ale kdyby měli na něco ukázat, uvést nějaký příklad, tak už mají problémy, protože jich moc není.