Pokus o socialismus s lidskou tváří v roce 1968 byl podle něj asi odsouzen k neúspěchu, a to nejen kvůli Brežněvovi. „Zavinili ho i prosovětští kolaboranti počínaje Bil'akem a Jakešem konče,“ vysvětlil. „Lidskou tvář má však mít každé zřízení. Ať už je to socialismus, kapitalismus, nebo islamismus. Lidská tvář je něco, co by se mělo prosazovat všude,“ dodal.

Ruské angažmá při ukrajinské krizi některé lidi vede k obavám, aby se u nás neopakoval 21. srpen 1968, kdy do Československa vpadla vojska Varšavské smlouvy vedená sovětskou armádou. Je tato hrozba reálná v dnešní době?

Něco podobného dnes nehrozí. Ale divím se chování Evropské unie, NATO a USA vůči Rusku. Američané přitom mají neblahou zkušenost s Koreou či Vietnamem, vidíme, jak to vypadá v Libyi, Sýrii, Iráku. Jak se může někdo domnívat, že politika vůči Rusku může přinést nějaké dobré a chutné ovoce. Když si největší světová velmoc – Spojené státy – neporadí s takovými malými zemičkami, tím spíše se jim podobnými metodami nepodaří zdolat mohutné Rusko. Je to necitlivé. Odmítám jednostranný pohled, že za všechno, co se děje na Ukrajině, může Rusko. Politika bu bu bu nevede k ničemu. O čemž svědčí třeba Afghánistán. Vylámali si tam zuby Rusové, Američané i NATO.

Podívejme se ale na východ Ukrajiny. Jak je možné, že obyvatelé Doněcku či Luhansku ty povstalce nesmetou sami? Že je tam trpí, možná je dokonce i vítají. Proč si tuhle otázku neklademe? Docela mám pocit, když se tam tak dlouho drží – že jim jdou na ruku, či jim i pomáhají.