Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.),  Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

V pátek jsme si připomínali první máj. Prozradíte nám, jak jste si ho připomínal vy?

Tak jako každý rok. Účastí na shromáždění v Ústí nad Labem. Je to příležitost, jak se setkat a pohovořit s celou řadou přátel, se kterými se běžně setkat možnost nemám, políbit manželku pod rozkvetlou třešní, „provětrat“ vnoučátka atd.

Jak by tento „svátek práce“ měl být podle vás vnímán v současnosti. Spíše bojovně, jako připomínka prosazování práv zaměstnanců, nebo spíše slavnostně, jako uctivá připomínka práce všech lidí?

Jako uctivá připomínka práce všech lidí to bylo dříve, do převratu v r. 1989. Tehdy totiž skutečně všichni práci měli a mohli hrdě ukazovat její výsledky. Dnes, v rozkradeném hospodářství práci lidé nemají. Sám mám v regionální kanceláři celou řadu životopisů s prosbou o pomoc při sehnání práce. Možnost pomoci mám ale minimální.

Pravda, ne všichni o práci stojí. Také proč by pracovali, když královsky žijí z dávek, které dokonale dokážou využívat. Proč ne, když ty dávky jsou vyšší než mzdy lidí pracujících. Ale to je o něčem jiném.

Obávám se, že naši lidé stále ještě nechápou, že za svá práva se musejí vzít razantně, tak jako to umějí lidé na Západě. Nutně k tomu dojít musí. Svá práva si budou muset vybojovat. V tomto systému nainstalovaném po listopadovém převratu to jinak nepůjde. A k tomu bude sloužit i Svátek práce.

Není to jediné výročí, které si v těchto dnech připomínáme. Na přelomu dubna a května si prakticky denně připomínáme sedmdesát let staré události z konce druhé světové války. Na co by se podle vás mělo vzpomínat především?

Nač vzpomínat? Především na to, jak to skutečně bylo. Tvrdit, že v Pardubicích musejí odstranit pomník sovětské armádě, protože je osvobodili Američané, je nejen scestné, je to nehorázný nevděk k těm, kteří za naši svobodu položili životy. Jak se dříve velmi málo mluvilo o tom, že naši republiku z části osvobodili I Američané, tak se dnes mluví u tom, že naši republiku osvobodili JEN Američané.

Takové nehorázné zkreslování historické pravdy je hanebné. Proč se mlčí o tom, že Američané už zcela zbytečně bombardovali Prahu, Plzeň, že v Ústí n. L. bombardováním zničili střed města a zabili stovky lidí, a tak bych mohl pokračovat. Měli bychom vzpomínat a připomínat si pravdu o osvobozování naší vlasti. Pravdu, ať je jaká je, ale pravdu. Využít paměti těch, kteří hrůzy války zažili, dokud to jde, a seznamovat s těmito pamětmi především mládež.

Jak se díváte na tvrzení, které zaznělo z úst Alexandra Vondry ve čtvrtečním pořadu Máte slovo, že je třeba odlišovat mezi hrdinstvím sovětských vojáků a Stalinem a jeho komisaři, kteří je zneužívali ke svým politickým cílům?

Výraz, který bych pro Vondru měl, nemohu použít, nemohu vyslovit. Jak bychom mohli ke Stalinovi mít dost výhrad, tak, ať se to líbí, nebo ne, musíme vidět, co pro sovětské vojáky Stalin představoval, co pro ně znamenal. A má-li Vondra na mysli poválečné uspořádání Evropy, měl by se seznámit s dohodami vítězných mocností a pak teprve hlásat své bludy. Obávám se ale, že jemu o pravdu jde až na posledním místě a seznamování se s takovými dokumenty považuje za zbytečné nebo toho není schopen.

A když jsme u těch výročí, připoměli jsme si v sobotu i jedno nepříliš příjemné – první výročí událostí v Oděse, kde bylo upáleno přes čtyřicet protivládních bojovníků. Co by se podle vás mělo při tomto výročí připomínat?

Zvěrstva, kterých jsou fašisté schopni, i to, že na Ukrajině se ti fašisté dostali k moci. Říkám zvěrstva, ale vím, že ani nejkrvelačnější zvěř by něčeho takového nebyla schopna. Měli bychom si připomínat, že i těmto fašistům jdou peníze, které tam naše vláda posílá.

Měli bychom si připomínat, že v naší diplomacii působí lidé, jako je Bartuška, který se svými cynickými a odpornými výroky podle mého názoru postavil s těmi fašisty do jedné řady a ministru Zaorálkovi to snad ani nevadí. Kdyby vadilo, Bartuška by už na ministerstvu nemohl být. Jeho místo by bylo za mřížemi. Měli bychom si připomínat, že to nejsou jen zločiny v Oděse. Nějak se zapomíná na zločiny v Kyjevě, kde působili i v Polsku vycvičení odstřelovači, aby vraždili ty, kteří nad onou „revolucí“ nejásali. Ano, kyjevské zločiny si připomínat musíme také.

Ze druhé strany zaznívají názory, že ve válce prostě takové události nastávají, nebo dokonce, že je to vhodný způsob, jak čelit ruské rozpínavosti. Co říci na toto?

Podivný způsob, jak čelit něčemu, co není. O jaké ruské rozpínavosti hovoří, co za rozpínavost považují? Krym? Přešel na základě řádného referenda, ve kterém se zcela jasná většina vyslovila pro přechod pod Ruskou federaci. Že Ruská federace vyslyšela volání o pomoc z Jižní Osetie a Abcházie? To je rozpínavost? Vždyť bez toho volání o pomoc by tam nevstoupili. Není více rozpínavostí vojenské zabrání Kosova, Iráku, Libye, ale i, a to v tuto chvíli především, působení Američanů na Ukrajině? Ne, opravdu si nemyslím, že jsou to Rusové, kdo pošlapává mezinárodní právo.

V posledních dnech sledujeme velmi výrazný příklon Andreje Babiše a hnutí ANO k USA. Chlubí se snímky s Madeleine Albrightovou či Michaelem Bloombergem, jeho poradce Jan Macháček pořádá konference o ruské rozpínavosti. Nemáte z tohoto spojenectví obavy?

Mezi lidmi jsem slyšel názor, že Andrej Babiš si do USA jel pro rozkazy. Když sleduji kroky jeho i kroky ANO, pak se obávám, že je tomu skutečně tak. Obavy z takového spojenectví mít musíme. Podívejte se, jak takové spojenectví s Američany dopadlo např. jen v těch zemích, které jsem jmenoval. Rozval hospodářství, vraždění, občanské války atd. To bych u nás opravdu nechtěl. To říkám přesto, že totální rozval hospodářství jsme docela úspěšně zvládli sami. Podívejte se, jak se u nás chová americký velvyslanec Schapiro. Jak dokonalý kolonista! To bych nadále opravdu nechtěl!