Od pátku se předsednické role v Radě Evropské unie ujala Česká republika. Jako stát, který určuje, o čem se bude v Evropě mluvit, může některé návrhy pozdržet a jiné třeba urychlit k projednání. Jako priority si vybrala těchto pět oblastí: uprchlická krize a poválečná obnova Ukrajiny; energetická bezpečnost; posilování obranných kapacit; bezpečnost kyberprostoru; odolnost evropské ekonomiky. Sáhla po nejpalčivějších úkolech k řešení, z celoevropského či z českého pohledu?

Řekla bych, že nás by především mělo zajímat, co budeme dělat, až s naší skoro stoprocentní závislostí na ruském plynu zůstaneme bez dodávek a až kapacita zásobníků dojde. V tu chvíli budeme absolutně závislí na tom, zda se nad námi západní část Evropy slituje a uskromní se a poskytne nám část svého plynu. Jasně, že to je hlavně „naše“, nikoliv „evropské“ téma, ale kdy jindy bychom ho měli otevřít než teď?

Naproti tomu třeba poválečná obnova Ukrajiny je jistě téma velké, nicméně je na Ukrajině, jak bude chtít svou obnovu provést, to není něco, do čeho bychom měli mluvit my.