Vladislavský sál 28. října zažil udílení nejvyšších státních vyznamenání. Velké spekulace v té souvislosti budí zdravotní stav Miloše Zemana. Před ceremoniálem strávila hlava státu několik dnů v nemocnici na „rekondičním pobytu“. Během svého projevu, který byl nejkratší za dobu Zemanova úřadu, pak prezident seděl. Dělá vám jako lékaři jeho zdravotní stav starosti?

Není žádným tajemstvím, že pan prezident Miloš Zeman má dlouhodobě problémy s polyneuropathií dolních končetin. Na to i on sám na začátku svého projevu ve Vladislavském sále upozornil. Toto onemocnění mu způsobuje poruchu chůze, oslabení svalů nohou. Proto bylo správným rozhodnutím, že po dobu slavnostního projevu pan prezident seděl v křesle. Jeho brilantní projev, který jako obvykle pronesl zpaměti, byl o něco kratší, než bývá obvykle. Myslím, že to mělo svůj důvod. V letošním roce oceňoval státním vyznamenáním mnohem více osobností. A pro tento slavnostní okamžik byl, i vzhledem k televiznímu přenosu, vymezen čas, který bylo třeba dodržet.

Prezident letos vytvořil jakési „síto“, některé pozval, jiné ne. Je v pořádku, že si hlava státu takto vybírá, kdo bude přítomen, a kdo ne? Může v tom hrát roli dřívější demonstrativní odmítání pozvánek?

Pozvání na slavnostní ceremoniál k výročí vzniku České republiky na Pražský hrad je plně v kompetenci pana prezidenta a Kanceláře prezidenta republiky. Mně nepřísluší komentovat, koho pozval, a koho ne. Neznám seznam pozvaných.

„V životě jsem zažil spoustu státních svátků. V Rakousku i v Německu, ve Francii i v Británii, v Americe i v Austrálii. V žádné zemi jsem však neviděl při slavnostních ceremoniálech tolik zasmušilých tváří a v projevech necítil tolik negativní energie jako dnes v té naší. Atmosféra na Hradě smutnější než na pohřbech,“ uvedl k atmosféře na Hradě někdejší europoslanec Libor Rouček. Jak působil ceremoniál na vás, byl smutný? A čím?

Nevím, na kterém hradě byl pan europoslanec Libor Rouček. Je možné, že jeho přátelé, se kterými komunikoval, vyzařují negativní energii. Podle mne ve Vladislavském sále byla atmosféra vysoce slavnostní a nikdo ji nenarušoval. Při následném pohoštění ve Španělském sále a v přilehlém Rudolfínském sále jsem potkal mnoho usměvavých a rozzářených osobností.