Jak jste prožil listopadu 1989? Máte na tuto dobu nějakou významnější vzpomínku?

Učil jsem tehdy na základce a současně jsem měl vedlejšák na univerzitě a učil jsem taky didaktiku fyziky. V pondělí 20. listopadu jsem měl první hodinu na VŠ, takže jsem se ocitl mezi „revolucionáři“ hned na začátku. Během pár dnů jsem se stal předsedou stávkového výboru, potom Občanského fóra. Celkem jsem se angažoval a stal se i předsedou OF učitelů Jihomoravského kraje. Významnou vzpomínkou byly tehdejší verbální střety s předsedkyní ZO KSČ. Tehdy jsem to bral 50:50, říkal jsem si, že když by to nevyšlo, půjdu dělat řidiče trolejbusu.

Co pro naši zemi listopad 1989 znamenal a co nám přinesl?

Konec podřízenosti SSSR a nové možnosti téměř pro každého. Samozřejmě přinesl i rizika a složitější život pro část obyvatel.

K listopadu 1989 se řada z nás hlásí, nicméně mnoho lidí (i těch z listopadu 1989) je z polistopadového vývoje dosti rozpačitá. Komentátor Deníku Ivan Hoffman (před třiceti lety písničkář) v rozhovoru pro časopis Argument říká, že po listopadu 1989 jsme se vrátili k překonanému vadnému modelu mafiánského kapitalismu. Dá se to takto drsně charakterizovat?

Částečně souhlasím, ale vzhledem k tomu, že jsem se krátce po roce 1989 ocitl ve „velkém byznysu“ vnímám to poněkud šířeji. Nejdříve se prosazovali jednotlivci s podporou jednotlivců ze zahraničí a draví místní podnikatelé. To bylo období celkem „kovbojské“ a otevřené. Šikovný člověk tehdy snadno v podnikání uspěl i bez podvodů a krádeží. Někteří si však „pomohli“ i hodně divoce a zdiskreditovali tím celkový pohled na podnikání. Později přišly nadnárodní korporace, které převzaly těžiště byznysu. Nyní už jsme v době střetů místní oligarchie se zahraniční oligarchií (působící prostřednictvím profesionálního managementu). Byznys těchto velkých subjektů se většinou opírá o legislativu (dotace, „ekologické povinnosti“, daňové výhody atp).

S tím souvisí otázka na devadesáté roky. Zvláště pravicově založení lidé na ně vzpomínají nostalgicky s tím, že tehdy byla největší svoboda. Jiní ale namítají, že mnoho lidí přišlo i o práci (zvláště v některých regionech), mluví dokonce o zločinech privatizace. Co k tomu říci?

Pravda je obojí. V devadesátých letech byla spousta příležitostí, nicméně každý nechce být podnikatelem. Zločiny privatizace jsou často i zdokumentovány a měly negativní dopad na mnoho lidí. Stačí připomenout byty OKD. Myslím si však, že to mohlo být i horší, a že se těmto manipulacím a podvodům nedalo zcela vyhnout. Byla to negativní stránka privatizace, která se většinou povedla.

Na zmiňované negativní jevy upozorňuje dnešní premiér Babiš, proti kterému se nyní demonstruje kvůli jeho hříchům. S tím, že on je nyní přišel napravit. Má toto právo pan premiér říkat? Neřadí se také po bok „zločinců privatizace“ a korupce tradičních politických stran?

Myslím si, že pan Babiš byl od začátku aktivní v ovlivňování politiky pro svůj byznys. S většinou těch, na které útočí, dříve spolupracoval. Chtěl být efektivnější než Bakala a neřeší tedy své zájmy prostřednictvím politiků, ale přímo.

Na druhou stranu ale Babiše hodně lidí volí. Proč? Není to i proto, že z těch negativních jevů polistopadového vývoje viní jeho voliči strany, které byly u moci, také se jim říká tradiční politické strany? Ostatně ve výše uvedeném rozhovoru s Hoffmanem zaznívá myšlenka, že „není to Babiš, kdo tady privatizoval politiku, to jsou právě ty tradiční politické strany, že Babiš se liší tím, že šel do politiky napřímo, bez prostředníka, aby ochránil svůj byznys“. Nejsou vlastně Piráti jedni z mála, kteří mohou kritizovat nedávnou minulost i Babiše, aniž by jim někdo mohl vytknout, že je to od nich pokrytecké?

Ano, Piráti nikomu v byznysu nepomáhali, ani Babišovi. Dle mého názoru lidé volí Babišovo ANO především proto, protože Babiš zaměstnává tým profesionálů, kteří zkoumají veřejné mínění a vytvářejí účinnou komunikaci, která se lidem líbí. Berou tím voliče stranám, které přizpůsobují své proklamace požadavkům mainstreamových médií a na své ideje, či zájmy voličů nehledí. Média takové politiky a strany chválí, nicméně lidé se od nich odvracejí.

Je dnes ohrožena demokracie? Často to tvrdí právě odpůrci pana prezidenta či premiéra. Ohrožují oni demokracii? Jiní zase viní jejich oponenty, například tím, že na demonstracích Milionu chvilek údajně zpochybňují výsledky demokratických voleb. Jak to je?

Demokracie může vypadat různě. Myslím si, že demokracii ohrožují pouze násilné akce a některá legislativa. Největší nebezpečí vidím ve zneužití technologií, což vidíme například v Číně, kde zavedli sociální ratting atp. I u nás jsou o lidech shromažďovány značné objemy dat. Důležité je předcházet těmto jevům a zneužití technologií zabránit.

Prvními našimi českým prezidenty byli dva Václavové Havel a Klaus. Každý byl jiný a mají své příznivce a odpůrce. Abych otázku opepřil a čtenáři při čtení rozhovoru neusnuli, použiji opět výživnou citaci z rozhovoru s rebelem Ivanem Hoffmanem. „Představa, že jsme se zdárně transformovali zásluhou Havlova humanismu, jeho lidsko právního demokratického étosu, či zásluhou Klausovy ekonomické erudice a jeho politického tahu na branku, je podle mne mýtus. Transformace skončila ekonomickou a společenskou katastrofou, a to, na co jsme doplatili, byla kombinace Havlovy naivity a Klausova cynismu.“ Jak vidíte oba Václavy vy?

Já věřím tomu mýtusu.