Donald Trump začal úřadovat za hlasitých protestů aktivististů, či aktivistek. Čemu ty protesty přisuzujete?

Je nesmyslná iluzorní myšlenka, že prezident má být svorník všech, že má všechny spojovat a reprezentovat. Takhle to není.  Pokud má prezident nějaký názor, vizi, stanovisko a srozumitelně ho prezentuje, tak ho kvůli němu jedni lidi volí a samozřejmě se vytvoří i skupina jeho odpůrců. Pokud tedy nechceme člověka, který jen papouškuje, co se po něm chce a snaží se, aby se všem zalíbil, nikoho neurazil a nenaštval. Takový člověk se ale logicky nemůže stát prezidentem, protože nemá žádný názor. Lidé volí někoho, kdo má nějaké stanovisko. Tím si ale vytvoří příznivce a odpůrce, kteří s ním souhlasí, či nesouhlasí. Celá ta debata o Trumpovi či Zemanovi je o úrovni a distinguovanosti těch odpůrců. Tím se ukazuje charakter a kvalita demokracie. Kdyby to v Americe dopadlo opačně a protestovali by příznivci Donalda Trumpa proti Hillary Clintonové, dovedu si představit razantní titulky, že se nesmířili s demokratickou volbou, že nechtějí demokracii jako vrchol společenského zřízení. V momentě, kdy je to opačně, tak je to naopak bráno jako vrchol demokracie veřejně nesouhlasit s prezidentem. Podle mě se demokracie a svoboda slova v posledních letech vnímá velmi selektivně.

Podle kritiků mluví Trump obhrouble, nekorektně. Vy však varujete před černobílým viděním světa - máte na to výraz dalmatizace společnosti - v němž Trump a jemu podobní jsou popisováni jako největší zlo. Pokud to bude takto pokračovat, obáváte se, že nositelé jediné pravdy spoluvytvoří skutečného Hitlera. Já k tomu dodávám, že tlak vyvolává protitlak, a čím radikálnější názory budou na jedné straně, tím radikálnější budou protinázory na druhé straně....

Myslel jsem to tak, že žijeme v hodně prapodivné době. Když někdo nazývá věci pravým jménem, tak se označuje jako radikál. Když se týden v České republice probírá básnička pro druhý ročník, kdy se z dívek stávají maminky, protože je to genderově nevyvážené. Když někdo řekne, že nesouhlasí s pochodem Prague Pride, tak je homofob. Když se relativizujeme rodina. A to říkám jako člověk, který v této věci není žádný konzervativec. Jsem liberál, ale co je moc, to je moc. Existují nějaká pravidla, přírodní zákony, logika. A my tohle všechno relativizujeme. Najednou přijde někdo, kdo říká prachobyčejné věci, které každý vnímá selským rozumem. A najednou je to radikální. Varuji před tím, že pokud ta volební kampaň neskončí, a ti, co prohráli, se nesmíří s prohrou, a budou v zásadě volební kampaň vést pořád, můžou ve společnosti vytvořit protitlak. A ne jen v Americe, ale třeba v jiné zemi se může společenská poptávka skutečně zradikalizovat a získají prostor skutečné radikální xenofobní rasistické názory. Jenom díky tomu, že se názor normální, obyčejný, standardní, klasický nálepkuje jako radikální. A to je něco, čeho se skutečně obávám. V Rakousku prohrál v prezidentských volbách kandidát označkovaný jako radikál a vyhrál Zelený. Vidíte tam nějaké protesty? Nevidíte. Když vyhraje ten, koho podporují takzvané elity, druhá část společnosti se s tím smíří. Takže ti, kdo jsou označeni jako méně vzdělaní, permanentně nespokojení, tak když jejich kandidát prohraje, tak to respektují. A ti, co se definují jako inteligentnější část společnosti, se s tou porážkou nesmíří a vedou permanentní kampaň v době prezidentování toho či onoho. Jako je u nás Zeman, v Americe Trump. Výsledkem může být, že i ti lidé, kteří ho nevolili, s ním začnou sympatizovat jenom z čistého vyvážení toho neférového černobílého přístupu. Když cokoliv on řekne je považováno za blbé. Dlouhodobě je to medvědí služba, co dělají tyto skupiny lidí. Čím více takovýchto jednostranných černobílých aktivit, tím více posilují kandidáta, proti kterému protestují.

Můžeme se o tom letos přesvědčit, v Evropě je několik důležitých voleb a v Holandsku by mohl uspět Geert Wilders, ve Francii Marine Le Penová. Je to i z těchto důvodů?

Ano. Vítězství Donalda Trumpa není až tak vítězstvím Donalda Trumpa, ale je to protest proti tomu uniformnímu, neutrálnímu, pseudokorektnímu pohledu na svět, který lidem už leze na nervy. Dostává se to až za hranu normálnosti. Opakuji - že se vůbec vede debata o té básničce s maminkami, no to jsme už na začátku vyhynutí. Budeme popírat úplně nejzásadnější věci. Svět není úplně spravedlivý. Já sám jsem třeba malý, 162 centimetrů. Když jdu někam na koncert, musím sedět. Nemohu stát, protože neuvidím. Mám různé deficity. Z toho přeci nevyplývá, že bych měl mít nějaké výhody, které by vyvážily tento hendikep. Svět prostě nemůže být absolutně spravedlivý... U těch protestů mě třeba pobavilo to, že jejich vůdkyně je Madonna, která celou svoji uměleckou tvorbu postavila na prezentaci ženského těla. Provokativními klipy, sexistickými vystoupeními i skandály. A ona je ta, kdo stojí v čele proti sexistickému chování prezidenta. To si musíte ťukat na čelo, jestli je tohle normální.