Když jste se vrátil z Krymu, odkud jste referoval pro ParlamentníListy.cz, snesla se na vás kritika, že jste tam byl se samými extremisty. Jak to na vás působilo?

Byli jste jedni z prvních, takže to bylo ještě ze Simferopolu. Dostal jsem po návratu strašnou čočku. Tak čtvrtina novinářů, což mě mile překvapilo, protože jsem si myslel, že to bude při té schizofrenii horší, se ptala jen na to, jak jsem se tam dostal, kdo mě naverboval. Když jsem jim řekl, že jsem si sám zaplatil letenku, tak je to ještě popudilo a objevilo se to jen v pár médiích. Organizace, která to pořádala, pro mě byla věrohodná, protože poslanci s ní vždy jezdili na pozorovací mise. Divil jsem se některým kolegům, kteří s ní jeli jinam, ale přesto se nyní přidali k mým kritikům. Jestli za ní stojí nějaký belgický pravičák, tak je to možné, ale já to nevěděl.

Nicméně jako novinář jste byl i v jiných konfliktech...

Patrně jsem jediný český novinář s modrou knížkou, který byl několikrát na frontě. Vyrostl jsem ve městě, kde byla velká posádka. Mé zaměření je protiválečné a mise do bývalé Jugoslávie se nesla pod heslem: Válka je vůl.