Většina demokratických států v Evropě podporuje nyní Ukrajinu, kterou brutálně napadlo Rusko před 3 měsíci. K těm nejaktivnějším zemím patří Česko, jež dodalo Kyjevu i těžké zbraně, jako jsou tanky, bojová vozidla pěchoty, raketomety, houfnice a podle vojenských expertů z USA prý i helikoptéry. Pomáhat napadeným je jistě chvályhodné, ale nepřehnali jsme to poněkud? Nic proti exportu ručních zbraní či dělostřeleckých granátů na Ukrajinu. Budeme ale schopni během pár let nahradit zmíněnou těžkou bojovou techniku, když se nyní potýkáme s vysokou inflací a potravinovou i energetickou krizí? Neohrozila vláda tak vlastně naši bezpečnost?

Myslím, že otázku, zda něčeho takového budeme schopni, nejpozději od 24. února 2022, nemá smysl pokládat. Diskuse o tom, jestli si můžeme nebo nemůžeme dovolit silnou armádu, patří minulosti, protože luxus takového výběru jsme pozbyli. My tu silnou armádu bezpodmínečně mít musíme. Jiná realistická cesta již neexistuje. Bezpečnostní situace v Evropě se dramaticky zhoršila a nelze očekávat, že by se měla v dohledné době zlepšit, spíš naopak, a to bez ohledu na výsledek války na Ukrajině. Pokud zvítězí Rusko, budou jeho ambice nadále reprezentovat hrozbu, pokud zvítězí Ukrajina, pak to nejspíše způsobí velkou nestabilitu přímo v Rusku, což se nepochybně odrazí i v Evropě, a pokud nastane nějaký pat a ten konflikt se v nižší intenzitě potáhne dlouhé roky, pak to logicky také způsobí fundamentální ohrožení bezpečnosti střední a východní Evropy. Navíc tato válka může zapůsobit jako „rozbuška“ dalších konfliktů, které mohou vypuknout třeba na Balkáně, na Kavkazu či ve Střední Asii, zkrátka všude tam, kde na sebe narážejí zájmy Západu, Ruska, Číny a dalších aktérů. Rozum velí připravovat se spíše na pesimistické scénáře, a proto potřebujeme silnou armádu jako záruku bezpečnosti a suverenity této země. Zdůrazňuji, této země. Nezapomínejme, že českou armádu nebudujeme pro NATO či EU, armádu budujeme především pro vlastní ochranu. Stále (a snad více než kdykoli dříve) platí poučka známá už z antického Říma: „Chceš-li mír, připravuj válku.“

Ta naše darovaná, těžká technika byla sice v mnohých případech už zakonzervovaná ve skladech, nicméně stále funkční. A kdybychom, nedej bože, byli napadeni, jistě bychom museli po ní sáhnout. To vidíme dnes i v rusko-ukrajinské válce, kdy i starší bojová technika je v mnoha případech velmi účinná. Dá se vůbec odhadnout doba, kdy tu darovanou těžkou techniku plnohodnotně nahradíme?

Mohl bych tady odpovědět tou oblíbenou politicko-mediální frází, že Ukrajinci bojují i za naši svobodu, takže naše vojenská technika se na Ukrajině uplatňuje správně. Je na tom jistě hodně pravdy, ale já bych se soustředil spíše na ryze vojenskou stránku. Musíme si uvědomit, že zde už dlouhé roky probíhá proces vyřazování zastaralé techniky ze sovětských časů a přechod na západní zbrojní standardy. Část techniky z éry Československé lidové armády se skladuje, ale stále větší podíl se prostě zcela vyřazuje, zpravidla formou odprodeje soukromým firmám. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že pouze menší část české vojenské pomoci pro Ukrajinu jde ze skladů armády, daleko více toho dodávají soukromé firmy, což částečně dotuje stát, NATO či EU, část platí soukromí sponzoři a částečně jde o regulérní nákupy z ukrajinské strany. Tak nebo tak ale vojenská technika ze sovětských časů nevyhnutelně odchází a střídají ji zde nové západní vzory. Odeslání nějaké takové techniky na Ukrajinu tedy představuje jen jeden z řady způsobů, jimiž se tento proces realizuje. Jeho přednost navíc reprezentuje fakt, že tím vznikají šance na rychlejší modernizaci naší armády. Kromě získání tanků Leopard 2 z Německa se už mluví mimo jiné o tom, že díky poslání vrtulníků Mi-24 bychom měli získat slevu na nové americké helikoptéry. Obdobně to patrně bude i u Slovenska, které by za předání komplexu S-300 mohlo od USA dostat slevu na americké systémy Patriot.