„Vláda by se měla méně hádat a více makat,“ říká vicepremiér a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz si ale netroufl odhadnout, jestli vládní tým vydrží celé čtyři roky.

Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a jeho čínský protějšek Wang I přijali prohlášení, že Tibet je neoddělitelnou součástí Číny. Pravice a zelení to ostře odsoudili a označili za zbabělou politiku. Hlasovali jste o stanovisku Česka k Tibetu ve vládě? Souhlasíte vy osobně s tímto prohlášením?

Za prvé: Prohlášení je prohlášením Ministerstva zahraničních věcí a vláda o něm nehlasovala. Za druhé: Územní celistvost Číny uznává česká diplomacie dlouhodobě, takže to není žádné novum. Já osobně si myslím, že některé formulace byly přehnané, když se mluvilo o územní celistvosti, tak Tibet nemusel být zmiňován. Samozřejmě všichni víme, jakým způsobem se Tibet stal součástí Číny, na to je nutné nezapomínat, ale musím zase ocenit, že v textu je zmínka o dodržování lidských práv, což se v minulosti moc nedařilo.

Můj postoj je, že jednotná Čína je dlouhodobá zahraničně-politická strategie České republiky, navíc v březnu tohoto roku se Evropská unie a Čína vyjádřily v tom smyslu, že partnerství je důležité, takže je to v souladu s podobnými prohlášeními Francie, Německa apod., žádné dramatické změny tam nejsou. Jen si myslím, že některé formulace byly příliš přímočaré. Nicméně jednotnou územní celistvost Číny nezpochybňují žádné jiné státy v Evropské unii. 

Takže vás překvapuje kritická reakce některých politiků? Někdejší vicepremiér Martin Bursík dokonce spustil petici, která žádá změnu vládního postoje a aby Česká republika udržela dosavadní kurz podpory Tibetu.

Snaží se vyvolat dojem, že je to něco proti Tibetu. Myslím, že ta formulace o Tibetu byla nadbytečná, ale je to rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí. My v mnoha obcích a krajích patříme mezi podporovatele vyvěšování tibetských vlajek, abychom si připomněli, jakým způsobem byl Tibet k Číně připojen. Na druhé straně je důležité, že se podařila do prohlášení dostat ta podstatná zmínka o dodržování lidských práv. Takže je to určitá cena za toto. Ale jak jsem už řekl, nebyla to záležitost schvalování vlády.

Vláda má za sebou sto dnů vládnutí. Můžete už říci, co považujete za úspěch, co se za tu zatím krátkou dobu vládě podařilo? Je podle vás něco, čím se už můžete pochlubit?

Za úspěch lze považovat, že na mnoha ministerstvech se rozkrývají kostlivci, kteří tady zůstávali. Třeba na Ministerstvu zemědělství ministr Marian Jurečka dokázal během několika týdnů zarazit některé finanční toky v řádu stovek milionů korun, které nepovažuje za efektivní a nezbytně nutné. Teď je to ve fázi, kdy se tyto věci rozkrývají a kdy se snažíme co nejvíc hasit smlouvy, které byly udělány, aby nedošlo k situaci, že stát bude vydávat peníze tam, kde to není potřeba, nebo dokonce na podivné smlouvy.

Je naopak něco, na co nejste moc pyšný, co se vládní koalici zatím nepovedlo? Například se protahuje přijetí služebního zákona, kterým prezident dokonce podmínil jmenování vlády.

Co se týká neúspěchů, je to určitě zákon o státní službě, ale můžeme najít i nějaké další. Nenacházíme shodu úplně na všem, ale to ke koaličnímu vládnutí patří.

Je také jasné, že se neshodnete na postoji k restitucím církevního majetku. Stále přetrvávají snahy vašich koaličních partnerů, zejména sociální demokracie, nějakým způsobem se k zákonu vrátit a snížit finanční odškodnění církvím. Budete stále trvat na tom, že zákon byl schválen a není důvod se k němu vracet, a nebudete přistupovat na nějaké kroky vedoucí k tomu, jak církvím dát méně peněz?

Podařilo se vyjednat nějaký kompromis po čtyřiadvaceti letech a domnívám se, že na některé věci musí být dva. Když chcete pozvat holku do kina, ale ona jít nechce, tak s ní asi nepůjdete. A podobné je to tady. Jestliže jeden z partnerů - Ekumenická rada církví, Federace židovských obcí i Česká biskupská konference - považuje jednání o tomto zákoně a náhradách za uzavřené, tak potom asi není moc o čem hovořit.