V pondělí jste upozornil, že senátní hlasování o žalobě za velezradu je neplatné. Rozproudilo to celou řadu reakcí a protiargumentů, třeba ve smyslu, že senátoři na neveřejné schůzi hlasovali veřejně podle jmen, tedy nikoliv tajným hlasováním. Co o tom soudíte?

Úvodem bych rád řekl jednu zcela zásadní věc: Jsem si absolutně jist, že odcházející prezident republiky nikdy Ústavu neporušil. Evidentně ji aplikoval jinak, než by bylo jeho politickým oponentům milo, ale neaplikoval ji protiprávně.

Na tu procedurální vadu jsem neupozornil proto, že bych se chytal stébla a neměl k dispozici dostatek věcných protiargumentů, ale právě naopak: Když už k podání žaloby došlo, nechci, aby to bylo zahráno do autu, to je můj klíčový motiv v tuto chvíli. Chci předejít tomu, aby se jednou říkalo: „Víte, děti, prezident Klaus, toho tenkrát žalovali pro velezradu, ale měl neuvěřitelné štěstí, nějak to tehdy procesně zvrtali, a jen to ho zachránilo.“ Mám strach, že právě takové vyústění by si někteří žalobci dokonce i přáli: Nakydat na odcházejícího prezidenta valníky špíny a vtisknout mu punc velezrádce, na nového prezidenta vycenit zuby, a přitom prvnímu nedat šanci se očistit a druhému skutečně zjistit, jak velmi silné ve skutečnosti je jeho právní postavení. 

Senát ale již ústavní žalobu na prezidenta předal Ústavnímu soudu. Lze s těmi pochybnostmi nad legitimitou hlasování ještě něco dělat?

Ano, myslím si, že ano. Právě proto jsem s tou připomínkou přišel okamžitě a nenechal si ji až pro Ústavní soud, aby se senátoři nemohli vymlouvat, že nedostali šanci svou chybu napravit.

Proti sobě tu zřejmě stojí dva právní názory: podle mého mělo být vlastní hlasování o žalobě veřejné, tj. přístupné veřejnosti. Pochopil-li jsem správně své oponenty, tak oni naopak tvrdí, že hlasování formálně veřejné bylo, ale došlo k němu na uzavřeném, veřejnosti nepřístupném jednání, a proto to, kdo jak hlasoval a kdo vůbec byl přítomen, smějí vědět pouze sami senátoři.

Dnes je velkou módou bombardovat instituce dotazy podle zákona o svobodném přístupu k informacím, např. zcela identických dotazů, kdo je autorem amnestie, přišlo do KPR několik desítek. Bylo by zajímavé a bylo by i znakem konzistentního přístupu "padni komu padni", kdyby třeba místopředseda Sněmovny pan Zaorálek nebo nějaký jiný pirát podle zákona o svobodném přístupu k informacím nyní požádal Kancelář Senátu o jmenovité výsledky pondělního hlasování. Opravdu by mne zajímalo, co by jim odpověděli. První možností je, že by jim ty výsledky prostě poskytli. Pak by bylo vše v pořádku a netrvám na tom, abychom zkoumali, zda by tak byli učinili i bez toho, že bych kdy napsal svůj článek. Druhou možností je zamítnutí takové žádosti s odůvodněním, že příslušné informace nejsou přístupné veřejnosti.

Umím si představit extrémně technicistní, z kontextu a smyslu zákona vytrženou argumentaci ve prospěch zamítavé odpovědi, ale hájit bych to nechtěl. Žijeme zatím stále ještě v demokratické zemi, a proto jakékoli utajování musí být výjimkou z pravidla, výjimkou, která má vždy svůj dobrý a předem známý důvod. Nevím, jakým veřejným zájmem bych odůvodnil, proč lidé nesmějí vědět, kdo hlasoval pro žalobu na prezidenta, kdo proti ní, kdo se v tak zásadní věci nebyl schopen vůbec rozhodnout a kdo vůbec nedorazil.

A na místě užitečných idiotů Karla Janečka bych se cítil dvojnásob trapně, kdybych toto měl hájit, protože je to právě on, kdo celou svou mocenskou kampaň postavil na požadavku transparentnosti veřejné správy. Mnohem snáze bych hledal veřejný zájem na tom, aby tyto informace tajné nebyly: to hlasování bylo natolik zásadní, že každý volič má plné právo zahrnout je do portfolia informací, na jejichž základě se bude rozhodovat v příštích senátních či jiných volbách.

Takže abych shrnul odpověď na Vaši otázku: netřeba opakovat hlasování Senátu, třeba pouze oficiálně zveřejnit jmenovité výsledky hlasování. Důraz je na slově oficiálně, ne že Kubera něco potají vynese nebo že Syková se k tomu sama aktivně přihlásí. To jsou informace, jejichž pravdivost si já jako volič nemám jak ověřit.

Mimochodem, doufám, že senátor Kubera nebude za zveřejnění těchto neveřejných informací nějak popotahován či dokonce trestán.