Je to zhruba rok a půl, co jsme spolu o půlnoci hovořily. Změnilo se něco na tom, jak tráví Jana Bobošíková svůj půlnoční čas ze soboty na neděli? Tehdy jste říkala, že obvykle spíte, protože spíte ráda a spánek si chráníte.

Myslím, že na tom se vůbec nic nezměnilo. Rozhodně nic zásadního.

Jak hodnotíte prezidentskou volbu s odstupem několika týdnů?

Hodnotím ji bezesporu jako další politickou zkušenost a hlavně jako skvělou příležitost říkat nahlas občanům, jaký je program Suverenity a poukazovat na věci, které se nám nelíbí. Vidím to také jako dobrý start pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2014.

Ministerstvo vnitra Vás vyřadilo z volby a dovolání jste našla až u Nejvyššího správního soudu. Cítíte se být poškozená?

Tak samozřejmě, že jsem byla poškozena. Vyzvali jsme ministerstvo, aby se vrátilo zpět do páté třídy, aby se naučilo počítat, jak se počítat má. Ministerstvo vnitra to neudělalo a nezákonně mě vyřadilo na tři týdny z volebního procesu. Ale takový je život a vyplývá z toho hned dvojí memento. Za prvé jsem byla tři týdny vedena jako nějaký lůzr, jako kandidát druhého řádu, jako někdo podivný, což mě logicky poškodilo. A ten druhý vzkaz, který jsme si z toho odnesli, je, že když Suverenita uspěje ve volbách do Poslanecké sněmovny, jeden z prvních zákonů, který bude zapotřebí změnit, je o přímé volbě prezidenta. Čímž nemyslím samotnou přímou volbu, ale jen ten prováděcí zákon.

Jak se změní česká politická scéna s nástupem Miloše Zemana? A změní se vůbec?

Miloš Zeman bude rozhodně výrazný prezident v jakémkoliv smyslu slova. Je to výrazná osobnost. Možná bude na české politické scéně více humoru. Nechci tím rozhodně karikovat, ve smyslu: jé to bude legrace. Myslím tím opravdu, že bude více humoru. Možná, že přinese na politickou scénu i více nadhledu. Nicméně, nechme se překvapit, jakým způsobem se Miloš Zeman uchopí svého úřadu. Jiná otázka je, jak se budou přeskupovat síly v rámci současného politického spektra. Je to samozřejmě i výzva pro Suverenitu, jaké je její místo a jaké voliče osloví. To jsou nyní věci, o nichž uvažujeme.

Vaše názory se v některých bodech protínají s názory současného prezidenta Václava Klause. Domníváte se, že je možná v budoucnu spolupráce Suverenity a Václava Klause, resp. možného politického subjektu, který by založil?

Nevím nic o tom, že by Václav Klaus zakládal nějakou politickou stranu. O politické spolupráci jsme navíc nikdy nehovořili, ani v náznaku. Václav Klaus je výrazná osobnost a věřím, že do veřejného života v České republice bude promlouvat, ať už z pozice na poli akademickém či vědeckém, nebo i z pozice na poli politickém, i když to opravdu nevím. O žádné spolupráci jsme nikdy nehovořili.

Co ale proběhlo minulý týden, je jednání mezi špičkami Suverenity a Svobodnými. Osobně jsem tam nebyla, protože jsem pobývala několik týdnů v zahraničí. Na tomto jednání se hovořilo o možnostech spolupráce. Ta jednání se zatím neuzavírají ani nikam neposouvají, ale jsme v kontaktu a víme o sobě. Hledáme možnosti, kde můžeme spolupracovat a zjišťujeme, kde naopak spolupracovat nelze.

Máme považovat Suverenitu za pravicovou, levicovou nebo středovou stranu?

Víte, v tomto ohledu došlo u Suverenity k určitému posunu. My jsme se k tomu dříve nevyjadřovali, protože nám bylo stydno o sobě říkat, že jsme pravicová strana, když parlamentní strany ODS a TOP 09, které se hlásí k pravici, zvyšují daně a přicházejí s neuvěřitelnými levicovými recepty. Dokonce už chtějí i regulovat ceny nápojů v restauracích, jako pan ministr Heger. Nyní ale, kdy už ani ODS ani TOP 09 nejsou považované za strany pravice, chtěla bych říct, že Suverenita je skutečnou pravicovou stranou, stranou malého, ale silného státu a nízkých daní. Stranou, která se nebude bát udělat to, o čem jiné, takzvané pravicové strany jen mluví, ale nikdy je neudělaly. Nepotřebujeme k tomu měnit náš program, ten platí a zůstává stejný. Jen chceme občanům říct, že se hlásíme ke skutečné pravici, což ještě doposud nezaznělo.

Co je v této době podle Vás nejdůležitější pro naši zemi?

Tak jedna věc je, co je nejdůležitější a jiná, co je reálně dosažitelné. Myslím, že nejdůležitější je v tuto chvíli zklidnit se, s odstupem se podívat na ekonomická data, podívat se s chladnou hlavou na možnosti České republiky, a hlavně otupit osobní animosity mezi politickými a společenskými špičkami. Protože to, co se hrne z jednotlivých úst, ať už jsou to špičkoví umělci, podnikatelé nebo politici, to jsou hrubá slova, to je nenávist, nic konstruktivního. Proto si myslím, že bychom se všichni měli zklidnit a že bychom měli začít hledat jiný způsob komunikace, tím pádem jiný způsob spolupráce.

Kam podle Vás nyní spěje Česká republika? Myslím tím, zda k prosperitě, o níž do budoucna mluví vláda, nebo naopak k propadu?

Suverenita, ale i já osobně v prezidentské kampani, už dlouhodobě a často upozorňujeme na obtížnou ekonomickou situaci České republiky a na dlouhodobou krizi, v níž se naše země nachází.

Několikrát jsem byla tázána, co bych řekla českým občanům v rámci novoročního projevu. Řekla jsem to tehdy a stojím si za tím i dnes. Řekla bych občanům, že je nečeká vůbec nic dobrého. Je to věta, která je podložená ekonomickými daty, která se na nás řítí každý den. Myslím, že propad průmyslové výroby vidíme všichni, stejně jako propad stavební výroby. Vzrůstající nezaměstnanost… vždyť je to hrozné, když na jedno volné místo čeká 130 uchazečů. To jsou neuvěřitelná čísla, o nichž se nám před dvanácti lety, kdy se, bohužel i za vlády Miloše Zemana, projídaly ekonomické růsty, o tom se nám nesnilo ani v děsivém snu. Není to ale nic nového, protože my toto říkáme už několik let, a jako zodpovědná strana se snažíme nabízet i řešení.