Jitří teď v české společnosti něco natolik, že vám to nezklidní mysl ani přes vánoční svátky?

To si vůbec nenechám připustit! Vánoce si chci naprosto užít. Sice slovo „užít“ nemám úplně ráda, protože všichni si najednou až moc užívají… Já to myslím naprosto upřímně – chci vymazat veškerá negativa, nemyslet na politiku, na medicínu, ale fungovat pro rodinu – vařit, uklízet, užít si stromeček a potom i vstup do nového roku s kamarády. Určitě se nemíním stresovat.

Až zas naskočíte do nového roku, co jako senátorka máte pro sebe jako hlavní úkol, nebo něco nedořešeného z letošního roku, čemu se hodláte intenzivně věnovat v příštím roce?

Nedořešeného je toho docela dost. Například mi vadí, že nám teď neprošlo navýšení rodičovského příspěvku pro všechny děti do 4 let, včetně těch, kteří jej již vyčerpali. To mě mrzí, protože si myslím, že ti, kteří chodí do práce a vracejí se nám rychleji do systému, tak jsou potrestáni za to, že jsou aktivní a odvádějí do rozpočtu. V mnoha případech – samozřejmě ne ve všech je to tím pádem podpora spíše těch, kteří zájem o práci nemají. Podotýkám, že nepaušalizuji.

Jde o záležitost, která mi tedy vadí a pokud se rozhodneme k ústavní stížnosti nebo k obdobnému postupu, tak to určitě podpořím.

Další věc, kterou dlouhodobě projednáváme, je „terapeut neurovývojových poruch“, což se týká senátního návrhu zákona od zesnulého kolegy Vladimíra Plačka (opavský senátor za ČSSD zemřel v létě 2018 ve věku 53 let, působil jako ředitel Ústavu sociální péče pro tělesně postižené v Hrabyni, členem horní komory Parlamentu byl od ro. 2012, pozn. red.). V podstatě se snažíme, aby vznikla pozice terapeuta, který by pomáhal nejen dětem, které mají poruchu autistického spektra, ale i jiné neurovývojové poruchy. Takových dětí je hodně, v současnosti jich přibývá.

Narážíme ale na obrovské problémy. Někteří nás dehonestují, že chceme něco takového vytvořit, že chceme ty děti „poškodit“. Nikdo se s námi o této věci nechce bavit. Je mi z toho smutno, protože já takové děti mívám v ordinaci, a jsem tedy poslední z těch, kdo by jim chtěl uškodit. Naopak – chci pomoci. Je to běh na dlouhou trať, jsem si toho vědoma. Ztratila jsem ideál, že něco je rychle.

Proč u nás dětí s neurovývojovými poruchami přibývá?