Nejdříve se zeptám na vaši příhodu, díky které jste teď slavný. Vy jste chytil zloděje, který kradl v supermarketu v Mostě. Chytil jste ho i proto, že se věnujete maratonům, takže jste rychlý jako vítr?

Přišel jsem k marketu Albert a zaslechl jsem část rozhovoru, v němž ochranka volala na policii kvůli člověku, který ukradl nějaké zboží. A ukazovala na něj, muže mizícího v dáli v červené kapuci. Skočil jsem do auta, nadjel si ho. Když jsem přijel k němu, vystoupil jsem, ukázal mu služební průkaz a vyzval jsem ho, ať se mnou počká na příjezd hlídky, protože je podezřelý z krádeže v marketu. On se otočil a začal utíkat. Vydal jsem se za ním. Nebyl to žádný dlouhý běh. Pro mě pár kroků, kdy jsem ho chytil za bundu a zadržel na místě.

Takže jste ani nepotřeboval schopnosti maratonce, ale spíše sprintera...

V podstatě jo. Nebyl to žádný vytrvalostní běh.

Jste předsedou odborové organizace Unie bezpečnostních složek a snažíte se chránit a pomáhat řadovým policistům. Všiml jsem si, že například děláte sbírku pro kolegyni, které shořel byt... Takže když se policisté ocitnou v nějakých nesnázích...

Jako odborová organizace prioritně chráníme práva a zájmy našich členů. Našimi členy nejsou jen policisté, ale i hasiči, příslušníci vězeňské služby, celní správy, městských a obecních policií. Jde zejména o právní pomoc pro naše členy. Pokud se ocitne v úzkých někdo, kdo není naším členem, když je to v našich možnostech, snažíme se pomoci taky. Nejde to vždycky, není nás moc. Oproti jiným odborovým organizacím máme jen jednoho uvolněného člověka, a to jsem já. Velmi rádi bychom pomohli každému, kdo to potřebuje, ale není to v našich silách. Co se týká kolegyně – tam došlo k nešťastné události patrně kvůli závadě na elektrozařízení a začalo hořet v průběhu noci. Bylo štěstí, že kolegyně se včas probudila, snažili se požár hasit, vynesli do bezpečí malé dítě. Nikomu se tedy naštěstí nic nestalo, ale dům byl zničen. Snažili jsem se jí pomoct, není to oficiální veřejná sbírka. Pojmenovali jsme to „projev solidarity s kolegyní“.

Zdeněk Drexler