Vždy jste otevřeně kritizovala chování vlády v sociální oblasti. Na začátku roku jste vládě pro ParlamentníListy.cz dala známku čtyři minus s tím, že „na jedné straně šetří, a jinde rozhazuje jako opilý milionář“. Změnilo se něco?

Ano. Už bych jí dala pětku. Ale jsem si jista, že moje obyčejné hodnocení ani mnoha lidí v této zemi vládu vůbec nezajímá.

Stěžovala jste si, že snahy o úpravu legislativy ohledně sociálních dávek jsou bezvýsledným úsilím. Kde je problém?

Problém je bohužel v tom, že SPD je sice opozice, ale na změny v dávkách nemá dostatek poslanců. Současná vláda si dělá de facto už co chce. Kolikrát jsem se v poslední době už jen pousmála, když ministr práce a sociálních věcí navrhoval zpřísnění dávek.

Už je to více než deset let, ano, čtete dobře, více než deset let, co jsem toto navrhovala a dokonce i konkrétní opatření. Za 31 let na sociálce jsem to za pár let viděla. Už tenkrát, když se zavedly dávky na bydlení. A kdo do toho viděl, moc dobře si dovedl představit, kolik „podnikavců“ koupí polorozbořené domy a do nich nastěhuje rodiny s více dětmi s tím, že mají stoprocentně zaručené, že nájem bude hrazen celý státem. Zatímco lidé, kteří pronajímali své byty, tuto jistotu nikdy neměli.

Bohužel jsem zjistila, že takto si „přilepšovali“ i poslanci. Tak proč by to nepodporovali, že?

Majitelé bytů, kteří se svým podnikáním začali na počátku, už jsou dávno „za vodou“.

Jak dopadla vaše spolupráce v sociálních otázkách s SPD Tomia Okamury a s PRO Jindřicha Rajchla?

Nedopadla. PRO po výsledcích voleb Evropského parlamentu dopadlo, vlastně nedopadlo, a SPD nyní nic neprosadí. Jakákoli snaha v této i v jiných oblastech nemá šanci. Vím, že projednání v prvním až třetím čtení návrhů musí projít legislativním procesem, ale za této situace je to zcela zbytečné. Vláda, když se na něčem usnese, tak to dřív nebo později na sílu prosadí.

Podle Platformy pro sociální bydlení se v bytové nouzi v Česku nachází 154 tisíc lidí včetně 61 tisíc dětí. Co vy na to?

Opravdu bych, pane redaktore, nyní nechtěla začínat. Úroky vysoké tak, že běžný mladý člověk nemá šanci nebo se musí zadlužit na třicet let! To je tak moc dlouhá doba, vlastně dost velký téměř celý pracovní čas. Co potom, když se něco stane? Musí pod cenou prodat střechu nad hlavou... Ti, kteří chtějí založit rodinu, musí do nájmu. Ten ale majitelé bytů neustále zvyšují.

Víte, co považuji důležité pro začátek rodiny? Zdraví, bydlení, zaměstnání. Vláda za dobu vládnutí vlastně nic neudělala, jen se o tom pořád mluví. Diví se, že mladí nechtějí děti. Ano, někteří mohou namítat, že se rodily děti i za války. Ale země by měla jít vpřed, a ne zpět a odvolávat se na minulost.

Počet obyvatel v Česku roste kvůli migraci. Co říkáte na to, že vláda schválila víc peněz na dávky pro ukrajinské uprchlíky?

Víte, těch obyčejných Ukrajinců je mi moc líto, opravdu moc. Těch, co utekli na počátku, rodiče pracují, děti chodí do školy. Nebo těch chudáků, co neměli peníze na úplatky a museli tam zůstat. Sama jsem osobně poznala dvě ukrajinské rodiny a při odjezdu jsme plakali v obětí. Sama jsem té jedné paní říkala, aby se tam už nevraceli.

Pak jsou ale Ukrajinci, kteří těmto lidem dělají ostudu. Chovají se arogantně, povýšeně a vynucují si služby přednostně a zadarmo. Oligarchové tady skupují nemovitosti. Nevím, jaký k tomu má vláda důvod, zvyšovat Ukrajincům sociální dávky. Důvodovou zprávu jsem nečetla, a i kdyby, určitě by to bylo „řádně“ zdůvodněno.

V dramatu Matka Karla Čapka dává máma do ruky pušku poslednímu synovi a říká: „Jdi!“ Jak, jako máma, vnímáte nedalekou válku na Ukrajině a možnost, že se do ní zapojí i některé evropské země včetně té naší?

Mám jediného syna, má dvě krásné a zdravé děti. Váleční štváči by chtěli naše syny posílat na Ukrajinu. Na smrt. Ti, kteří to navrhují, si ale včas odsouhlasili, že jich a jejich rodinných příslušníků se branná povinnost nebude týkat. Oni by byli v bezpečí, ale naše děti nechají jít za cizí zemi do války.

Kdyby tady začala válka, sama se tomu postavím hned na počátku vstříc smrti třeba zastřelením. Nechtěla bych se bezmocně dívat na to, jak týrají a zabíjejí naše lidi a malé děti.