V Kyrgyzstánu převažují občané muslimského vyznání, ale na rozdíl od řady islámských zemí jste demokratickou zemí. Máte také problémy s islámskými fundamentalisty nebo teroristy?

V naší ústavě je zakotveno, že jsme sekulární stát. Pokud jde o extremismus, nijak se neodlišujeme od ostatního světa. Vyskytují se v podobné míře jako všude jinde. Naše obyvatelstvo vyznává sunnismus, to je tolerantní náboženství.

Jak vnímáte, co se dnes děje v islámském světě? Boje mezi sunnity a šíity v řadě islámských zemí, vytvoření Islámského státu, radikální islamisty, kteří páchají teroristické činy po celém světě, čím dál víc se s tím setkáváme i v Evropě, naposledy v britském Manchesteru, kde zemřely dvě desítky dětí.

Jsme přesvědčeni, že Islámský stát nemá s islámem nic společného. My a Kazaši Islámský stát označujeme za teroristickou organizaci.

Má skutečnost, že je u vás většina muslimského obyvatelstva, nějaký negativní vliv na politické i obchodní vztahy s ostatními zeměmi?

Kyrgyzstán vstoupil do Šanghajské organizace pro spolupráci, kam patří Ruská federace, Čína, Mongolsko, Indie, Kazachstán a další země, jsme součástí také Eurasijského společenství, kde jsou Rusko, Kazachstán, Bělorusko, Arménie. Jako první z bývalých sovětských republik jsme vstoupili do Světové obchodní organizace. A to, že jsme vstoupili do Světové obchodní organizace poměrně brzy po vzniku samostatného státu, mělo pozitivní vliv na rozvoj naší země. V rámci těchto organizací i dalších, například Společenství nezávislých států, jehož jsme také členem, Kyrgyzstán buduje vztahy s ostatními zeměmi. Ve srovnání se sousedními státy je Kyrgyzstán velice progresivní, pokud jde o liberální obchodní vztahy. Jako první jsme privatizovali půdu. V této oblasti jsme nejlepší ve střední Asii. Proběhla privatizace i v dalších oblastech, ale nebyla ve všech ohledech úspěšná.

V čem nebyla privatizace úspěšná? Podniky po privatizaci nebyly životaschopné?

Ztratili jsme výrobu, kterou jsme měli. V době Sovětského svazu jsme byli zemědělsko-průmyslový stát. Po privatizaci jsme o průmyslovou výrobu přišli, teprve nyní se začala znovu obnovovat.

Jak lidé u vás vzpomínají na éru Sovětského svazu, jehož jste byli součástí? Je jim dnes ve svobodné a nezávislé zemi líp, nebo vzpomínají s nostalgií na minulost?

Slavíme pětadvacet let nezávislosti, ale náš stát má tradici dva tisíce dvě stě let státnosti, máme bohatou historii a kulturu. Valné shromáždění OSN vydalo speciální rezoluci k příležitosti dvou tisíc dvou set let kyrgyzské státnosti. Ale sedmdesát let jsme byli součástí Sovětského svazu, což mělo světlé i stinné stránky.

Velká říjnová revoluce zastavila teror na kyrgyzském obyvatelstvu, který proběhl v roce 1916 ze strany carského Ruska, a pomohla zachránit kyrgyzský národ. Následkem hladu, zimy a vyvražďování obyvatel carskými oddíly jsme tehdy přišli o pětačtyřicet procent obyvatel. Takže datum Velké říjnové socialistické revoluce je u nás stále svátkem, vzpomínáme na Sověty i V. I. Lenina.

Během sedmdesáti let, kdy jsme byli součástí Sovětského svazu, se Kyrgyzstán stal průmyslovou zemí. A tady musím ocenit československou pomoc při industrializaci země prostřednictvím organizace Interhelpo. První dodávka z Československa přišla už 24. dubna 1924, kdy přijeli pracovníci z Československa, aby pomohli při industrializaci země. Další pozitivní stránky minulých sedmdesáti let jsou bezplatná medicína a vzdělání a praktická neexistence nezaměstnanosti.

Záchrana národa je hodně silný důvod, proč v dobrém vzpomínat na VŘSR a Sovětský svaz. A jaké tedy byly ty stinné stránky sovětské éry, o nichž jste mluvil?

Negativním momentem byly stalinské represe. Ztratili jsme v té době politické, kulturní i vědecké elity. Celý náš národní kolorit byl potlačen. Vedle Biškeku (hlavní město Kyrgyzstánu – pozn. red.) se nachází památník na paměť předků. Na tomto místě byli v době represí tito lidé postříleni a pochováni v masovém hrobě, až po získání nezávislosti byli na základě analýz DNA identifikováni. Je tam pochován i otec známého spisovatele Achmatova.

Další stinnou stránkou je potlačení národní identity, snažili se nás natlačit do sovětských mantinelů a vytvořit jediný sovětský národ. Učili jsme se i vlastní historii podle instrukcí, které šly z Moskvy. Neříkali nám, že jsme starobylý národ s vlastní historií. Kyrgyzský jazyk byl potlačen ruským jazykem, takže člověk nemohl zastávat nějaké vedoucí pozice bez znalosti ruského jazyka. To jsou stručně negativní stránky Sovětského svazu.

A máte u vás také problémy s ruskou menšinou jako například Ukrajina?

Ne. My jsme tolerantní národ a s ruskou menšinou nemáme žádné třenice. Stát chrání jejich zájmy. Oni svobodně žijí, pracují, mají vlastní pravoslavné kostely. Oficiální statut ruského jazyka je zakotven v naší ústavě. Kyrgyzština je státním jazykem a ruština je úředním jazykem.

Ruský prezident Vladimir Putin považuje Sovětský svaz za nejlepší éru v historii Ruska a dává najevo, že bývalé země Sovětského svazu, ale i satelity jako východoevropské země jsou ve sféře zájmu Ruska. Nemáte obavy z ruské rozpínavosti?

Je třeba vycházet z reálií, Sovětský svaz skončil a pravděpodobně nedojde k jeho návratu. Už je celá nová generace, která vyrůstala v nezávislosti, domluví se mnoha jazyky, vyzná se v informačních technologiích a jezdí po celém světě. Některé integrační procesy probíhají, ale jsou běžné po celém světě. V rámci globalizace se státy spojují a pokračují společně.

Ale to neznamená návrat Sovětského svazu. Já jsem se narodil v Sovětském svazu, byl jsem pionýrem, komsomolcem, ale ze všech sil budu pracovat na tom, aby se Sovětský svaz už nevrátil. A mladí lidé si už vůbec nic takového nepřejí. A stejné je to i v dalších státech, v Kazachstánu, Uzbekistánu.