Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě se nepovedlo, pro bylo 92 poslanců, opozici chybělo 9 hlasů. Po diskuzi ve Sněmovně si všichni zachovali stejné postoje jako před ní. Co si o celé páteční anabázi myslíte?

Pro Poslaneckou sněmovnu je naprosto typické, že i po jakkoliv dlouhých diskuzích a debatách drtivá většina poslanců, v tomto případě úplně všichni, hlasovali tak, jak byli rozhodnuti už před začátkem projednávání, tedy diskuze. Platí to nejen pro toto hlasování o vyslovení nedůvěry Babišově vládě, ale i pro jiná hlasování, ať už v nich padají argumenty sebelogičtější a sebevýmluvnější. Bylo naivní a bláhové si od opozičních stran myslet, že by kluby KSČM a ČSSD hlasovaly s opozicí.

KSČM, když už konečně má nějakou hlasovací váhu (byť paradoxně při dosud nejmenším početním zastoupení ve Sněmovně), si bude chtít odehrát svůj part zdanění církevních restitucí, ať už to dopadne jakkoliv. A ve společenství tzv. demokratického bloku by si tuto možnost vyloučili. Ostatně historicky byli vždy stranou protipravicovou, takže alespoň hlasovací sounáležitost s levicovou vládou Babišova ANO, které dokonale luxuje levicové voliče KSČM i ČSSD, přece dává logiku.

No a ČSSD – to je už jen spolek zoufalců, kteří se sice tváří, jak chtějí bojovat o svou budoucnost, ale vnitřně je jim naprosto jasné, stejně jako občanům-voličům této země, že to je jejich sněmovní derniéra, a ten kapitulační ručník letící do ringu chtějí ještě aspoň vyždímat co nejvíce. Myslím, že tady už i pomyslně visí ve vzduchu otázka, zda takto předlužená strana s tak obrovskou exekuční zátěží má mít právo se dále účastnit politického dění? Na vlastní kůži by tato strana měla poznat to, co i díky její nečinnosti, a dokonce jejich odporu proti návrhu svých vlastních senátorů exekuční problémy řešit, zažívá téměř milion občanů této země. Tedy být vyloučeni z účasti na některých věcech.

Kdo uspěl, kdo neuspěl?

Iniciátoři rozhodně neuspěli, bez ohledu na to, ať je (nebo ať bude) pravda nakonec jakákoliv (pokud se vůbec nějakou dovíme)? Byl to jen další křečovitý a na náměstích zinscenovaný pokus o vytlačení Andreje Babiše z politiky. Já sám jsem byl se svými přáteli organizátorem demonstrací proti vládě v roce 2012. Velmi dobře vím, jak dlouho dopředu je nutno „demonstraci zdola“ připravovat a hlavně jak spontánní projev lidí-demonstrantů vypadá. Tyhle režírované akce, kterých jsme opět byli svědky, ničeho nedosáhnou. Tedy kromě spíše dalšího posílení pozice Andreje Babiše v očích běžných občanů.

Pravicová antibabišovská opozice, jež si nyní říká demokratický blok (vůbec nechápu, proč demokratický?) pouze přihrává nové a další voliče Andreji Babišovi, kteří nahrazují ty, již mu už odpadli. Volební preference a výsledky to říkají zcela jasně. Tento současný blok, který se označuje za pravicový, by možná dosáhl lepšího výsledku, kdyby vůbec nic nečinil. Samozřejmě neuspěli ani organizátoři na sněmovní půdě – vizte mou odpověď na vaši první otázku. A Andrej Babiš? Utržil rány, ale zatím neprohrál. (Zdůrazňuji, že vůbec nejsem jeho příznivcem.)

Co říkáte na postoj SPD, kdy se Tomio Okamura nejprve postavil po bok předsedů stran bývalého Demokratického bloku a Pirátů, aby poté svá vyjádření omezil na to, že chce ve vládě nahradit ČSSD?

Řekl bych, že při všem tragickém, zoufalém a smutném, co přinesla kauza Babiš senior – Babiš junior a snaha o vyslovení nedůvěry vládě, se dá přece jen, alespoň podle mne, najít něco přínosného. Jsem si vědom toho, že ne všichni to tak budou vidět. Mám na mysli to, že Tomia Okamuru, respektive jeho charakter a politické počínání, ukázala tato kauza pokusu o vyslovení nedůvěry vládě v plné nahotě. Jeho fiktivní zásadovost byla tatam a touha po vlivu a moci prosákla i přes maskovací politický make-up.

Andrej Babiš (znovu zdůrazňuji, že nejsem jeho příznivec) by musel být blázen, kdyby si Tomia Okamuru nasadil do vlády nebo se na něm stal politicky závislým, když Tomio Okamura s naprostou pravidelností střídá fáze ostrých kritik Andreje Babiše a okopává mu kotníky s fázemi, kdy mu – čtenáři nechť prominou – doslova leze do zadku. Na to je Andrej Babiš příliš chytrý (v zásadních věcech se neplete), aby takovou fatální chybu neudělal. A Tomio Okamura… no, řekněme, že je málo reálně uvažující. Tak, jak si Babiš „namazal na chleba“ Sobotku a ČSSD, tak čtyřikrát by si namazal Okamuru a SPD.