Rok 2018 byl na české politické scéně poměrně dost pestrý. Volili jsme do Senátu, do komunálu a měli jsme tady i prezidentské volby. Jak jsme se s tím podle vás vypořádali? Jste spokojený s výsledky?

Jsem spokojený, že prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman, kterému také naše hnutí Svoboda a přímá demokracie vyjádřilo podporu. Volby komunální bohužel pro nás nebyly v Jihočeském kraji úspěšné, pětiprocentní hranici jsme překonali jen v Kaplici. A není útěchou ani omluvou, že například v Českých Budějovicích nám chybělo jen 0,2 %. Pro mě osobně skončily neúspěchem také volby do Senátu Parlamentu ČR. Na druhé straně získat 7,5 % hlasů v přímých volbách vytváří dobrou základnu pro volby příští. Rozhodli občané v demokratických volbách a my jejich rozhodnutí respektujeme.

Čeká nás však spousta práce se seznamováním našeho programu širokou občanskou veřejnost tak, aby občané o nás byli informováni objektivně, a ne s podsouváním různých „nálepek“. K „nálepkám“, které nám jsou podsouvány, mám dvě poznámky: Jestliže jsem odpůrcem politického islámu, nemohu být rasista, protože islám není rasa. Jestliže jsem zastánce svobody a přímé demokracie, nemohu být extremista, protože svoboda a přímá demokracie je zakotvena v Ústavě ČR a ta není krajní, výstřední, přemrštěná, neobvyklá, pokud použiji synonyma, kterými je charakterizované přídavné jméno extrémní.

Tento rok nám také vznikla nová vláda. Mnohým je ale trnem v oku to, že se opírá o komunisty. Jak vy to vidíte? Je to pro náš stát dobře, nebo mají pravdu ti, kteří tvrdí, že je to téměř třicet let po sametové revoluci krok zpátky?

Každé takové hodnocení je spjato s ideologickým pohledem. Pokud se na novou vládu podíváme neideologicky, tak můžeme konstatovat, že po roce 1989 se KSČM chová státotvorně a snaží se umožňovat dobré fungování a chod státu (tím samozřejmě nechválím všechny její programové priority). A podívejte se na to, jaké obrovské škody po roce 1989 v naší zemi napáchali ti, kteří KSČM nejvíce kritizují. Takže můj pohled je důsledně demokratický. Voliči rozhodují, jak velký podíl na moci a řízení státu dají jednotlivým politickým uskupením. A to bychom měli respektovat, a ne vyčleňovat demokratické strany (a demokratické jsou všechny, pokud je Ministerstvo vnitra nezažaluje a nezávislý soud nerozhodne jinak) do uměle vytvářených ghet jenom proto, aby na mě zbylo více moci a rozhodování, než voliči rozhodli.

V posledních měsících se ale z některých stran ozývaly názory, že naše demokracie je ohrožena. Máte také ten pocit? A pokud ano, tak kdo a čím ji vlastně ohrožuje?

Demokracie v našem státě ohrožena není. Nejsou ale naplňovány všechny její aspekty. Například nám trvalo 7 let, než jsme uvedli v život regionální články (kraje) řízení státu. Po 25 letech nemáme zákon o referendu, který Ústava ČR předpokládá. A protože například hnutí Svoboda a přímá demokracie trvá na naplnění Ústavy ČR, tak aby občané mohli demokraticky rozhodovat nejen ve volbách, ale i v referendech, je jí podsouváno, že je extremistické či radikální. Je hnutí Svoboda a přímá demokracie radikální, tj. usilující o zásadní a nekompromisní řešení problémů (někdy mimoústavní pořádek)? Vždyť hnutí chce jen beze zbytku naplnit náš ústavní pořádek, mimo jiné nejen pořádání svobodných demokratických voleb, ale také respektování jejich výsledků, či pořádání svobodných referend na všech úrovních řízení státu. Naopak, nejsou náhodou extremisty či radikalisty ti, kteří se brání respektování svobodných voleb či realizaci svobodných referend?

V neposlední řadě jde o respektování názorů Poslanecké sněmovny PČR, i když některé podpisy nespadají do její kompetence, ale například do kompetence ministra zahraničních věcí, kdy podle slov premiéra Babiše podepisuje ministr Petříček (ČSSD) dokumenty, se kterými pan premiér nesouhlasí. Nejhorším případem ohrožení demokracie bylo, když proti vůli a usnesení Poslanecké sněmovny PČR podepsal ministr Schwarzenberg (nyní TOP 09) uznání Kosova. To bylo pošlapání vůle většiny občanů i většiny v Poslanecké sněmovně PČR. Stručně řečeno, extremistou nemůže být ten, kdo chce dodržovat a naplňovat naši Ústavu, ale naopak ti, kteří se tomu všemocně brání.

Mluví se také o tom, že český národ je rozdělený. Domníváte se, že společnost je opravdu nespokojená, nebo se jedná, jak zase někteří poukazují, jen o určitou „sociální bublinu“? A v této souvislosti, jak jste vnímal různé protesty, kterých proti Andreje Babišovi a Miloši Zemanovi právě letos bylo poměrně dost?

Národ je skutečně rozdělen, ale zcela jinak, než je prezentováno. Je rozdělen v první řadě na ty, co si sami vyhledávají informace, dávají si věci do souvislostí a používají zdravý rozum a udělají si vlastní úsudek. A pak na ty, kteří slepě důvěřují mediálním dezinformacím a můžeme přímo říci propagandě. Protesty proti prezidentovi i proti premiérovi byly zcela jasně organizovány takzvanými tradičními stranami a politickými neziskovými organizacemi (často placenými ze zahraničí), jelikož těmto stranám a neziskovým politickým organizacím premiér i prezident trvale šlapou na jejich „kuří oka“.