Dá se vůbec porovnat situace u nás v Evropě, potažmo v Čechách, a v Americe?

Budete se divit, ale ano. Od sametové revoluce do dneška jste v očekávání něčeho lepšího a hodnotnějšího. Na tytéž hodnoty ale čeká i Evropa a Amerika, vlastně celý svět. Ale především tady u nás, v USA, je znát určitá deziluze, pesimismus, a v tom jsme si – možná kupodivu pro vás – dost podobní.

Přesto ale po více než dvaceti letech si říkáme, kde jsme už mohli být….

To jistě! Nejsem žádný politik, jsem hospodskej, ale říkám vám, největší zločin je, že to u vás už vypadalo dobře, že jste cinkali klíčema k něčemu, že to půjde dál lépe… A po těch letech jste rozčarováni, jak to dopadlo. Lidi jsou zklamaní až apatičtí, protože do politiky i hospodářství zase nalezli ti samí lidé a vytvořily se vazby, které jakoby ani nebyly zpřetrhány.

….takže sametová revoluce nebyl žádný velký předěl….

To rozhodně ne. S odstupem času musím konstatovat, že to byla velká chyba už za Václava Havla, že nikdo nikomu nesebral majetky, že nikdo nešel sedět, že vlastně nebyla žádná velká čára. Kolem Havla byli lidé, kteří se pohybovali – i když se to tak tehdy neříkalo – kolem byznysu, a pak ladně přešli i do dalšího období. Žádná změna se nekonala, žádné jasné zúčtování s minulým režimem, všechno pěkně sametově a v rukavičkách. Tím tedy nechci říci, že mělo dojít k nějakým trestům nebo honbě na lidi. Ale ono se nestalo nic. Když se měnil režim, měly k tomu být udělány razantnější kroky. Proto je teď u vás taková situace, proto najednou zase vylézají estébáci, mluví se o lustracích. To už jste měli mít dávno za sebou.