Při vzpomínkách na 17. listopad – může být podle vás „revoluce něžná, sametová“? Není v tom trochu protimluv?

Nejen trochu, nýbrž zcela, je to contradictio in adiecto – protimluv v přídavném jméně. Takže to byla buď revoluce, nebo něco něžného, sametového, ale ne revoluce. Člověk, který toto spojení vypustil do světa, chtěl vyjádřit, že obyvatelé ČSSR docílili zvratu režimu bez krveprolití a násilí. Jenže vše ukazuje, že to byla jen inscenace I. správy Sboru národní bezpečnosti, což byla československá rozvědka, kde československá veřejnost, zejména 17. 11. 1989, hrála jen roli neplacených statistů.

Jak se dnes stavíme a chováme k odkazu 17. 11. 1989 a k oné sametové revoluci?

Chybně. Omítáme si uvědomit, že obyvatelstvo ČSSR jen posloužilo estébákům vytvořit nátlakovou skupinu na Jakeše a spol. v KSČ, aby se neodvážili násilím vrátit ČSSR do předlistopadového stavu. Většině estébáků v I. správě bylo již na začátku roku 1989 naprosto jasné, že Československu hrozí východoněmecký scénář – státní bankrot – pokud něco proti tomu sami nepodniknou. A podnikli: Zifčák, nasměrování demonstrujících na Národní třídu, jejich zbití, Šmíd a odvysílání podvržené zprávy o jeho smrti Svobodnou Evropou v Mnichově. Nikdo ze skalních komunistů pak nemohl žádat násilný návrat k předlistopadovým poměrům. A bylo to.

Občanská společnost podle Václava Havla je podle některých lidí přežitá. Je to tak?

Aby někdo v nějakém státě byl společensky aktivním, nepotřebuje k tomu nic, ani teze Václava Havla. Jedinou nezbytnou podmínkou je, že nesmí být za své veřejně projevené názory státem perzekvován. Jenže jakákoliv společenská či politická občanská aktivita v daném státě je určována úrovní politické kultury v zemi – a ta je v ČR téměř nulová. Politici důvodně podezřelí z nekalých činů abdikují v zemích s nenulovou politickou kulturou až do vyjasnění své viny nebo neviny policií a soudy. Bureš… nedivme se pak, že absencí politické kultury jsou politické a společenské aktivity v Česku i mnohdy přehnané, často mylné, což budí dojem, že jde o aktivity přežité. Na Západě existují četné nadace starající se o politickou gramotnost obyvatelstva a s tím spojené neustálé zvyšování jeho politické kultury, kdežto v ČR tak nečiní vůbec nikdo.