Sepsal jste studie Václav Havel a invaze do Iráku a následně Neopěvovaný hrdina sametové revoluce: Zelinář Václava Havla o jeho slavné eseji Moc bezmocných. Co bylo důvodem k jejich sepsání?

Živil jsem se celý život coby univerzitní profesor a s tímto povoláním souvisí i účast na různých vědeckých konferencích. Obě práce byly napsány pro tento účel. První jsem přednesl na jamboree věnované poetice a politice v díle Václava Havla konaném v červnu 2005 na univerzitě Michela de Montaigne v Bordeaux. A druhou v listopadu 2019 na semináři u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce na Národní univerzitě veřejné správy v Tchaj-peji. Je ke stažení v češtině na portále arteacta.cz.

Havlův postoj k válce v Iráku se shodoval s postojem většiny politické reprezentace takzvané nové Evropy, což je Rumsfeldova přezdívka pro bývalé členské země Varšavské smlouvy, a devótní podporou agresivní politiky USA. Nicméně už krátce po okupaci Iráku bylo zjevné, že navzdory ujišťování George W. Bushe nebo Colina Powella v této zemi žádné zbraně hromadného ničení nebyly. Takže celé Havlovo ospravedlnění invaze bylo osnováno na lži. Co se morality Moci bezmocných týče, onen kategorický imperativ „žití v pravdě“, je očividně utopický a hodí se spíše do Nového zákona než do skutečného světa. Je to především chytlavý ideologický slogan, nikoliv praktický návod, jak se chovat.

Neuškodila často až nekritická podpora politiky USA pověsti Václava Havla?

Samozřejmě, uškodila mu, jakož i všem ostatním, kdo pomohli z Iráku udělat střelnici s živými terči. Byl to kolosální omyl: upřednostnění politického zřetele na úkor práva. Spojené státy se v Havlových očích staly prostě neomylné a kritické myšlení dostalo na frak. Navíc pokud mne paměť neklame, Havel nikdy veřejně nepřiznal, že by pochybil. Ostatně ani ve společnosti se o tom tehdy moc nemluvilo. Pamatuji si matně na jeden jeho rozhovor, tuším v Respektu, ve kterém prohlásil, že svržení Saddáma Husajna mu způsobilo bazální radost. Sluší však dodat, že toto Havlovo potěšení stálo životy statisíce lidí.

Ostatně Havel s rozpadem Varšavské smlouvy hovořil o tom, že by měl skončit i Severoatlantický pakt, ale pak si to rozmyslel...

Také si to pamatuji. Proč to učinil? Těžké spekulovat. Zřejmě si myslel, že východní Evropa potřebuje ochranu a pomoc Západu. Byla to podle mého názoru především politická kalkulace a částečně i odplata Rusku za osmašedesátý rok.  

V knize Západní terorismus Noam Chomsky říká: „Existuje pár do očí bijících případů hned po pádu Berlínské zdi jako třeba to, co se záhy stalo v San Salvadoru. Šest předních latinskoamerických intelektuálů, jezuitských kněží, bylo brutálně zabito v prostorách Jezuitské univerzity praporem Atlacatl, což je elitní jednotka salvadorské armády, která již zabila bůhvíkolik tisíc lidí. Právě se vrátil z obnoveného tréninku ve Speciální vojenské škole Johna F. Kennedyho v Severní Karolíně. Vrátili se a na výslovný rozkaz vyššího vedení, které je v těsném styku s americkou ambasádou, byli posláni na univerzitu zabít tyto kněží a kohokoliv dalšího, kdo by se tam vyskytoval – takže zabili i správce a jeho dceru, aby nezůstali žádní svědkové. A hned potom navštívil Václav Havel Spojené státy a promluvil před společným zasedáním Kongresu, kde sklidil bouřlivý potlesk, především když popsal Spojené státy jako obránce svobody. To byla jeho slova, ‚obránci svobody‘, kteří právě zabili půl tuctu jeho protějšků v zemi, kterou obývají neosoby...“ Nebyla Havlova zahraniční politika, která kladla důraz na ochranu lidských práv, dosti výběrová?

Jistě, jako každý podobný hodnotový soud. Lidská práva jsou ideologickou konstrukcí a jako taková platí pouze v určitém společenském kontextu. Jejich absolutizace je jen klacek, kterým bijete po hlavě ty, kdož se odmítají podrobit vaší kontrole. Není vůbec těžké přijít s příklady flagrantního porušování práv člověka právě Spojenými státy. Ať už jde o tajné mučírny CIA, nebo koncentrační tábor na Guantánamu. Ale Havel by si jen stěží vysloužil svou bustu v americkém Kongresu, kdyby šťoural do těchto věcí.

Od té doby v Česku převažuje a stále sílí názor, že Západ je dobro a Východ zlo...

Od malých zemí či národů většinou nelze očekávat nějakou velkou objektivitu v posuzování politiky mocností. Nakonec vždy převládne servilnost vůči velkému bratrovi. To je, alespoň v českých dějinách, zcela normální. Jediné, co se mění, je to, kdo v danou chvíli hraje roli vítaného spojence. Politika je především bojem o moc, ale tato prostá skutečnost je záměrně zastírána hustým křovím ideologických mystifikací. A je úkolem rozličných propagandistů přesvědčit občany, že počínání politiků je motivováno vznešenými ideály, třeba obranou ušlechtilých západních hodnot před barbarským východem, nikoliv nízkými mocenskými zájmy. Chomský celkem věrně popsal různé techniky, jakými je manipulováno veřejné mínění, aby bylo v souladu se záměry politických elit.

Jak se podle vás v tomto ohledu chová současný prezident Miloš Zeman?

Těžko říct. Pro zemi ekonomicky závislou na vývozu je patrně zcela rozumné kultivovat co nejširší paletu obchodních partnerů. Zrovna s Čínou však Zeman velké terno neudělal. Jestliže věřil, že z Číny přijdou do Čech významné investice, tak to se zatím neuskutečnilo. Z Číny je však rozčarovaná téměř celá východní Evropa, protože peníze odtud tečou především na Západ. A jak znám Číňany, asi dobře vědí, proč tak činí.

Ostatně Česko, třeba na rozdíl od sousedního Německa, je pro Čínu opravdu příliš malé a nedůležité. Strávil jsem tam dost času, čtyři roky každý zimní semestr, a přesvědčil jsem se o tom na vlastní oči. Jen málo Číňanů tuší, kde se vlastně nacházíte a škoda je pro ně německé auto. O tom svědčí i okolnost, že Čína považovala za nutné seskupit malé a střední státy východní Evropy do organizace nazvané 17 + 1,  jejímž prostřednictvím by mohla efektivně uskutečňovat svou ekonomickou politiku pro celou oblast a zbytečně ji nedrobit. Pro zemi, kde města pod deset milionů obyvatel jsou považována za malá, se státy jako Česko nacházejí na samém prahu její rozlišovací schopnosti. Naposledy jsem byl v Číně před dvěma roky, než přišel covid, a z celého regionu na sebe tehdy poutala pozornost především jihovýchodní Evropa. Společnost COSCO koupila majoritní podíl v přístavu Pireus a šlo o to postavit – v rámci projektu Pás a stezka – železniční trať, jež by převážela čínské zboží z Řecka na sever do Evropy. Proto byly pro Čínu důležité hlavně Srbsko a Maďarsko.

Přednášel jste na univerzitě v Kantonu. Jak se k vám chovali?

Velice slušně. Byl jsem tam jako Jun-šan hostující profesor z prestižní americké univerzity a moc jsem toho nenapřednášel. Prostě Ivy League profesor (profesor z Břečťanové ligy. Označení ligy se používá obecně jako označení skupiny osmi nejprestižnějších amerických univerzit jako celku, pozn. red.). Mou specialitou je především slovanská literární teorie, pražský strukturalismus, ruský formalismus, sémiotika a tak. S přednáškami na tato témata jsem obrazil řadu tamních univerzit, a mohl tak na vlastní oči spatřit například obřího lešanského Buddhu, terakotovou armádu v Si-anu nebo navštívit pevnost Port Arthur nedaleko Ta-lienu.

Kdy jste se stal Američanem?

Po pěti letech, takže v roce 1974. V osmašedesátém jsem utekl do Rakouska a do USA přiletěl v únoru 1969. Bylo to bezva. Když je vám dvaadvacet let a máte radost ze života, tak je vám dobře všude. Nemohu si na nic stěžovat. Svým dětem vždy říkám, že uprchlická léta byla to nejlepší období v mém životě. Z hájemství svobody do říše nutnosti jsem se ale musel vrátit na podzim 1970, kdy jsem začal studoval na Yaleově univerzitě

Co si myslíte o srovnávání uprchlických vln z komunistického Československa se současnými vlnami imigrantů z východu a jihu do Evropy?

Moc to nesedí. Okolnost, že se tehdy o migranty Západ postaral, měla hlavně ideologický nátěr. Přišli jsme z totalitního režimu a demokracie považovaly za svou povinnost dokázat světu, že se o ty, kteří zvolili svobodu, umějí postarat. Na rozdíl od Evropy je Amerika země přistěhovalců a každý je tam vlastně odjinud. S každou další válečnou katastrofou, v níž se angažují Spojené státy, přichází do země nová vlna uprchlíků. Ve Filadelfii máme od 70. let silnou vietnamskou komunitu a nyní jsou na řadě Afghánci. Bude zajímavé sledovat, kam zamíří. Podle mého soudu by se do USA klidně vešlo ještě tak sto milionů lidí. Přelidněná jsou vlastně jen východní a západní pobřeží. Střed je víceméně prázdný.  

Opravdu jsou Češi xenofobové, jak jste také zmínil?

Nesporně. Nemáte rádi jinakost. Vemte si jen, jak se chováte k cikánům. To není hezký. A to raději vůbec nezmiňuji běžence ze Středního východu. Takový postoj nesvědčí o ochotě tolerovat lidi, kteří nejsou jako vy. Češi se jako moderní národ zformovali vlastně až v devatenáctém století na základě vágních etno-kulturních parametrů vymezujících jejich jedinečnost. Amerika je spíše dítětem univerzalistického osmnáctého století a na skupinovou příslušnost nahlíží legalisticky. Američanem se stáváte, pokud tam žijete a platíte daně. Tím nikterak nechci lakovat narůžovo poměry v USA. Černošský problém je dodnes krajně bolestivým místem pro většinu Američanů, se kterými se běžně stýkám. Plyne to snad z toho, že na rozdíl od všech ostatních přistěhovalců černoši do Ameriky nepřišli dobrovolně, nýbrž se tam ocitli proti své vůli. Toto vědomí přetrvává dodnes a nebude vůbec lehké ho v dohledné době překonat.

Donald Trump je také xenofob?