V souvislosti s návštěvou kancléřky Merkelové jsem zaznamenal názor, že premiér Sobotka a jeho spojenci ve vedení ČSSD trpí posedlostí ukázat, že ČSSD je „liberální levicí západního střihu“. S tím souvisí například i povinně vstřícný postoj k uprchlíkům. Vnímáte to také tak? A jaké důsledky tato snaha pro ČSSD v českém politickém prostředí může mít?

Naprosto to tak nevnímám. Sobotka (tím nemyslím jeho sluníčkářský kindermanagement v úřadu) ukázal Merkelové vzácně vyvážené, jasně srozumitelné a čitelné stanovisko zkušeného politika. Ku zděšení všech českých willkommenaktivistů okolo. Chválím. Pochopili ho ale daleko více v Německu než v Praze. Ze Sobotkova statementu vyplývá několik podstatných skutečností:

Za prvé: Brexit se zrealizuje a volby v USA vyhraje Trump, myslí si nejspíš Sobotka, i když si to nepřeje (na rozdíl od tří čtvrtin svých voličů a členů strany). V tom je realismus dobrého šéfa exekutivy, který sice má nějaký politický názor, ale má zároveň i nějakou odpovědnost za správu státu. Je premiérem všech, nejen idealistických socialistů.

Je důvodný předpoklad, že Trump razantně omezí evropskou angažovanost po všech stránkách, stáhne US Army z bází v západní Evropě. Tím je ztraceno i další rozšiřování EU na východ za peníze USA financujících podvratné operace západních politických „neziskovek“ v cílových destinacích. Je nutno zapomenout na Ukrajinu, Bělorusko, Gruzii, které budou nejbližší roky tvořit „cordon sanitaire“ zhroucených ekonomik mezi Ruskem a EU a zónu neustálé občanské války nízké intenzity. Určeno k privatizačnímu drancování Západu a jako zdroj hladové a levné pracovní síly pro Rusko.

Je důvodný předpoklad i to, že Trump setrvání USA v NATO podmíní placením amerických služeb v tomto uskupení tak, aby USA setrvačně nefinancovaly něco, co Evropa není ochotna podporovat. V tom se zásadně liší od Clintonové. Není tlačen bezpečnostní a vojenskou komunitou. Naopak. Trump hodlá zjevně Evropu vydírat důslednou ziskovostí vojenského konceptu. Čili že NATO se buď rozpadne, protože ho ostatní odmítnou v dnešním rozsahu adekvátně platit, aby na něj USA nedoplácely, nebo se omezí pouze na sdílenou a společně financovanou strategickou obranu, která jinak realizovat nejde a opustí koncept intervencionismu do pouštních a stepních občanských válek po celém světě. Rusko vydává na vlastní teritoriální obranu Ruské federace, která je pro USA neprolomitelná, desetinu toho, co na armádu vydávají USA, Čína jakbysmet. Trump nejspíš ukončí jako neufinancovatelný i Projekt pro nové americké století, spočívající v asertivní „občanské diplomacii“ barevných revolucí. To je to, co na politice USA nejvíce vadí české národně patriotistické levici a co korumpuje servilně proamerickou levici liberální. Dvojí morálka ropných zájmů s tolerováním a podporou „our bad guys“ na jedné straně, na druhé straně „one is plenty“ v otázce lidských práv v zemích, které hodláme vykořisťovat. Lidskoprávní a protikoruční neziskový sektor je americkou politickou korupcí promořen, stal se parazitně ziskový a nepřežije ani měsíc poté, co velké americké nadace zavřou penězovody.

Další ranou evropským válečným štváčům je britské vystupování z EU. Z vysoké pravděpodobnosti Trumpova vítězství a jím už avizovaného obratu v americké zahraniční politice vyplývá akutní nutnost organizace obrany pobrexitové kontinentální EU. Odečíst je nutno nejen americké kontingenty v západoněmeckém a italském protektorátu, britskou armádu a její modernizované Tridenty, ale nyní i tureckou armádu, nově zbavenou přátel našich přátel na vedoucích postech. Turecká armáda už není sekulární a jen tak nebude. Všichni už to zjistili a teď jen spekulují, jaké to bude mít možné následky.

Oživuje se proto koncept Evropského obranného společenství, mrtvě narozeného dítěte z roku 1950 či ZEU – Západoevropské unie, založené na základě Pařížských dohod 23. října 1954, která byla půlstoletí nahrazovaná NATO, a uspaná přestala de iure existovat v roce 2010. To bude znamenat razantní posílení výdajů na obranu pro všechny země EU. I pro Česko. Pacifistické švejkovské období končí. Pro českou ekonomiku a sociální systém to může být rána. Varianty si potřeboval Sobotka s Merkelovou ujasnit v první řadě. Žijeme, ať se nám to líbí nebo ne, uprostřed kontinentu Evropy a nemůžeme se orientovat samostatně. Protože se s 35 tisíci muži samostatně neubráníme ani polskému jezdectvu se šavlemi, natož vyzbrojené armádě. Česká armáda je funkční jen jako součást širšího celku nebo vratkých dohod o respektování neutrality a nezúčastněnosti. Fakticky dnes nemáme jinou šanci, než v NATO zůstat nebo ho pomoci rozbít zevnitř a vzápětí pomoci vybudovat ekvivalentní vojenskou sílu na obranu kontinentu. Bez Ruska či dokonce proti Rusku to bude stejně trpaslík, s Ruskem takové uskupení postrádá raison d'etre.

Za druhé: Je jasné, že po ekonomickém krachu těžby ropných písků a zhroucení arabského ropného kartelu vinou amerického paktu se Saúdy, které zlevnilo ropu o pouhých deset dolarů nad ruské produkční náklady, povede i nadále tlustá roura plynovodů a ropovodů z Východu na Západ a ne naopak. Je více než jasné, že alternativní trasy, vymyšlené stratégy EU, zkrachovaly, včetně dávno zapomenutého Nabbucca. Roura přes Ukrajinu, Slovensko do Česka bude sice existovat, ale pro snížení vydíracího potenciálu nestabilní a zbídačené proamerické vlády Ukrajiny bude obejita. Jednak Nord Streamem 2 přímo do Německa, jednak přes nově spřátelené Turecko na jihovýchod Evropy pomocí nyní s Putinem dohodnutého Turkish Streamu a případně i odbočkou do Řecka a Itálie. Pro Tsiprase je to příležitost, která se neodmítá. Ropovod Družba už nebude spojovníkem zájmů ruského Východu a amerického Západu, ale reznoucím sirotkem. Tudíž Česko ani Slovensko nebudou mít už bonusové příjmy z tranzitu plynu z Ruska do západní Evropy. Poplatky nejsou malé, Slovensko má dnes cca 5 milionů USD denně za zpětný transport ruského plynu oklikou zpět na cílovou Ukrajinu… Do pádu nynějšího loutkového režimu v Kyjevě a stabilizace ukrajinské otázky s Ruskem se odloží i evropská část čínského konceptu Hedvábné stezky, což je pro nás nepříjemné dvojnásob.

Za třetí: Uprchlická bomba tiká. Jižní křídlo NATO je rozbito. Řecko je zchudlé a omezovat bude muset i armádní výdaje. Příklon Turecka k Rusku a Íránu je neoddiskutovatelnou realitou, přes všechny snahy amerického protektora Bidena v Ankaře. Je jedno, zda Turci vyhostí z Incirliku Američany nebo ne či zda se Američané zvednou i se svými atomovými bombami a přestěhují se do servilního Rumunska… Turci už ale nebudou nadále tupě kývajícími loutkami. O hrdost před Turky jde Erdoganovi v politice především. Od budoucího paši Osmanů se jaksi národní hrdost oprávněně očekává. Za záchranu svého vládnutí vděčný Erdogan se proto přestal bát čertů na zdi, vykreslovaných Američany v doktrínách studené války, neboť se přesvědčil, kdo proti němu organizoval puč a proč. Ruské vojenské rozvědce se povedl majstrštyk. Rusko tak za noc definitivně přeformátovalo tón diskuse o Sýrii i o Středním východě. Všimněte si, že pro Moskvu je podstatná politická, ekonomická i vojenská stabilita v zemi, a na lidská práva gülenistů zvysoka kašle. Řeč ruských strategických bombardérů, které se přesunem do Íránu vyhnou západním špionážním satelitům, které by mohly varovat potenciální cíle bombardování, je jasná. Nyní je dokonce šance, že Rusko s Turky společně situaci v Sýrii do několika měsíců vojensky stabilizuje. Obětuje sice ideu samostatného divokého Kurdistánu na území Sýrie, Turecka a Iráku, ale to vcelku nikomu v Moskvě ani v EU příliš nevadí. Jen Kurdům v rudém Rojave a Pentagonu, který financoval islamistické bojovníky. Spolupráce Ruska a Izraele do této partie zahrne i stabilizaci pásma Gazy. Už nebudou provokace v podobě lodí svobody, ani financování Hamásu. Hizzballáh se zdrží komentářů i podpory. Za to mají Rusové jistotu mnohostranně výhodného obchodu jak s Izraelem, tak s Tureckem, Íránem a Libanonem. Všechno jsou to vcelku potřebné ekonomiky, které budou ruské zboží vítat.