Je vyhazov Václava Klause z ODS ospravedlnitelný? Byl skutečně Klaus mladší svými pohledy příliš jinde než hlavní proud strany?

Kdybych tomu, co se o víkendu stalo, měla dát nějaký headline, pak by zněl „Velké vítězství médií“. To, čeho jsme byli svědky, je opravdu finálním vítězstvím médií nad ODS. Je to jasný ústup politické strany mediální objednávce.

Český mediální mainstream, který je převážně levicový, ODS vždy nenáviděl za to, jaké postoje zastává. Za euroskepticismus, za hájení českých národních zájmů, za odmítání politické korektnosti i všech těch módních politických agend á la globálně oteplovací alarmismus nebo problematika LGBT. Navíc média vždy dělila pravici na hodnou a zlou, přičemž za hodnou pravici byly označovány strany, které s pravicí nic společného neměly (a jen proto, že s ní nic společného neměly), za zlou pravici pak byla označována ODS. Problém ale byl v tom, že čím více média tíhla k hodné pravici, tím méně ji voliči volili, takže strany tohoto zaměření postupně mizely v propadlišti dějin. Naopak, čím více média pranýřovala ODS jakožto pravici zlou, tím většímu zájmu voličů se strana těšila.

V posledních letech ale vedení ODS podlehlo pocitu, že spása strany závisí nikoli na přízni voličů, ale na přízni médií, která se je snaží přetáhnout na tu správnou stranu barikády. A tomuto přetažení právě masivně vadil Václav Klaus – vlastně oba Klausové, syn i otec.

V širším slova smyslu ale poslední události nejsou jen vítězstvím médií, ale také velkým vítězstvím všech, kdo si kdy přáli, aby ODS jako pravicová strana přestala existovat a transformovala se v jakousi nepravici. Je to velké vítězství všech, kdo si přáli porazit „starého Klause“ a z ODS mít vzornou následovnici TOP 09 či Unie svobody. To je teď bez V. K. ml. na té nejlepší cestě. Sečteno, podtrženo: ODS o víkendu svým dlouholetým protivníkům pomohla porazit a zapřít samu sebe.

Předseda ODS Petr Fiala se na programové konferenci nepřímo o Klausovi vyjádřil ve smyslu, že je neloajální, neodpovědný a individualistický. Jak hodnotit styl, kterým se Petr Fiala vypořádává s vnitrostranickou opozicí? Byl trpělivý, nebo udělal chybu, když se Klause zbavil?

U první části otázky záleží na tom, o jaké loajalitě mluvíme, jaká loajalita má přednost. Má přednost loajalita k předsedovi, který sám není loajální s programem strany a s tím, na čem strana vznikala? Nebo má naopak přednost loajalita k programu a ke straně – i když to znamená jít proti neloajálnímu předsedovi? Z mého pohledu má jednoznačně přednost ta prvně zmiňovaná loajalita, vedení ODS ale dalo o víkendu jasně najevo, že pro ně je správná loajalita číslo dvě…

Zda udělal Petr Fiala chybu, nebo ne, ukáže čas. On sám si jistě myslí, že udělal správnou věc, a média ho při tomto famózním bludu budou jistě mocně udržovat. Co na to volič, to se teprve uvidí, ale jisté je jedno. Jste-li stranou, která má 30 % a žádnou konkurenci, nemusíte se až tak moc strachovat, když o nějaká tři čtyři procenta přijdete. U strany, která má naopak 12 % a velkou konkurenci, to už ale ani omylem neplatí!

Proti vyloučení Klause se údajně mělo postavit jen několik poslanců, jmenovitě Jan Skopeček, Jakub Janda a Vojtěch Munzar. Ukazuje to na jasnou převahu Petra Fialy v rámci strany?

Ukazuje to především na oblíbenou českou vlastnost zadupat do země každého, kdo vyčnívá, nebo dokonce přečnívá. Šedá hmota zkrátka vede! To, že se Václava Klause na klubu zastali jen tři uvedení poslanci a nikdo další, ukazuje, že Petru Fialovi přemlouvání poslanců opravdu nedalo žádnou velkou práci.