Přístup vlády k penzijní problematice bolí a je založen na restrikcích. Podle vás je ekonomicky neefektivní. Můžete to krátce vysvětlit?

Skutečný ekonom, tedy ekonom, kdy pojem „ekonom“ odpovídá entitě „ekonom“, se vyznačuje ekonomickým myšlením. A toto myšlení se vyznačuje averzí k administrativním řešením, pokud existuje řešení motivační. Administrativní řešení vždy vedou k distorzím, tedy zkreslením, ztrátě informací a neefektivnosti. Ekonomické neefektivnosti, ale nejen ekonomické. Přitom k vytvoření proporcí podmiňujících stabilitu průběžného systému penzijního pojištění mezi těmi, kteří do systému přispívají, a kteří z něj čerpají, stačí zabudovat do systému účinné motivace k prodloužení doby produktivního a tím i výdělečného uplatnění. Do slepé uličky administrativního řešení, které podlamuje příjmovou stránku penzijního systému a vede k jeho destrukci, byla tato vláda doslova dotlačena.

Když vás chytnu za psané slovo, tak kým byla vlád dotlačena? A buďme konkrétní! Nepomáhejme si výmluvami na současné slouhy globální moci...

Jen opravím. Ne „slouhy globální moci“, ale byla dotlačena přímo globální mocí prostřednictvím slouhů. Té stejné globální moci, která přes Řehky, Černochové, Lipavské, Fialy, Drábové a další zombíky tlačí EU k samolikvidaci iniciováním jaderného konfliktu s Ruskem. Když se současné globální moci nepodařilo EU dostatečně poškodit likvidací Nordstreamu II (a to už bylo hodně drsné, akt státního terorismu vyšetřovaný či spíše nevyšetřovaný ve stylu oděské genocidy 2. května 2014), tak nyní jde o to nepřipustit, aby měla reálnou a perspektivní vizi lepšího života. Nepomáhám si, jen zviditelňuji, kam až současná globální moc zašla.

Jakmile začneme vytvářet podmínky v oblasti kvality zdravotní a lázeňské péče zaměřené na prodloužení doby produktivního uplatnění (dávám přednost tomuto pojmu před pojmem „výdělečného“, protože nejde jen o peníze, ale také o společenské kontakty, pocit potřebnosti, společenskou důstojnost, nacházení smyslu žití i ve vyšším věku, kdy je člověk vystaven konfrontacím se svými možnostmi i nezávisle vytvářenými názory dvou až tří mladších generací), podmínky v oblasti dalšího vzdělání, respektive „upgrade“ schopností (kolik z nás starších a stárnoucích mladších si uvědomuje, že má jen „neukončené celoživotní vzdělání“, jak často a s chutí říkám).

Zlikvidovat perspektivu, cestu k novému typu ekonomickému růstu, ze kterého by měla radost i zmoudřelá Gréta, je ještě větší zločin, než zlikvidovat Nordstream II. Proč Jurečka doložitelně změnil názor a ustoupil od motivačního řešení? Čtěte zde... Proč byl z pozice na ministra zlikvidován Věslav Michalik, který také chtěl řešit stabilitu penzijního systému cestou vytvoření motivací k prodloužení doby produktivního uplatnění? Jurečka to odnesl jen veletočem, Michalík, který byl podstatně kvalifikovanější a samostatnější ve svém úsudku, to odnesl mnohem víc. A proč se mediální mainstream tváří, že ekonomická cesta prostřednictvím motivací neexistuje?

Druhý přístup, který preferujete, se tedy opírá o „možnost vytvoření systému motivací pro prodloužení doby produktivního - výdělečného - uplatnění dle konkrétních psychických i fyzických možností každého jednotlivce a podmínek, v nichž se nachází". Víte to jsou hezká slova, ale jak by se dala proměnit v realitu?

Budu velmi konkrétní a zdůrazňuji, že tyto návrhy má v rukou i Jurečka. Odborná, kvalifikovaná diskuse k nim by byla na místě. Ale když vyprázdněnec tancuje, jak se píská, tak diskusi nepřipustí. Zde je koncept řešení, který máme podrobně zdůvodněn, který byl publikován před dvěma léty v časopisu Fórum sociální politiky, který vydává Ministertvo práce a sociálních věcí (MPSV), který byl prezentován na mezinárodních vědeckých konferencích zaměřených na problematiku penzijního systému. Reformy lze odstartovat v našich podmínkách vytvořením „postgraduální nadstavby” současného průběžného systému. Do něho by mohly vstupovat osoby, které dosáhly hranice 65 let podle zásady: „kolik peněz do systému vložím, tolik v podobě doživotní renty (po odpočtu vhodně nastaveného vnitrogeneračního solidárního odvodu a zabezpečení fungování rizikového fondu) dostanu zpět“.

Později by bylo možné tuto nadstavbu rozšiřovat směrem k nižším ročníkům a reformovat postupně celý systém. Jedná se o dlouhodobý základ navazujících kroků: 1. Přijmout  komplex pracovně právních opatření, která umožní postupné rozvolňování pracovních aktivit. 2. Motivovat zdravotní pojišťovny a prostřednictvím nich poskytovatele zdravotních i lázeňských služeb k prodloužení fyzických i psychických předpokladů uplatnitelnosti člověka na profesních trzích. To lze zajistit tak, že část odvodů z výdělečné činnosti do zdravotního pojištění osob nad 65 let bude zůstávat příslušné výdělečně činné osobě na účtu, ze kterého bude moci hradit nadstandardní zdravotní péči určenou právě k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Tím bude rovněž každá zdravotní pojišťovna zainteresovaná na poskytování těch služeb, o které jde, včetně prevence, monitoringu zdraví či poskytování lázeňské péče. 3. Zajistit celoživotní vzdělávání včetně certifikovaných kurzů zaměřených na upgrade schopností (profesních, komunikačních, sebepéči o zdraví a podobně). 4. Provádět osvětu směřující k tomu, aby člověk od dětství uvažoval o celé své profesní kariéře, postupně si konkretizoval představu o své seberealizaci. 5. Podpořit růst role tvůrčích mezigeneračních týmů v ekonomice jako nositelů inovačního potenciálu i jako oblasti ekonomicky velmi efektivního uplatnění osob vyššího věku.

Pokud shrneme výše řečené, tak problém trvalé udržitelnosti průběžného penzijního systému lze řešit výše uvedeným způsobem, protože během dvaceti let lze dosáhnout zvýšení počtu výdělečně činných osob v důchodovém věku po přepočtu na plné úvazky o více než dvacet procent oproti současnému stavu (při současném výrazném zvýšení výdělků). K tomu je nutné uvažovat výrazné pozitivní efekty v oblasti daňového systému.

Pro oblast reformy penzijního systému má zpracovanou nosnou koncepci strana SPD. Co byste z ní vypíchnul?

Tady budu velmi stručný a současně konkrétní. Ať si to (jako Popelka) přebere každý sám. SPD ze všech politických subjektů (které mohou obstát už v současných eurovolbách a pak těch dalších) má nejvíce funkční a akční odborné zázemí. To jen mediální mainstream se jí snaží nasadit „psí hlavu“ populistické strany. Za nejdůležitější považuji to, že SPD si rovněž uvědomuje obrovské ekonomické zdroje, které jsou v dobrovolném prodloužení doby produktivního uplatnění.

Proč prezident Petr Pavel odmítá jednat s SPD?

No přece právě proto, co jsem o SPD řekl, tedy že má nejvíce funkční a akční odborné zázemí, aniž by to sám tušil. Má své loutkovodiče, přesněji „maňáskovodiče“. Rozdíl je ve způsobu ovládání, tedy zda se tahá za šňůrky, či kudy a kam se strčí prst. Maňáskovodiči k němu nepřipustí ty, kteří mají rozum, koncepci, argumenty. Přesně tak byl zablokován přístup SPD k diskusím s Jurečkou. Co kdyby pochopil hru, která se s ním hraje?!

„Dát důchodcům to, co dáváme na Ukrajinu, tak jezdí na Mallorcu." To mi řekl muž z lidu, dělník, který se označuje za bolševika, Miroslav Doležal v jedné hospodě ve Slavonicích. Co vy na to?

Nerad kombinuji navzájem odlišné problémy. Můj názor na ukrajinský konflikt jsem zformuloval vícekrát, nejnověji nyní k výročí 9. května, ZDE... Pokud jde o penzijní problematiku, dělá přímo v této oblasti současná vláda stejnou destrukční politiku jako v oblasti mezinárodních vztahů. Současná vláda představuje velmi velké bezpečnostní riziko pro naši zemi.

Ostatně poslanec TOP 09 Ondřej Kolář navrhl, že Česko by mělo pomáhat vracet bojeschopné Ukrajince domů. „Neměli bychom ale přehlížet fakt, že zatímco Česko a čeští občané ve velkém podporují Ukrajinu, někteří její obyvatelé se za naší finanční podpory vyhýbají svojí povinnosti. Právě to chci, aby vláda co nejrychleji řešila," dodal k tomu. Je to reálné anebo jde o „předvolební volání tonoucího, který se stébla chytá"?

K tomu dodám jen velmi stručně, že poslanec Kolář má divný názor na lidská práva. Nemělo by být lidským právem odmítnutí účasti na konfliktu, který vyvolal někdo jiný? Co vlastně ještě na Ukrajině patří Ukrajincům? Možná, že návrhem honu na Ukrajince připravuje pan poslanec i hon na našince. Měli bychom si připomínat, jak to tehdy před deseti roky začalo, a kam to již po roce zašlo, abychom nebyli překvapení, kam to dojde i u nás. Toto je autentický materiál z roku 2015.

„Správný vlastenec má pít, kouřit a umírat před šedesátkou, aby nezatěžoval státní pokladnu." Tak nějak zněl bonmot exprezidenta Miloše Zemana, čímž se ukazuje, že už dávno není správný vlastenec, protože letos oslaví osmdesátku. Neřekl v podstatě to, co si ve skrytu duše přeje každý ministr financí?

Je to hloupost, kterou on sám vyvrací svým životem. Státní pokladnu, tedy přesněji systém zdravotního pojištění, stála Zemanova životospráva asi dost peněz. Ale i na jeho příkladu je vidět, že člověk, který je aktivní a umí těžit ze svých zkušeností, používá svůj rozum, má stále co předat ostatním a je přínosný i ve vyšším věku. Na rozdíl od hlupáků, kteří v sobě potlačí schopnost normálního uvažování, aby mohli dělat kariéru.