V nové knize Bytost popisujete svět budoucnosti, ve kterém se lidé naučili žít takříkajíc v sepětí s přírodou. Lidstvo jakoby překročilo svou „živočišnou, zvířeckou“ podstatu, jež má být příčinou všech válek a konfliktů. Na druhé straně je ale populace výrazně redukována. Lidstvo do tohoto stádia prošlo skrze krizi, jaderný konflikt obrovských rozměrů v oblasti Blízkého východu. Je to optimistická verze budoucnosti?

Nakonec bych řekl, že v podstatě ano. Stejně jako každá správná pohádka i tato končí v zásadě dobře. Jenže v současnosti ve světě vnímám obrovská rizika, a možná i proto byla ta kniha psána. Ta cesta k té jiné společnosti vede přes jakousi katarzi, přes války a krveprolití, pandemii. To jsou všechno věci, které v současnosti hrozí. My jsme nyní aktuálně na pomyslném historickém prahu, kdy nám technologie umožňují koncentrovat všechno nahromaděné vědění do neskutečného poznání a vynálezů. Spolu s tím se ale vytváří obrovská rizika. Řekl bych, že aktuálně lidstvo jako celek kráčí po velmi tenké linii mezi totálním zničením a nějakým pomyslným pokrokem. Jak říkám tu knihu jsem psal i jako určité varování. Doufám, že v reálu nás čeká světlejší budoucnost.  

Bojíte se, že lidstvo čeká nějaká zásadní krize, konflikt biblických rozměrů? Boj o ropu?  

Ano, ropa je stále ještě krví naší civilizace. Osobně ji spatřuji pod všemi těmi záminkami pro vojenské intervence západních států na Blízký a Střední východ. V současné době je politika ve vleku obrovských nadnárodních korporací a investičních fondů. Na druhé straně tu pak máme superstáty, Čínu, Rusko, západní svět a Spojené státy americké.  

USA plnily v podstatě celou druhou polovinu 20. století funkci jakéhosi „světového četníka“. Jak jejich roli vnímáte v současnosti?

USA jsou v podstatě superstátem s nejsilnější armádou na světě. Zajděme ale trochu do historie. Američané mají navzdory své moci již od smrti prezidenta Kennedyho prezidenty, kteří jsou v podstatě jenom takoví tiskoví mluvčí nebo mediátoři. Podívejme se na skutečnou moc prezidenta Spojených států směrem dovnitř USA, která je vlastně relativně docela malá. Navenek sice vidíme nějaké atomové tlačítko, nějaký jaderný kufřík, ale ten prezident je v podstatě ve větší nebo menší míře jen takový herec.

Americký prezident je vždy spojen s určitým mocenským prostředím, které mu tu kampaň umožnilo, ať už se jedná o sponzory, či jiné spojence. Stačí se podívat na americké korporace, které jsou od 2. světové války neskutečně silné. Tohle je ten svět a ta moc, to jsou subjekty, které mají na globální politiku reálný mocenský vliv. Zmínil bych například společnost Blackwater (americký privátní vojenský kontraktor spolupracující s vládou Spojených států, pozn. redaktora). Firma Blackwater disponuje tisíci žoldnéřů, které je schopna vysadit kdekoliv na světě, disponují těžkou technikou. V souvislosti s tím zmíním jméno bývalého vysoce postaveného představitele CIA Cofera Blacka, který se posléze angažoval i v čele Blackwateru. Takže ta provázanost korporátního sektoru s veřejným je ve Spojených státech obrovská.   

Jenže USA procházejí podle mého názoru v posledních letech hlubokou strukturální krizí a já jsem přesvědčen o tom, že je v zájmu celé planety, aby ten pád, ten proces, proběhl co nejvíce v klidu. Amerika je dle mého názoru takový pomyslný obr na hliněných nohou, což se svého času říkalo o Sovětském svazu. Jenže on je to obr s jadernými zbraněmi. Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby se některá z nich zatoulala? Kdyby USA spadly volným pádem, mohlo by to být ošklivé. Američané si každoročně půjčují u čínského politbyra. To jsou takoví ti chlápci z ústředního výboru komunistické strany Číny v těch charakteristických modrých „sakomontérkách“. Takže tihle chlápci půjčují americkému prezidentovi. Už desítky let tam Američané jezdí. No a podívejme se na Británii. Není to tak dlouho, co Britové vozili čínskou delegaci po Londýně vyzdobeném rudými vlajkami ve zlatém kočáře. No to je příběh jak z nějaké pohádky.

Právě vstřícnost vůči Číně je ale častou výtkou ze strany určitých kruhů na adresu českého prezidenta Miloše Zemana. Zeman nás podle mnohých táhne na východ. V posledním měsíci se proti němu a rovněž i proti Andreji Babišovi hojně protestovalo na českých ulicích…   

No jistě, my tady v Česku máme takovou tu naši známou „bouři ve sklenici vody“. Naše malé, lokální loutky v Česku, tedy politici, zkrátka produkují takové ty lokální hry, což je velmi úsměvné, dle mého názoru. Českou politiku prostě nelze brát vážně. Navíc ty loutky podle mého ještě navíc snad i žerou z jednoho žlabu. Alespoň takový mám pocit. A oni to ti naši politici vědí, když se podíváme na ty jejich ksichty, tak oni se stydí.