Od pondělí zažíváme nová opatření nouzového stavu, nemáte s tím problém a nemyslíte si, že může jít o poměrně významný vpád do našeho soukromí nebo, řekněme, na úkor naší svobody?

Tak problém s nouzovým stavem já osobně žádný nemám. Myslím si dokonce, že to mělo přijít už dřív.

A pokud jde o svobodu, tak podle mě půlka diskusí o svobodě vlastně pramení z poznání, že už dávno jsme nesvobodní, protože nám neustále někdo – firmy, státy – monitorují e-maily, zprávy, soubory, monitorují náš pohyb atd.

Ale ještě daleko mnohem horší a sofistikovanější je sám internet, který na základě toho, co volíte, si vytváří váš psychologický model, snaží se vás zaměstnat, upoutat a předat vám určité informace, které vás mění dokonce na podvědomé úrovni, jinými slovy vědomě pěstuje závislost a připravuje a pozměňuje myšlení.

A právě tato vypěstovaná závislost je potom u dětí a u teenagerů důvodem depresí a následného růstu sebevražednosti.

Když už jste mluvil o těch teenagerech, před časem jsme spolu opakovaně hovořili o tzv. klimatické tísni, která zachvacuje zejména tuto věkovou kategorii a o málo starší. Je to třeba teď v souvislosti s tou pandemií ještě častější?

Víte, všechny tyto změny, které se dějí, tak v nich podobné trendy vždycky přítomny jsou, ale jenom v určité omezené míře.

To znamená, klimatická tíseň vás popadne, když jste v Kalifornii a 14 dnů nebo tři týdny okolo vás hoří les – a vy cítíte mnoho dní za sebou, že se vám špatně dýchá. Tak to je opravdu značně vyhrocená a depresivní záležitost, zatímco ten covid je přece jen trochu jiná kategorie.

Čeho se vy osobně bojíte v souvislosti s covidem?

Já se bojím toho strašení. Když vás někdo něčím pořád straší, a už je to opravdu předimenzované, tak dochází k odmítání. Tak jako to bylo tady od srpna – jak se o některé věci až příliš mnoho mluví – tak vy začínáte odmítat ten strach a začnete odmítat třeba i řadu objektivních vědeckých předpovědí a důsledků.

A pak je ještě jedna horší věc, které se bojím – a to je epidemie chudoby, protože tady se dalších 10–20 procent lidí kvůli tomu propadá hluboko do existenčních problémů.

Myslím si, že stopy téhle pandemie budou ve společnosti čitelné ještě po deseti letech.

Čína nedávno odmítla vyšetřování původu vzniku a šíření covidu-19 na svém území. Mnozí to berou téměř jako přiznání viny…

Já se nechci zastávat Číny, ale představte si, že by dostali podobnou výzvu Rusové nebo Američané. Samozřejmě by také řekli ne. Já všem říkám – radši ať věří, že to roznesli ti netopýři, protože těm to prominou, ale Rusům, Američanům nebo Číňanům asi jen těžko.

Za dveřmi jsou americké prezidentské volby – koho favorizujete v tuto chvíli, kdy do hry ještě zasáhlo onemocnění Donalda Trumpa covidem?

Podívejte, mně se upřímně řečeno nelíbí v tomto sporu ani jeden z těch nabízených kandidátů – to znamená Biden ani Trump, stejně jako se mi před čtyřmi roky nelíbilo ani duo Clintonová–Trump. Takže nechci nějak spekulovat o kandidátovi ani vlastně žádného svého favorita nemám. Ale co je zajímavé, že v celé kampani snad ani jednou nezazněl pojem zahraničí. Vše se týká ryze toho, co se děje přímo v Americe a co trápí Američany.

A když by si pak Američané skutečně na dalších 15–20 let hráli jenom na svém písečku? Jaké by mělo vítězství toho kterého z kandidátů důsledky?

Já si myslím, že kdyby zvítězil Trump, tak by došlo k rychlejší polarizaci, a tím i třeba současná krize bude rychlejší a proběhne v přijatelnějším tempu a může se i rychleji vyřešit, zatímco pokud by to byl Joe Biden, krize může mít delší a pomalejší dojezd.

Ale víte, my to pořád vidíme jako duel Biden a Trump, ale neřeší se věci jako například potravinová bezpečnost.

Můžete být konkrétnější?

Když je sucho. Urodí se méně obilí. Když je sucho konkrétně ve Střední Americe, která je takovou ohromnou obilnicí, tak je ohrožena potravinová bezpečnost pro několik desítek států světa.

Často se hovoří o klimatických změnách, které nás čekají. Teď je to samozřejmě druhořadé téma, ale nakolik by to pro nás mělo být alarmující?

Většina lidí má v tomto případě tendenci odsouvat to do vzdálené budoucnosti. A přitom je pravděpodobné, že část těch změn prožijeme už během dalších deseti let a téměř stoprocentně v horizontu dvou desetiletí. Většina z nás tím bude zasažena. Není to nic, co potká až další generace.

Jak to může ovlivnit migraci?

Určitě je to velmi podstatný prvek, ale na světě je mnoho lidí, kteří by chtěli migrovat i z jiných důvodů. Už proto, že v některých státech nedostanete zaměstnání. Stačí se podívat třeba na Bangladéš, odkud není doslova úniku, protože okolní země jako Čína odmítají tyto lidi prostě přijímat.

Greta Thunbergová sice odešla z jeviště, ale jak ukazují prohlášení leckterých politiků, tak ten covid se neumlčel. Podívejme se třeba na Němce, kteří opakovaně dávají najevo, že uhelné elektrárny jsou pro ně pasé, i kdyby Evropou a světem táhla ta nejčernější ekonomická recese. Ale dá se sázet na alternativní zdroje energie?

Nejhorší je, že kroky německé vlády směřují k destabilizaci německé energetické soustavy. Už nyní v létě byly v těch špičkách okamžiky, kdy energie stála až stokrát tolik, než kolik stojí standardně.

To, co energetiky teď trápí, je jak nedostatek energie, tak nestabilita sítě.

Pro ČR to pro zajímavost vychází tak, že pokud během dvaceti let zavřeme Dukovany a odstavíme tepelnou energetiku, pokles výroby energie může být oproti dnešnímu stavu poloviční. A v té době už v Evropě nebude zdaleka tolik výrobců energie, protože jejich počet se vlastně stále snižuje.

A jaké je tedy řešení pro nás?

Já osobně považuji za řešení stavbu malých atomových elektráren a k tomu samozřejmě ty současné zdroje včetně fotovoltaiky a mít i náhradu za dny, kdy zkrátka nesvítí sluníčko a nefouká vítr.

Rozhovor vedl Tomáš Procházka.