Jak je podle vás medializován 28. říjen a je dostatečně pochopitelný a zajímavý pro mladou generaci?

Víte, pane redaktore, ač jsem se narodil až za druhé světové války, byl jsem svými rodiči vychováván v úctě k tomuto datu nejen v rodině (v té především), ale také ve škole tzv. padesátých let. Měli jsme totiž báječné pány učitele, kteří se nebáli o tom hovořit, aniž jsme si to my, děti školou povinné, uvědomovali. Takže jsem věděl, co znamenal 28. říjen, kdo to byli T. G. Masaryk, E. Beneš, K. Kramář a další mužové 28. října. Také ovšem vím, že tatínek a všichni demobilizovaní strýčkové v roce 1938 upřímně plakali, že nemohli bojovat za Československou republiku, a jeden z nich, letec, odešel proti Němcům a jejich zrůdnému režimu bojovat za hranice. Měl jsem a dodnes mám mnoho knížek dětských i pro dospělé o boji za vznik republiky, a tak jsem se snažil i jejich prostřednictvím tu úctu vštěpovat svým dětem a dnes i svým vnoučatům, i když mnohá z nich mají dnes jiné zájmy.

A dodnes těžce nesu rozdělení republiky v roce 1993 a stále to beru jako zradu na těch, kteří se o republiku zasloužili, i na té republice samé. Podle mne ideály Československé republiky zanikly se zánikem republiky samé a současné vedoucí osobnosti nemají nejmenšího práva se jich dovolávat. Vždyť Československá republika vznikla na ideálech samostatnosti českého a slovenského národa, na ideálech husitství, na ideálech sokolství, na ideálech národního obrození a na ideálech, které nesli ti mužové 28. října. Co z nich zbylo? Husitství a národní obrození popíráme, sokolství je na úpadku a ideály mužů 28. října jsou pro smích šaškům, kteří si říkají umělci. Nedávno jsem poslouchal v rozhlase pořad ke svátku sv. Václava. Hezky ho chválili, zaslouženě a zaslouženě vzpomněli i jeho bratra, který položil právě základy českého státu, jací to byli významní Češi, ale mezi jednotlivými proslovy se hrály cizí písničky v řeči většinou nesrozumitelné. Neboť ani angličtina to nebyla. A tak to bylo i loni na 28. října.

Jak mladá generace může chápat ten odkaz 28. října, když češství a slovanství je pro mnohé, kteří se mohou prezentovat v médiích, odporný nacionalismus, husitství a národní obrození jsou téměř sprostá slova, když, ač je to zákonem z roku 1919 zakázáno, se používají šlechtické tituly a k dynastii, která byla roku 1918 tehdejším nejvyšším orgánem republiky svržena, se mnozí lnou jako k jediné záchraně? Co si má tedy o tom mladá generace myslet? Oslavy republiky, takové, jaké byly a jak mi vykládali mí rodiče, to rozhodně nejsou a medializace 28. října se utápí v ubohosti a malosti lidí ženoucích se za penězi a nezaslouženými poctami a říkajících si „občanská společnost“. Škoda! A takový to býval velký svátek!

Řada informací není úplně stoprocentní. Jste nadšený filatelista a ani v novém českém aršíku k historii české státnosti to tak podle vás není úplně v pořádku...

Víte, já známky sbírám odmala. Líbily se mi ty barevné obrázky moc a moc, až jsem přišel na to, kolik vlastně ony přinášejí poučení. A poučení by mělo být pravdivé, ne vymyšlené. Pokud to ovšem není záměr. K tomu aršíku, jak se ptáte: Jde o aršík ke stému výročí válečného roku 1916, doby, kdy vrcholila Velká válka. Pro většinu z nás I. světová. Objevuje se na něm americká vlajka. Ujišťuji vás, že nemám nic proti USA. Ba právě naopak. Ale v roce 1916 dodržovaly USA díky svému Kongresu i prezidentu Wilsonovi přísnou neutralitu. Wilsonova nóta (k níž, jen tak mimochodem poznamenávám, přispěl i T. G. Masaryk, a že mu to dalo práci!) spatřila světlo světa až v lednu 1917 a do války vstoupily USA ještě o pár měsíců později.

Pak ovšem nechápu, proč se jejich vlajka objevila na aršíku, potažmo na horní známce s českými knížetem, králem a císařem. Naopak tam chybí vlajka carského Ruska, které právě v tom roce zahájilo velmi úspěšnou Brusilovovu ofenzivu, která rozbila německo-rakouskou východní frontu, a v Rusku se už úspěšně formovala Česká družina pod prapory husitů a Sokolů, které určitě nebyly svěceny žádným katolickým biskupem. Ale možná dnešní historikové pojímají tato fakta jinak, vykládajíce je po svém, ne vždy přesném pojetí. Ale stejně doporučuji, sbírejte známky! Za málo peněz se tak podíváte do celého světa, a co všechno se dozvíte! A doporučuji to hlavně mladé generaci!

Na tapetě je prezident Zeman, pak uprchlíci, dále volby u nás a ty prezidentské v USA. Putin a pak dlouho nic... Není to tak poněkud zkratkovité vidění světa, který, mezi námi, není ani na západ od nás?

Řekl bych, že ty americké prezidentské volby jsou i pro nás velmi důležité. I když vybrat bych si mezi kandidáty, kteří jsou nabízeni, asi nedokázal. Kritika Zemana, Putina a Turecka či Maďarska a v současné době i Polska je v podstatě dnešní novinářská rutina (nebo nic jiného neumějí), i když třeba Turecko bylo počátkem letošního roku náš velký kamarád. Vzpomínáte? A výroky některých představitelů, a nejen našich, na adresu Ruska jsou za hranicí studené války. Ale co se opravdu děje ve světě, se fakticky nedozvídáme. Někdy se ptám proč? A také jsme už zapomněli na Haiti, Filipíny a další oblasti postižené přírodními katastrofami. Ano, naše média nám přinášejí opravdu velmi zkratkovité vidění světa.

Jak se díváte na kauzu prezidentských vyznamenání? Nebabrají se v tom média až poněkud příliš? Nedehonestuje se tímto celý akt? A neměl by tedy převzít iniciativu k oceňování někdo jiný – třeba premiér či předseda senátu či parlamentu?

Všiml jste si, pane redaktore, že problémy tohoto typu narůstají mezi 28. říjnem a 17. listopadem? Alespoň pokud jde o prezidentské období Miloše Zemana. Napřed to byly Pussy Riot (přeložte si to, prosím) a červené karty, pak vyznamenání Františka Ringo Čecha, pak profesorská nejmenování a setkání na Albertově, letos dalajláma a pan Brady. Toho je mi líto nejvíce, byl do toho přitažen jako slepý k houslím. A velmi si ho osobně vážím! Ne tak jeho synovce. Ostatně se ptám, proč pan Brady už nebyl vyznamenán dříve. Třeba v roce, kdy jeho sestře byla odhalena pamětní deska v jejím rodném městě. Určitě o tom tehdejší pan prezident věděl.

A média? Vždy je ze strany médií a některých politiků některých stran kolem toho velký humbuk. A tak si položte otázku, pane redaktore, kdo celý akt dehonestuje. Navíc prezident republiky musí mít seznam vyznamenaných hotový již několik měsíců předem, aby bylo možné vyznamenání, alespoň některá, vyrobit. Navíc je to jedno z mála práv našeho prezidenta udělit státní vyznamenání a o to by neměl být v žádném případě ochuzen. Kromě toho má premiér, předseda senátu či Poslanecké sněmovny možnost vyznamenat jmenovaného medailí vlády, senátu, parlamentu...  A ještě, ne každý navržený musí to ocenění dostat.

Neamerikanizujeme se podle vás příliš? Všude samý Haloween, „Památka zesnulých“ je poněkud odsunuta na jinou kolej. Děláme si legraci z toho, co moc legrační není, a příliš se bavit neumíme...

Myslím, že Památka zesnulých i Svátek všech svatých je oslavován důstojně. Hlavně Památka zesnulých je svátkem a vzpomínáním v rodině, někdy širší, někdy užší. Svátky typu Haloween, Valentýn či Santa Claus jsou svátky komerce. Pokud na nich budou obchody vydělávat, budou se lidem nabízet předražené produkty, a tak slavit. Ale např. našeho Ježíška či náš 1. máj – svátek lásky převálcovány nebyly. Ani dědou Mrázem, ani Santa Clausem, ani Valentýnem, i když do těch našich svátků komerce tolik nezasahuje. I český skaut zůstal Junákem. Jen tak mimochodem, divím se, že dosud jsme nepožádali UNESCO o zapsání do seznamu kulturních tradic lidstva takových velkých našich tradic, jako jsou české Vánoce a české Velikonoce. Jsou to skutečně velké tradice, které ve světě obdoby nemají! Myslím, že by to mohl být námět pro naše ministerstvo kultury!

A k té amerikanizaci? K té nejvíce přispívají naše média!