V minulém rozhovoru jste uvedl, že v případě Brexitu se v první řadě „rozklíží soudržnost Velké Británie, protože Skotové okamžitě otevřou otázku referenda o setrvání Skotska ve Velké Británii, a druhá reakce bude naprosto logická, a to, že se nejtvrdší evropské jádro semkne. Vše ostatní půjde stranou“. Jak se naplňuje tento předpoklad?

Brexit povede k tomu, že se vnitřně bude rozkládat soudržnost Velké Británie, ale tento efekt se nedá očekávat za týden nebo za čtrnáct dnů po referendu. Je to proces, který bude pokračovat, a bude záležet na tom, jak se vyřeší problémy politických stran. Vše se bude odvíjet od chvíle, kdy Velká Británie oznámí svůj odchod z EU.

Bude se po Brexitu měnit evropská politická mapa? Jakým způsobem a měly by proevropské strany měnit strategii?

Nepochybně, Brexit bude mít velký vliv na evropskou politickou mapu. Je především motivací pro euroskeptické strany, které budou chtít získat další podporu. To uvidíme určitě ve Francii, tam Brexit pomůže Národní frontě a osobně paní Marine Le Penové v prezidentských volbách. Myslím, že už je jisté, že bude ve druhém kole prezidentských voleb; bude otázkou, kdo se stane pak vítězem. Vznikne i tlak v dalších stranách, ale také dojde k protireakci a šest zakládající států Unie vytvoří tvrdé jádro. Nemyslím si proto, že se ve Francii bude konat referendum, a – i kdyby bylo – že by Francouzi odmítli EU. Určitě ale uvidíme změnu ve stylu Národní fronty. V dalších zemích se dostanou do parlamentu a k moci euroskeptické strany. Pokud jde o Německo, AfD je sice silně protimigrační, ale k vystoupení z Evropské unie nevyzývá. To ukazuje, že nejdůležitější země EU, Německo, je stabilní a o debatě o vystoupení tam vůbec není řeč.

Jak by se ale měla změnit strategie a argumentace ve prospěch EU?

Nejde o argumentaci, ale musí se přihlásit k Evropské unii jako k nástroji, kterým lze řešit globální problémy. Je to druhý největší trh na světě a je to stále síla, kterou svět bere vážně. A bude tak přijímána, pokud bude jednotná, rozdrobená by oslabila a získali by všichni velcí konkurenti. Je potřeba udělat reformní kroky a ty musí spočívat i v personálních změnách. Souhlasím také s tím, že není možné odmítnout odpovědnost Evropské komise a její podíl na tom, jak dopadlo referendum o Brexitu.

Jak se díváte na oddalování oficiálního oznámení odchodu Velké Británie z EU a na spekulace, že možná ani reálně k Brexitu nedojde?

To oddalování je důsledek, který se dal čekat. Ti, kdo byli v čele hnutí za vystoupení Velké Británie z EU, totiž nevědí, jak na to. Vidíme, že konzervativní strana hledá lídra, protože neví, jaký by měl být další krok. Boris Johnson končí, to je úplná tragédie, protože ten člověk vedl Británii ven z Unie, a přitom pro ni neměl strategii, co by měla dělat den poté, co uspěje. Teď probíhá spor mezi Theresou Mayovou, Stephenem Crabbem a Michaelem Govem a neví se, kdo nakonec stranu povede. A totéž se ukazuje u labouristů – Jeremy Corbyn ztratil podporu svých poslanců a strana také neví, co má dělat. V Británii se neví, kdo povede jak vládu, tak opozici.

Rýsuje se tam nějaká silná osobnost, která by Brity z krize vyvedla?

To si nemyslím. Theresa Mayová je paní, která je blízká Cameronovi a je nevýrazná; Gove podporoval Brexit, ale nemá podporu ve své straně. Ukazuje se, že není nikdo, kdo by řekl, že ví, jaká má být strategie, o čem se bude bavit s EU, jakou chce pozici pro Británii. Ani ti, kdo byli pro Brexit, to netuší. To platí i pro Nigela Farage, jeho rezignace svědčí o tom, že i když vyvedl zemi z EU a patnáct let za to bojoval, netušil, co udělá den poté.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble řekl, že pokud nezačne Evropská komise po britském referendu urychleně řešit důležité problémy Evropské unie, měly by se iniciativy chopit jednotlivé členské země a hledat „mezivládní” řešení. Jak by takové řešení mohlo vypadat?

Ministr Schäuble má pravdu, bude muset dojít k mezistátním řešením, protože většina států poslala do Evropské unie druhou politickou ligu a nikdo neposílal do Evropské komise své zástupce, aby tvořili Evropu. I my jsme tam poslali paní Jourovou s tím, aby zajistila čerpání více peněz z fondů EU. Evropská komise potřebuje personální obměnu. Minulý styl jednání komise vůči Britům vedl jistě i k tomu, že řada z nich hlasovala pro Brexit. Evropská komise buď nyní předvede velmi rychle novou strategii, nebo musí stejně rychle dojít k její personální obměně. Volby v roce 2019 budou pro Evropský parlament naprosto zásadní a neprojde-li Evropská komise zásadní obměnou, proevropské strany to budou mít velmi těžké.

Brexit ukázal na výrazné generační, teritoriální a vzdělanostní rozdělení voličů v Británii. To ale není jen věcí této země a spíše to vypadá, že se týká celého Západu. Co to o něm vypovídá?

Totéž platí i pro nás, ale i pro Francii a další země. Lidí, kteří se zajímají o svět nebo Evropskou unii, je málo a jsou to obyvatelé z velkých měst, kdežto většinu obyvatel zcela oprávněně hlavně trápí každodenní otázky a běžný život. Není to nic dramaticky nového. Demokracie je založena na odpovědnosti a tu musí nést političtí lídři, kteří se ale nesmí podbízet voličům, ale říct jim, co je správné, a přesvědčit je.