Paní senátorko, hlasovala jste proti tomu, aby byl den našeho přistoupení k EU označen za významný den. Co vás k tomu vedlo? Nejste ráda, že jsme členy EU?

Tohle jásavé mávání praporečky má jen zakrýt fakt, že evropská integrace je v krizi. A v té je kvůli tomu, že se vydala cestou unifikace a centralizace. Vstupovali jsme do jiné EU, než jakou máme dnes, po Lisabonské smlouvě. Volný pohyb obyvatel, zboží a služeb, jímž byla EU před lety tak přitažlivá, je dnes přehlušen tisícovkami nařízení a tuhých regulací, jimž členské státy nejsou schopny vzdorovat. EU se pokouší regulovat každodenní život, stále více jsou její směrnice a nařízení ideologické a pod různými záminkami překračuje své hranice stanovené zakládacími smlouvami, smazává tradice, ignoruje reálné rozdíly mezi členskými zeměmi a chce nastolit v celé EU jednotné právo pro všechny oblasti života. Nechci, aby naše republika přišla o své charakteristiky, aby se rozplynula a sjednotila třeba rodinné, dědické a trestní právo, chov koček, ochranu lesů apod. Jsem hluboce přesvědčena, že den přistoupení ČR k EU z těchto důvodů nemá být českým svátkem, který je ve schválené verzi zákona jen formální zmínkou v kalendáři.

Když už jsme u toho. Budou volby do Evropského parlamentu. Vím, že není slušné ptát se, koho budete volit, ale zajímalo by mě, která kandidátní listina vás oslovila a co si od nového Evropského parlamentu přejete.

Navazuji na odpověď na první otázku. Zajímají mě všechny strany, které se chtějí krupobití byrokracie postavit. Pevně doufám, že nový Evropský parlament navzdory svým velmi omezeným pravomocem bude sebevědomou protiváhou expanzivní politice Evropské komise.

Je zajímavé, že u mnoha zákonů se v senátním zápisu dočteme, že proti jsou jen dva, respektive dvě: Daniela Kovářová a Jana Zwyrtek Hamplová. Jak se s vámi baví zástupci jednotlivých senátorských klubů? Zejména ti vládní, liberální, kteří třeba nemají radost, že jste pomohla pohřbít tzv. Istanbulskou úmluvu.

Být senátorkou je má práce a s kolegy se bavím výlučně na pracovní úrovni. Po svém zvolení do Senátu jsem si vytkla tyto hranice: Nezvednu ruku pro žádnou novou povinnost pro občany, pro žádnou novou byrokracii ani pro zbytečný státní výdaj. Náš stát by měl šetřit, odstraňovat byrokratické obtíže a lidem uvolňovat ruce, ale dělá přesný opak. Proto hlasuji velmi často proti přijetí nových zákonů, povinností, regulací a nových úřadů. Svá stanoviska vysvětluji a kolegové senátoři někdy můj postoj podpoří, jindy se aspoň hlasování zdrží a nezvednou ruku pro, stranické zařazení nebývá podstatné. Například na posledním zasedání pléna se mnou zvedl ruku proti přijetí zákona v jednom případě Zdeněk Hraba (klub ODS a TOP 09), ve druhém Jiří Vosecký (Starostové a Nezávislí), jednou Jana Zwyrtek Hamplová a jednou Jan Grulich a Jaroslav Chalupský (ODS a TOP 09). Jde tedy spíše o hodnotový než o stranický pohled a také o odvahu být proti všem. Dnes každý, kdo má trochu pohled na věc, musí snést ostrakizaci, osobní urážky a nálepkování. Není tedy divu, že někteří kolegové tyto náklady spojené s veřejnou prezentací odlišného názoru radši nést nechtějí a zdrží se hlasování. Někdy se takto zdrží třetina přítomných.