V Afghánistánu byli zabiti tři čeští vojáci. Tato zpráva rozdělila názorově český národ. Někteří je označují za hrdiny, jiní poukazují na to, že to vlastně byla jejich „práce“ a že prý „nebojovali“ za Českou republiku. Jaký vy na toto máte názor?

Tito vojáci plnili s plným nasazením své bojové úkoly a v Afghánistánu padli jako hrdinové, bohužel při plnění fatálně chybných politických rozhodnutí. Čest jejich památce a upřímnou soustrast pozůstalým. 

Na sociálních sítích se po této tragické události vyjádřil Tomio Okamura: „Chci vyjádřit upřímnou soustrast rodinám tří vojáků, kteří padli v Afghánistánu. Padli při odpovědném plnění rozkazů a patří jim naše úcta. Naše hnutí SPD – na rozdíl od ostatních stran – nepodpořilo ve Sněmovně záměr zahraničních misí. Nesouhlasíme se způsobem, jak byla a je vedena kampaň v Afghánistánu. Má zcela špatný strategický cíl. Chce z Afghánistánu vytvořit protektorát NATO a především USA. Tento záměr odmítá velká část Afghánců, kteří jsou tradičně odmítaví k cizímu vměšování. Válka trvá již sedmnáct let a není vidět konce války. Jsme přesvědčeni, že Afghánistán je třeba nechat Afgháncům a nenutit jim politické, ani jiné pro ně cizí modely života. Ať ve své zemi žijí, jak chtějí, a za své peníze. Terorismus nám dnes hrozí především díky imigrační a multikulturní politice EU. Naše vojáky budeme potřebovat doma.“ Sdílíte tento jeho názor? Má se Česká republika podobných misí účastnit?

Invaze do Afghánistánu měla být reakcí na teroristické útoky spáchané teroristy z al-Káidy v USA dne 11. září 2001. Je nutno podotknout, že žádný z těchto teroristů nebyl Afghánec, naprostá většina z nich pocházela ze Saúdské Arábie, která je ovšem spojencem USA a bohatým odběratelem amerického vojenského arzenálu a také dodavatelem levné ropy. Talibové prý sami tehdy nabízeli CIA, že teroristy z al-Káidy na svém území pochytají a předají do USA, neboť si rozhodně nepřáli vojenský konflikt s NATO. Američané se přesto rozhodli pro invazi, svrhli Tálibán a instalovali loutkovou vládu. Po neuvěřitelných 17 letech je situace v Afghánistánu více než tristní.

Hrdí Afghánci přirozeně loutkovládu neuznávají, Talibové ovládají stále větší území a bezpečnostní situace se prudce zhoršuje. Zdá se, že Američany už nutí v zemi zůstat pouze gigantické zásoby nerostných surovin v hodnotě bilionů dolarů, čehož již některé americké společnosti využívají. I tak je pro americkou administrativu tato situace neudržitelná a snaží se vyjednat s Tálibánem předání moci.

Domnívám se, že se nakonec dohodnou na předání celé země, kromě Kábulu a okolí, kde se opevní současná vláda a věrné bezpečnostní složky. Tento stav bude Tálibán tolerovat do chvíle, než se stáhnou poslední spojenecké jednotky. Poté obsadí i Kábul, povraždí všechny Afghánce, kteří režimu pomáhali a znovu obnoví svoji vládu v zemi. Otázkou pak bude, proč tam vlastně všichni ti chlapci umírali…

Někteří politici a zastánci misí v tomto případě mluví o tom, že naši vojáci musí spolu se spojenci bojovat proti terorismu v jiných zemích, třeba i tisíce kilometrů vzdálených, aby pak nemuseli bojovat s terorismem u nás doma. Mají pravdu? Je tato strategie opodstatněná? Má smysl?

Tato strategie by dávala smysl, pokud bychom bránili ve vstupu těmto živlům do Evropy, ale to se v praxi neděje. Teroristé už dávno pochopili, že je pro ně snazší útočit na bezbranné Evropany v Evropě, než na jejich po zuby ozbrojené vojáky v domovině teroristů, kde je za každý takový útok čeká odplata. 

Zástupci SPD kritizují NATO a hlavně členství ČR v NATO dlouhodobě. „Ideální model by byl, aby Česká republika dokázala bránit sebe sama. Ani Rakousko není v NATO, ani Švýcarsko není v NATO,“ řekl už před časem Tomio Okamura. Jak vy NATO  a naše členství v něm vnímáte, a to i právě v souvislosti s tím, co se stalo nyní v Afghánistánu? A jak byste si představoval případnou obranu naší země bez NATO?

Bohužel, nejsme v příliš výhodné pozici. Naše současná armáda je zdecimována na úroveň expedičního sboru a obranu státu by v případě konfliktu nezvládla. Západ nás do NATO přibral narychlo v roce 1999, pár týdnů před bombardováním Jugoslávie, abychom sehráli roli užitečných idiotů a poskytli politické krytí této lumpárně. Jak víme, náš tehdejší prezident Havel se této role zhostil na výbornou.