Pro loňský rok se už před jeho koncem objevilo označení „annus horribilis“, hrozný rok, a to z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů. Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?

Myslím, že takový druh zlomu už máme za sebou. Pokud bychom hledali nějaký annus horribilis ve smyslu zásahu zvenku, tak by to pro mě byl rok 2015, kdy začala tzv. migrační krize, na kterou navázalo v roce 2018 organizované hnutí za klima pod hlavičkou Grety Thunbergové, a teprve pak přišel letošní rok koronaviru. Všechny tyto „osudové roky“ mají ale společné, že v nich jde o zavádění představ krajní levice zdůvodněné nějakým stavem nouze. Pandemie koronaviru se odlišuje tím, že ten problém je tentokrát reálný, zatímco dřív to byly uměle vyvolané krize, i když „umělým vyvoláním“ máme na mysli třeba „jen“ úmyslné zhoršování, jako v případě „migrační krize“, nebo úmyslně abstraktní, neřešitelné pojmenování problému jako v případě „klimatické změny“. Takže svým způsobem to byla osvobozující zkušenost, krajní levice podporovaná médii, která převzala otěže řízení vlády v západním světě, mohla poprvé ukázat, jak si poradí s reálnou hrozbou. Selhala všude.

V čem selhala především a čím z pohledu historika koronavirová pandemie nejvíce ovlivnila či pozměnila naše životy?

V tom, že vytvořila další důvod pro pokračování demontáže demokratického státu pod záminkou „stavu nouze“. Salonní levičáci nezklamali v tom, že koronakrizi zpolitizovali. Krajní levice v USA a Francii se už na jaře postavila za jednoznačné prodlužování a utužování represí, které symbolicky vyjadřuje požadavek nosit roušky všude. A k tomu patří i pokrytectví amerických levicových guvernérů, soudců a dalších politiků, kteří nařídili drastická opatření a vzápětí byli přichyceni při tom, že sami žijí tak, jako by se nic nedělo. Nejslavnější byl případ Nancy Pelosi. Pro naše životy bude mít drastický dopad celá série opatření od roku 2015, která je pořád zdůvodňovaná nějakými novými „stavy nouze“. Oni se ve skutečnosti řídí marketingem, takže i kdyby koronakrize pokračovala několik let, brzo vymyslí něco nového. Marketing nemůže zůstat u jednoho tématu. Teď mi dochází, že takové téma tu už je, je to tažení proti policii spojené na západě i se zabíjením policajtů. Jestli se proti tomu nezačnou státy účinně bránit, budou to změny nevratné.

Už jste zmínil klima i migraci, tedy témata, která se spolu s terorismem v minulých letech v Evropě především řešila. V minulém roce se s výjimkou v listopadu zveřejněného programu německé Strany zelených diskutovala jen okrajově, protože ve veřejném prostoru je přebila koronavirová pandemie. Znamená to, že nešlo ve skutečnosti o tak podstatná témata nebo je naopak covid-19 neprávem odsunul z centra pozornosti a sám důležitosti tří zmíněných problémů nedosahuje?

Jak jsem řekl, klima a migrace byla témata uměle vyvolaná, terorismus je reálný, ale myslím, že to vždycky bylo převráceno buď v obvinění proti nechápavé majoritní společnosti, která k tomu chudáka teroristu dohnala, nebo se odvrátila pozornost tím, že se rychle vyhledal nějaký případ stavící muslimy do role oběti a okamžitě se začalo mluvit o něm. Teprve po atentátu na učitele dějepisu Samuela Patyho se zdá, že Francie se vědomě snaží změnit kurz, ale myslím, že se jí to nepovede. Je třeba si pozitivně ujasnit, že evropská civilizace je dobrá a že nám jde o její ochranu. Představte si, že by ve 2. světové válce šli vojáci demokratických států do boje proti nacismu s vědomím, že brání nejhorší režim světových dějin, který by měl v zájmu lidstva zmizet z povrchu Země. To by asi leckoho odradilo od toho, aby vůbec něco dělal. Za druhé je třeba, aby se ti propagátoři terorismu aspoň přestali veřejně podporovat, ať už morálně z médií nebo finančně. Obojí se děje. Mohl bych vám připomenout hnusnou kampaň britských labouristů v čele s Jeremy Corbynem na podporu vracejících se bojovníků Islámského státu nebo akce strany zelených ve Francii a v Německu. Taky jsou tu dlouhotrvající finanční podpora všech států EU pro palestinské teroristy v pásmu Gazy, zmanipulovaná selektivní zpravodajství, ale i takový ten kult bojovníků za spravedlnost, který šíří dystopické filmy, americké seriály všech žánrů, ale i dějepisectví. Já třeba bolestně vnímám, že se prakticky mlčky rozhodlo o tom, že stát je sprosté téma a na užitečná témata komplikovaných dějin státu a právního myšlení grant nedostanete, zato pseudovědeckých grantů obviňujících státy a opěvujících individuální hrdiny nebo hrdinské oběti, těch je plno.