Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Byl přelomový a hned ve dvou směrech. Tím prvním je nepochybně migrační krize, která ukázala v plné nahotě, že koncept EU v současném pojetí je chybný a že Evropa nemá politiky, kteří jsou schopni jeho korekce, a hlavně reakce a činu. Jestliže do EU proniklo za rok kolem jednoho milionu převážně nelegálních migrantů a teprve pár dní před koncem roku se lídři EU začínají zabývat otázkou společné ochrany hranic, pak je to příklad bezprecedentní neschopnosti. Druhý přelom vidím v návratu Ruska do světové politiky, mám na mysli jeho razantní a úspěšné vojenské angažmá v Sýrii. Putin zkrátka předvedl světu, že se s Ruskem musí počítat a že se bez něho zásadní světové problémy zkrátka nevyřeší, a jsme svědky toho, jak postupně do Moskvy chtě nechtě znovu cestují významní politici a jednají s Putinem – francouzský prezident Hollande, americký ministr zahraničí John Kerry letos hned dvakrát, izraelský prezident a další.

Vraťme se k migrační krizi. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Odpověď je bohužel snadná a černobílá. Úspěch zde nevidím žádný a naopak evropské elity selhaly na celé čáře a zkrátka ve všem. Jako příklad bych uvedl stanice na lustrování migrantů, tedy jejich identifikaci, takzvané hotspoty. Mělo jich být do konce října letošního roku zřízeno na území Itálie a Řecka, tam jde rozhodující proud migrantů, celkem 11 a jsou v provozu dvě – jeden na území Itálie a jeden v Řecku, přičemž nikdo neví, jak to bude s těmi dalšími. To je přece neuvěřitelná neschopnost. Když ani toto neumí Unie zajistit, respektive k tomu dotyčné státy přinutit, čeho vlastně je vůbec schopna?

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Premiér dokonce zašel tak daleko, že na nedávné návštěvě Berlína v této záležitosti pana prezidenta kritizoval. Premiér svého prezidenta v cizí zemi! Jenom aby se zavděčil, řečeno jeho slovy – aby se nevyautoval! Pokud se týká pana prezidenta, ten jako jediný český vrcholný politik pochopil už před rokem, co se děje, a jak je jeho zvykem, reálné děje migrace pojmenoval a navrhl opatření. No a v tu ránu spustila proti němu palbu média, zejména „veřejnoprávní“ ČT a politici. Čili ne prezident, ale média a mnozí politici jsou těmi, kteří vždy, když se Miloš Zeman k něčemu vyjádří, spustí kampaň proti. A platí to v podstatě o jakémkoliv jeho postoji či vyjádření.

Toto jsou mechanismy názorového rozdělování společnosti, které ale podle mě gradovat nebude. Proč? Protože Miloš Zeman na rozdíl od uvedených médií a politiků má schopnost racionální analýzy, kterou se nebojí prezentovat, a navíc, a také na rozdíl od nich, zná dokonale názory občanů této země. Výsledkem je, že sílí jeho podpora, postupně se potvrzují jeho názory, a tím se objektivně zmenšuje hřiště jeho protivníků a dokonce se někteří politici začínají přiklánět na jeho stranu, například pan Babiš. A poslední poznámka. Miloš Zeman se s nikým nespolčuje, to on nemá zapotřebí. Děje se ale to, že se některá politická uskupení chtějí přihřát na jeho slunci. Poslední dobou například nevím kde vykopaný Miroslav Sládek.

To samé se podle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v této souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Jak už jsem naznačil na začátku. Ukazuje se, že současný koncept EU je chybný a bylo by třeba ho opravit. Ukazuje se ale, že nejsou lidé, pardon, politici, a část Evropanů, a já bych řekl, že docela velká, se nikam nepřiklonila, oni prostě reagují na to, co se děje a co současní politici nedovedou řešit. A pokud mám pravdu, pak tento vývoj, tedy rostoucí nespokojenost občanů jednotlivých států EU, je nutný k vytvoření tlaku na politiky a z tohoto pohledu je i zdravý. Jinak si myslím, že evropská levice a levicoví politici, pokud v některých zemích hrají nějakou roli, skutečně zklamali a jejich roli přebírá nebo se snaží přebírat krajní pravice a někde jenom pravice, která se navenek tváří jako klasická, ale svými reálnými kroky se blíží k té krajní. Mám na mysli polskou nyní vládní stranu Právo a spravedlnost. Jsem rád, že snad jedinou zemí EU, kde se levice chová tak, jak má a jak je obvyklé, je Slovensko se svým premiérem Robertem Ficem. Jo, mít ho tak u nás, to by byla dvojice – Fico, Zeman. Jinak pokud se týká politické budoucnosti evropských politiků, pak si myslím, že přijde vyúčtování od voličů a že se změní politická mapa Evropy a někde možná i do hněda. Nevěřím totiž tomu, že ti současní lídři jsou schopni se změnit, a proto budou muset odejít, předně kancléřka Merkelová.