Demonstrace, změny ve vládě, nestabilita, politická krize... I tak by se dala popsat první polovina roku, kdy si připomínáme 30. výročí sametové revoluce. V kontextu tohoto výročí, co jsme se za uplynulé měsíce dozvěděli o naší společnosti? Je tento půlrok skutečně extrémně neklidný, nebo máme jen tendenci si idealizovat minulost? Co nám schází a co nás trápí?

Vaše konstatování doplňuji, abych mohl jasně a srozumitelně odpovědět: Demonstrace, změny ve vládě, nestabilita, politická krize, to je neúplný seznam symptomů vytoužené bídy. Ta přišla ve formě liberální demokracie postavené na kapitalismu a globalizaci po pádu komunismu před 30 lety. Podstatou liberální demokracie, která není pro všechny členy společnosti, je vše ničící a všude přítomná korupce, včetně vědy, vzdělání, výchovy. Parazituje na banditismu bank, smrtelné ziskuchtivosti mnoha pseudovzdělaných a rodinou nevychovaných individuí, nazývaných moderní podnikatel, kapitalista, oligarcha, demokrat. Přežívá v bezmocných státech. Ty se topí bez možnosti záchrany v obludném veřejném dluhu, v bezradnosti a bezedném pokrytectví, abych jmenoval ty hlavní.

Představitelé liberální demokracie si uvědomují, že korupci nelze vymýtit a dělají vše, aby ji nemohl právní stát ani omezit na řiditelné a kontrolovatelné minimum neohrožující existenci a bezpečnost občanů a státu. Při tom si představitelé liberální demokracie zřejmě neuvědomují obsah citátu známého švýcarského sociologa, exzpravodaje OSN ve věci práva na výživu (2000–2008), jednoho z 18 poradců OSN ve věci lidských práv (2008–2016), profesora Jean Zieglera (1934): Bůh nemá jiné ruce než ty naše, buď změníme svět, nebo to neudělá nikdo. Neuvědomují si ani obsah Zieglerova projevu na konferenci OSN z 29. října 2007, který lze shrnout do jedné krátké věty: Production of biofuels is a crime (Lederer, Edith (2007-10-27, The Independent). Zcela určitě jim ušla v letním horku, politické horečce způsobené strachem o ztrátu moci a během dovolených poslední Zieglerova výzva zveřejněná před několika dny (10. nebo 11. 7) v NZZ. Tu lze také shrnout do krátké věty: Buď zničíme kapitalismus, nebo on zničí nás.

Je nepopiratelné, že člověk má sklon idealizovat, hledat a akceptovat odpovědi a řešení blízká jeho přesvědčení a myšlení. Přitom si neuvědomuje rozdíl mezi obsahem a funkcí myslet, jasně a nejasně, a skutečně vědět něco a o něčem.

Co nám schází a co nás trápí, ptáte se: Jsou to základní věci. Takovými jsou například: Pokora ve vztahu k přírodě. Ta jako jediná ví, co chce, a nedělá chyby v protikladu k člověku. Newton svého času poznamenal: Filozofové říkají, příroda neničí nic zadarmo a bylo by zbytečné (marnotratné), kdyby vznikalo skrze mnohé to, co by mohlo vzniknout skrze méně. Příroda je hrdá a nehýří nadbytečnými příčinami. Láska bez podmínek k sobě a rozmanitosti. A lidská dobrota pramenící z důstojnosti založené na pokoře, lásce a kráse života.

Zjednodušeně lze konstatovat, že lidem chybí smysl života. Jeho hledáním v rostoucí nudě, osamocení a deziluzi, které nese s sebou krize hodnot, technický pokrok a rychlé změny, abych jmenoval ty hlavní, jsou lidé náchylní k nekritickému převzetí extrémních názorů na život a svět, pokryteckému moralizování a násilí.

Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Ale ministryni málokdy vidíme v médiích a požadavky demonstrujících se rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem: co nám vlastně Milionu chvilek pro demokracii ukazuje? Co tohle hnutí znamená?

Milion chvilek pro demokracii představuje zrcadlo společnosti. To nabízí pohled na sebe sama, a jak daleko degradovala společnost, jak nesmyslné bylo snít o liberální demokracii a kapitalismu, a kam až může společnost dojít pod vedením síťové liberální demokracie. V ní mohou přežít pouze mladí radikální, kreativní a destruktivní občané spojení s narcisty a politickými ambicemi a aktivisty dávajícími přednost pokryteckému moralizování před právem. Proto jsme se dočkali Gréty, Caroly a nepřirozené migrace. Na otázku, co tohle hnutí znamená, mohu indikativně odpovědět, že pro sponzory je hnutí prostředek k dosažení cílů, pro nevědoucí veřejnost cesta k dalšímu zklamání a občanským nepokojům a pro moc a elity hnutí představuje možnost ještě více omezovat základní lidská práva definovaná v ECHR.

Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, vrahy odkazu 17. listopadu, jak naznačuje liberální část společnosti? Co přináší Česku? A co jejich partnerství? Mimochodem, lze mluvit o partnerství? Co i z emocionálního či psychologického hlediska přinášejí svým voličům?

Jestli má a může být někdo označován vrahem odkazu 17. listopadu, nemohu posoudit. Zcela určitě to nemohou být pánové prezident a premiér. Na druhou a třetí otázku odpovím také krátce: Alespoň občas se v zahraničí mluví a píše o ČR. Ne však v tom (vy)sněném smyslu 17. listopadu. Z emocionálního či psychologického hlediska konání páru prezident–premiér dovoluje voličům odreagovat se, nebo jak se lidově říká, vypustit páru. Samozřejmě je pár (prezident–premiér) kvalitním prostředkem k pozorování vývoje nebezpečných potenciálů pro viditelnou a neviditelnou moc a elity. Na druhé straně pár (prezident–premiér) koná v systému liberální demokracie. Tím, chtěně–nechtěně, pomáhá udržovat proces debilizace společnosti. Ta je permanentně přítomná v lidských dějinách.

V současné společnosti, v národním a globálním měřítku a s ohledem na typy, kvalitu a komunikační technologie dostala debilizace společnosti nový rozměr a účinnost: Zbavuje lidi sebe samých. Pro ovládání druhých je důležité vědět o jejich slabosti. Debilizovaný jedinec se nedokáže postavit proti názoru z venku, při mysli na odpor dostane strach z následků a pocit viny. Debilizace společnosti je proto efektivnější než represe. Je potřebná k udržení moci a liberální demokracie. Nad nimi nemohou zvítězit a z ní vyplývající následky řešit ani pan prezident, ani premiér. Jedná se o systémovou problematiku zapuštěnou mimo českou kotlinu zneužívající některé archetypy českého charakteru. Zájemcům o téma doporučuji se seznámit s prací profesora Františka Koukolíka, Ladislava Žáka a podobných osobností se zdravým rozumem.