Vydáváte mimo jiné i knihy o Rusku, které nejsou až tak kritické k režimu Vladimira Putina, jak je všeobecná praxe. Ještě na vás nikdo neukázal prstem jako na agenta Kremlu, což je také oblíbenou praxí?

Až tak moc knih o Rusku jsem nevydal, ale několik ano. A ještě mě nikdo za agenta v žoldu Ruské federace neoznačil. Celá ta tuzemská rusofobie zavání podle mě jakousi neosvazáckou hysterií. Je to nesmyslné.

Nedávno jste vydal knihu komparativní historičky Veroniky Salminen Máme se bát Ruska? Dramata a osudy největší země světa. A máme se bát Ruska?

Rád bych podotkl, že výdaje zemí Severoatlantické aliance představují až sedmdesát procent celosvětových nákladů na zbrojení. Výdaje Ruska jsou v tomto kontextu skoro zanedbatelné. Už jen toto srovnání naznačuje, že obavy z Ruska jsou, řekněme, dosti specifické. Porovnejme třeba i počet obyvatel zemí NATO s populací Ruska. To také příliš nelze srovnávat. Tak proč se Ruska bát?

Ano, Ruskem se stále straší. Kdyby ale ten strach byl reálný, tak většina zemí NATO ve výdajích na obranu přitlačí. Stát, který má z někoho reálnou hrůzu, zbrojí tak, až se sklady zelenají.

Jak nosná je vaše spolupráce s Veronikou Salminen, která dnes žije ve Finsku?

V nakladatelství Daranus vyšla i její první kniha Putin – nezkreslená zpráva o mocném muži a jeho zemi, která měla úspěch, takže lze naši spolupráci považovat za velmi dobrou.

Také jste vydal dvě knihy bývalého náčelníka Vojenské zpravodajské služby ČR, generála Andora Šándora…