Drsný projev Kláry Samkové, při kterém opustili sál muslimští diplomaté, ohromil religionistu. Toto nám řekl, když si ho celý přečetl

Na konferenci „Máme se bát islámu?“ v Poslanecké sněmovně vystoupila s velmi kontroverzním projevem advokátka Klára Samková. Islám je podle ní stejný, jako byl nacismus, fašismus, komunismus. „Je takovým přesto, že se skrývá za náboženství, ačkoliv ve skutečnosti je především státní zločinnou a zločineckou ideologií a nereformovatelným systémem vládnutí.“ Předpokládám, že někdy v této chvíli opustili sál turecký velvyslanec s kolegy z ostatních muslimských zemí. Co k tomu říci? Je skutečně islám spíše ideologií než náboženstvím?

Zrovna tento výrok ukazuje problém vystoupení paní doktorky Samkové i celé řady tak zvaných odborníků na islám, protože mate pojmy. Islám je samozřejmě ideologií jako jí je křesťanství, buddhismus a tak dále. Je to nějaký systém idejí, což je ideologie. Mluvit o tom, že náboženství není ideologie, je nesmysl. Když máte nějaký systém představ, které říkají – ve světě to funguje tak a tak, měli bychom dělat to a to, tak se bavíme o ideologii. V obecném diskurzu je ideologie vnímána jako něco negativního, matoucího, dogmatického. Něco, co vás zavádí tam, kam nemá. Tak to samozřejmě není.

Zároveň se, podobně jako mnozí další, snaží paní Samková „vsugerovat“, že existuje jeden univerzální, hezky a snadno uchopitelný islám a ten je ze své podstaty špatný. Jenže nic takového neexistuje. Neexistuje jeden, stejně jako neexistuje jedno křesťanství. Je v něm celá řada proudů, interpretací. Ze strany současných islamofobů je to taková diskuzivní hra – ukázat, že nějaký systém je problematický tím, že ho propojíme s nějakým pojmem, kterému vlastně pořádně ani nerozumíme a do jisté míry ho zneužijeme. Nicméně nejde jen o tuto pasáž. Celý ten projev paní doktorky Samkové svědčí o naprosté nekompetenci a neznalosti té věci. Její výroky jsou některé úplně nesmyslné, jiné zavádějící a další až úplně na hraně až v rozporu se zákonem.

Islám podle ní nesdílí evropskou osvícenskou představu společenského pokroku ležícího v budoucnosti. „Pro islám už dobře bylo – v dobách proroka Muhammada,"“uvádí a o chvíli později říká: „Deprese, zánik, nevíra v člověka a jeho individuální nenahraditelnou hodnotu, nevíra v důstojnost každého lidského tvora bez ohledu na jeho charakteristiky jako je náboženství, sociální status, pohlaví a národnost, to je to, co charakterizuje islám.“ Jak hodnotíte její výklad islámu? V podstatě tvrdí, že islám ustrnul v minulosti...

Najdeme určitě nějaké proudy v islámu, o kterých můžeme tvrdit, že ustrnuly v minulosti. Ale i tady bych byl opatrný. Týká se to zejména konzervativnějších a k fundamentalismu tíhnoucích proudů. Je třeba ale říci, že stejně tak bychom mohli vnímat celou řadu křesťanských proudů, včetně těch mainstramových. Idealizace minulosti je přirozenou vlastností všech náboženství, a ve své podstatě i celé lidské kultury. Všechny náboženské systémy se dívají do minulosti s úctou a posvátnou nostalgií, protože je tam období jejich vzniku, období působení jejich zakladatele. Další neznalost doktorky Samkové spočívá v tom, že samozřejmě islám stejně jako celá řada dalších náboženství má vizi do budoucnosti. Nejde a nemůže jít o žádnou sekulární vizi, ale tu přeci nemá ani křesťanství, ani buddhismus, ani žádné jiné náboženství.

Dalším příkladem nekompetentnosti paní Samkové, třeba říci velmi rozšířeným mezi diletantskými islamofoby, je následující výrok: „[…] deprese, zánik, nevíra v člověka a jeho individuální nenahraditelnou hodnotu“ – to jsou nesmysly. Velmi důležitou součástí od počátku, kdy se začala formovat islámská teologie, je prvek idžtihád. Což je něco, co křesťanská teologie ani nezná. Znamená individuální výklad, interpretaci. Každý má právo ze zdrojů, které jsou – ať je to Sunna nebo Korán – provádět interpretaci islámu a jeho aktualizace do konkrétních životních situací. To samozřejmě neznamená nějakou interpretační anarchii, protože musí respektovat jistá pravidla, ale ta je třeba respektovat i v současné vědě. To jaksi mnoha lidem uniká, a tak bez nich plácají o celé řadě věcí nesmysly a tváří se jako odborníci. Ignorace prostě není názor.

Těch nesmyslů stran islámu je v jejím projevu celá řada. Skoro se mi chce říct, že tam nic jiného není. Co mne ale rozesmálo nejvíce, byl její „zásadní objev“, že „islám nesdílí evropskou osvícenskou představu“. Nechám-li stranou, že mnoho křesťanských proudů také ne a v některých „osvícenských“ návrzích (a není jich málo) se s ním jasně a jednoznačně rozcházejí i hlavní křesťanské církve, pak by mne zajímalo, co si vlastně pod pojmem osvícenství paní Samková představuje. Obávám se, že to pro ni není nic jiného než jen další prázdná nálepka. Osvícenství má také řadu podob a jaké má paní Samková na mysli netuším. To Jeana Jacquese Rousseua, nebo osvícenství reprezentované anglickými mysliteli? Tam jsou totiž podstatné rozdíly. Třeba Rousseauovo osvícenství idealizuje minulost. Říká, že zásadní problém je, že lidé si vytvořili nějaké soukromé vlastnictví a od té doby to jde se společností z kopce. To je také osvícenství. Ať si tedy udělá doktorka Samková pořádek v pojmech a pak se vyjadřuje k věcem.

Klára Samková možná hází všechny muslimy do jednoho pytle. Nedávno jsem sledoval v televizi dokument o Jeruzalémě a tam byli mimo jiné modlící se ortodoxní Židé. Ti také žijí zcela jinak než ostatní Židé a mají výklad judaismu zcela jiný...

Samozřejmě. I v křesťanství najdete značně konzervativní skupiny, které idealizují minulost. V mnoha ohledech se vymezují třeba k tradicím evropského osvícenství. Velkým tématem v amerických studiích je takzvaná kulturní válka. Což není válka mezi křesťany a muslimy. Ale válka samozřejmě v uvozovkách, jinak řečeno ideový střet, mezi progresivisty – sekulárními liberály – a náboženskými konzervativci. A ten je napříč. Mezi těmi náboženskými konzervativci najdete reprezentanty katolicismu, protestantismu, ale i ortodoxního judaismu. Velmi bych varoval před tím, aby se věci zjednodušovaly způsobem, že se řekne - islám je celý špatný, ale u těch ostatních jsou někteří dobří a někteří špatní.

Jedním z mnoha příkladů manipulativního a selektivního uvažování, s jehož pomocí se lidé jako paní Samková snaží zkompromitovat islám jako takový, je třeba věta: „Z tohoto scestného pojetí plyne i islámem prostupující idea ztotožnění Hmoty se Zlem.“ Nevím, jak na to přišla. Naprostý nesmysl. Pokud je některé z abrahámovských náboženství nějak výrazně spojené s tělesností, tak je to islám. Vztah těla a duše, jak je tradičně chápán v křesťanství, naopak vnímá tělo jako něco špatného. Od toho se odvíjí tradičně odtažitý vztah křesťanství k tělesnosti, včetně sexuality. Podívejte se na viktoriánskou morálku, která je jedním z projevů tohoto chápání. V islámu takto striktní dualismus ducha a hmoty v podstatě nenajdete, stejně jako tam nenajdete zatracování tělesnosti Jsou tam samozřejmě jistá omezení, která se týkají například toho, jaká je sexualita dovolená a jaká zakázaná, což je ale i v jiných náboženských systémech, ale nikdy není vnímaná sama o sobě jako problém. Naopak.

Vrcholem její ignorance je pak věta: „Islám odmítl filozofii tak, jak ji známe my, tedy jako možnost racionálního a kritického nahlédnutí do skutečnosti.“ Možná by si měla přečíst aspoň nějaký základní úvod do dějin filozofie. Třeba by zjistila, že evropská filozofická tradice, středověkem počínaje, arabské filozofii vděčí za mnohé. Mimo jiné za to, že první překlady Aristotelových děl byly překlady do latiny nikoli z řečtiny, ale z arabštiny. Když si přečtete Tomáše Akvinského a jeho významná díla – když mluví o filozofovi s velkým F, míní Aristotela. Často zmiňuje i komentátora s velkým K – tím myslí arabského muslimského filozofa Ibn Rušda.

Pokud se podíváte na současnou vědu – matematiku, optiku, chemii a tak dále – za celou řadu věcí je evropská filozofická tradice vděčná islámské kultuře. Díky muslimům jsme převzali do našeho numerického systému nulu. Pojmy jako algoritmus, aritmetika, algebra a další – to jsou původně arabské pojmy, které se sem dostávají. Podívejte na rozvoj v dalších přírodních vědách – fyzice, medicíně. Nedovedu si představit velký rozvoj, který nastal na konci středověku a začátku novověku, kdyby tam nebyla nějaká vazba s arabským muslimským světem. Takhle by se dalo pokračovat dál.