Navzdory tomu, že se politické strany a hnutí v posledních týdnech předhánějí v tom, jak přilákat občany k volbám do Evropského parlamentu, odhadovaná účast se pohybuje jen kolem třiceti procent. Jsme opravdu národem, který Evropa příliš nezajímá?

Když si člověk promítne, jak je veřejnosti Unie prezentována, včetně toho, jak jsou lidé (ne)informovaní o dění například v Evropském parlamentu, není se moc čemu divit. Většině našich politických špiček se společně s médii podařilo vybudovat obraz „proradného Bruselu“, na který je docela jednoduché se vymlouvat, svalovat vlastní neschopnost nebo chyby. Ona unie ale není někde „tam“, Evropa je tady a my jsme její součástí. Se vším všudy, včetně ůčasti našich lidi při jednáních v bruselských institucích. Jak už jsem nedávno konstatoval, je lepší být přímo v kuchyni než – bez možnosti držet občas vařečku – vykřikovat na pavlači …

Kampaň pro evropské volby vrcholí, slyšíme a čteme nejrůznější sliby a proklamace o odhodlání Evropský parlament změnit, modernizovat, zbavit byrokracie a tak dále. Co jste sliboval voličům Vy?

Na rozdíl například od nováčků v kampani jsem si už v Evropském parlamentu vyzkoušel, co je možné dosáhnout a co jsou jen lákavá hesla, která mají využít právě onu malou informovanost lidí o tom, jak to v Bruselu funguje. Proto neslibuji, ale nabízím svoje zkušenosti například spojené s mojí původní profesí lékaře při dalším ovlivňování evropskych dokumentů týkajících se třeba bezpečnosti léků, potravin, dostupnosti lékařské péče bez ohledu na hranice mezi státy. V těchto tématech jsem se už angažoval v zájmu našich voličů a rád bych v tom, mimo jiné, pokračoval.

Vám, myslím tím dosavadním europoslancům, ale bylo často vytýkáno, že si sedíte v Bruselu a jste od života doma hodně odtržení. Připouštíte, že na tom přece jen něco je?

Já si to nemyslím a neřekl bych to ani o dalších poslancich z naší „dvaadvacítky“. Z toho, co vím, tak prakticky všichni byli aktivní i doma, jen se o tom moc neví. Za sebe mohu připomenout angažovanost kupříkladu v kauze průzkumu pro těžbu tzv. břidlicového plynu na severovýchodě Čech. A jsem rád, že jsem se spolupodílel na tlaku, který vedl k rozhodnutí zastavit snahy o zkoumání potenciálu regionu pro těžbu. Myslím, že je to správné v zájmu ochrany životního prostředí, hlavně pak zdrojů pitné vody pro značnou čast obyvatel republiky. Naše přední specialisty jsem zase pozval k diskusi o problematice transplantací a dárcovství orgánů s ohledem na situaci v Evropské unii, rozjel jsem projekt „Bačkůrky pro dětské domovy“ a tak bych mohl pokračovat. Nemám tedy pocit, že bych byl daleko od dění u nás doma …