Při teroristickém útoku ve francouzské Nice muslimský terorista zavraždil kamionem více než 80 lidí. Dle agentury AFP šlo o muže tuniského původu a křičel prý Allahu Akbar…
 
Teroristé opět brutálním způsobem poslali vzkaz, že záruku bezpečí nebudeme mít nikdo a nikde. Prevence takovéhoto typu útoku – na takzvané měkké cíle – totiž prakticky není možná. Můžeme se jen snažit riziko snížit. Například podle zkušeností teroristé výrazně častěji plánují útoky v zemi, ve které žijí a ve které mají zázemí než za hranicemi. Je proto nutné mít přehled, kdo k nám přichází a kdo se tu pohybuje, zvláště pak v rizikových komunitách. V tom jsme na tom ovšem výrazně lépe než třeba právě Francouzi s velkým počtem imigrantů druhých a dalších generací. A neodpustím si – po předchozích útocích v Paříži Evropská komise hystericky začala připravovat omezení držení legálních zbraní. Teď už snad musí být každému jasné, že tudy cesta nevede. Nebo teď bude chtít zakázat nákladní auta?
 
Expert ODS na školství Václav Klaus mladší v reakci na sérii vražedných útoků muslimských imigrantů v EU napsal: „Nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“ Co si o tom myslíte?
 
Pokud EU zásadně nezmění svoji politiku a přístup, bohužel jinou cestu nevidím. Zvláště pak, jestli bude Evropská komise dál vyvíjet snahu nás odzbrojit. Kam tato politika vedla v Německu nebo ve Francii, můžeme vidět. Po sérii útoků je snad už každému jasné, že policie prostě nemůže být všude a hned – a lidé proto mají mít možnost se adekvátně bránit sami. Je to to samé, jako kdyby nám chtěli sebrat lékárničky z aut a při nehodě jsme měli čekat na příjezd záchranářů – protože přeci jen profesionál může poskytnout tu jedinou správnou pomoc... Jenže i ta laická může udržet zraněného naživu do příjezdu profesionálů. Nemusí – ale může. Stejné je to u ozbrojené veřejnosti. S jedním rozdílem – velká část držitelů zbraní u nás jsou ‚srdcaři‘, kteří se zbraním a souvisejícím věcem včetně výcviku věnují nejspíš více než průměrný pochůzkář, který pár ran ročně na střelnici bere jako nutné zlo. Jestli ale lídři EU z nás všech chtějí udělat bezbranné ovce, tak raději pryč od nich.
 
Co si myslíte o pokusu o puč v Turecku a následném dění?

Bez ohledu na to, jaký byl účel puče a kdo ho inicioval, jedno je jasné – prezident Erdogan ho na maximum využívá k obrovské čistce. Je zajímavé, jak rychle začala. Pár hodin po potlačení puče začalo zatýkání a vyhazování tisíců lidí – a to nejen vojáků, ale i soudců, kteří se na pokusu o vojenský převrat podíleli asi těžko. Působí to, že Erdoganův režim měl předem připravený seznam nepohodlných lidí a čekal jen na záminku, aby ho vytáhl ze šuplíku. Navíc se mezi odpůrci puče objevily praktiky, které by se spíš hodily k bojovníkům Islámského státu. Obávám se, že sekulární Turecko je minulostí a můžeme čekat něco na způsob diktatury na bázi politického islámu. A taková země nejenže rozhodně nepatří do EU (což říkáme od začátku, už kvůli velice pravděpodobným obchodům s IS), ale je otázkou, jestli patří do NATO. Také je jasné, že nad dohodami ohledně migrace visí minimálně velký otazník.

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku se hovoří o tom, že lidé ztrácí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí? 

V celé Evropě dlouhodobě sílí přesvědčení, že stávající politické systémy a strany jsou špatné a je třeba je změnit. Státy jsou často ovládány arogantní elitou, jejíž vládnutí nemá s pojmem demokracie nic společného. Vezměte si například současnou vládu, která běžně schvaluje zákony, které jsou v rozporu s vůlí občanů. Nebo prohlášení premiéra Sobotky, že debata o vypsání referenda o našem setrvání v Evropské unii nepřichází v úvahu. K tomu si připočtěme obrovské množství korupčních skandálů a nepřesvědčivé řešení skutečných problémů, jako je například migrační krize. Místo toho se Evropská unie zabývá emisními limity na travní sekačky!
 
Politickou korektnost poté vidím jako další obrovský problém. Strach nazývat věci pravým jménem nás přivedl na okraj propasti. Naše strana proto prosazuje zásadní změnu politického systému. Věřím, že to mají být hlavně občané, kdo má rozhodovat o fungování státu. Pravidelně se ukazuje, že když o fungování státu rozhoduje veřejnost, a ne (často zkorumpované) politické elity, přináší to jasné a lepší výsledky. Jistě, budeme se muset s institutem přímé demokracie postupně teprve naučit pracovat – ale naše dosavadní zkušenost s nepřímou demokracií je naprosto otřesná a evidentně to bude spíše horší než lepší.. 

Zajímavé jsou některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé volící normálně levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče? 

V dnešní době tradiční dělení na levici a pravici už vlastně nefunguje. V případě České republiky můžeme vidět jak takzvaná pravicová strana TOP 09 předváděla v době své účasti ve vládní koalici typicky levicovou politiku; nebo program hnutí ANO 2011, který je takový kočkopes založený na čistém populismu. Tento fakt můžeme jasně vidět i na předsedovi Andreji Babišovi, který je ve svých názorech velice flexibilní a nedělá mu problém otočit ze dne na den o 180 stupňů. Zejména tradiční politické strany spojené s řadou korupčních skandálů a impotence jejich dosavadních politiků prostě přestaly uspokojovat potřeby běžného voliče a ten zoufale hledá jinde.