Poté, co se ministr Herman soukromě setkal s dalajlámou, vydali nejvyšší ústavní činitelé společné prohlášení, ve kterém přijetí dalajlámy odsoudili s tím, že to není oficiální politika českého státu. Od přijetí se distancovali a dodali, že ČR respektuje celistvost Číny, jejíž je Tibet součástí. Strhla se lavina ostré kritiky včetně slov o „řiťolezectví“ apod. Co si o tom celém myslíte?

Nejvyšší ústavní činitelé postupovali v souladu s mezinárodním právem a svým prohlášením hájili zájem českého státu. Dobré vztahy s Čínskou lidovou republikou jím nepochybně jsou.

Čínské ministerstvo zahraničí již zaznamenalo jak Hermanovo přijetí dalajlámy, tak vyjádření ústavních činitelů. Podle Číňanů provádí dalajláma v Česku protičínskou separatistickou činnost a vyzývají, aby se s ním žádný úřední představitel nebavil. Není to podle vás příliš? Nesnaží se Čína spíše poroučet než žádat?

Čínské ministerstvo zahraničí vyjádřilo velmi důrazně své stanovisko, které je dlouhodobě neměnné a seznamují s ním všechny země, které dalajláma navštívil či navštíví. Politika jedné Číny se vztahuje i na Tchaj-wan a všechny vlády ve světě to respektují. Jde o základní podmínku dobrých vztahů s nejlidnatější zemí světa.

Komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček vystoupil s tvrzení, že prý dle jeho informací byl enormní tlak na vznik zmíněného prohlášení ústavních činitelů a údajně premiér Sobotka byl „jistými kruhy“ varován, že pokud by k tomu nedošlo, mohla by padnout vláda. Podobně dle jeho slov i počátkem roku před příjezdem čínského prezidenta byl tlak na to vše urychlit, aby mohlo dojít k podpisu řady dohod, protože by to pomohlo ČSSD sehnat „nějaký peníz“ na volby, aby lépe v kampani konkurovala Babišovi. Co si o tom soudíte?

Obávám se, že vysvětlením těchto tvzení je jen takový oblíbený český politický folklór - za vším hledej prachy a korupci. Tím, že se pan ministr Herman setkal s dalajlámou v budově svého ministerstva, popřel legendu o tom, že by šlo jen o soukromou schůzku. Proto na tento diplomatický prohřešek museli reagovat ústavní činitelé.

Situace došla až tak daleko, že některé univerzity na protest ve středu vyvěsily tibetské vlajky. Je takové vzedmutí emocí namístě? Proč to budí tak výraznou pozornost a zájem médií, veřejnosti i politické scény?

Já osobně to vnímám jako projev iracionality. Evropa poprvé od karibské krize stojí na prahu války, ohrožuje ji migrace, ale emoce a vášně vyvolává problém Tibetu.

Erik Best v reakci na prohlášení ústavních činitelů napsal, že Sobotka měl jedinečnou možnost, jak podporou dalajlámy přilákat nové voliče k té avizované „nové liberální ČSSD“, jak o tom hovořil po volbách, nicméně dal přednost byznysu. V USA prý premiér káže havlismus, a v Číně „vlezdoprdelní komercialismus“. Šéf odborů Středula prý hájí voliče ČSSD lépe než Sobotka. Co na takový pohled říkáte? A pokud jde o ty rozpory v činech premiéra, jak tomu rozumět?

Pan premiér se chová jako zkušený diplomat a s každým důležitým partnerem hovoří tak, jak se od něho očekává. A hájí-li zájmy české ekonomiky, nemůže si počínat jako exaltovaný revolucionář.

Za ministra kultury Daniela Hermana se ve věci přijetí tibetského duchovního postavil vicepremiér Andrej Babiš, který jinak stojí spíše za prezidentem. Přidal se ministr Pelikán s tím, že je to „ostuda a ponížení naší země, jež nemá v naší svobodné historii obdoby“. Souhlasíte s Pelikánovou formulací? A pokud jde o Babiše, jak to vnímáte? Proč zrovna podpořil Hermana s dalajlámou?

Pan ministr Pelikán naopak promluvil jako Fidel Castro v dobách, kdy se vylodil na Kubě. Tento typ uvažování a vyjadřování mi u ministra spravedlnosti středoevropského státu připadá poněkud nešťastný. Pan vicepremiér Andrej Babiš svou podporu ministra Hermana zdůvodnil tím, že pan ministr jej podpořil, když měl problémy se svým vyjádřením o Letech, takže on se cítí povinován mu pomoci teď.

Při setkání na Hradčanském náměstí dalajláma řekl, že nadešel čas, abychom o světě přemýšleli jako o jediném organismu. Lidé ve světě jsou prý stejní nehledě na náboženství. Sdělil nám také, že se nám islám nemusí líbit, ale musíme se s ním naučit žít. K tomu na sociální síti advokátka Samková napsala, ať se tedy dalajláma naučí žít s Čínou. Jak vnímáte tato jeho „doporučení“? Není na tom skutečně něco a neměli bychom mu více naslouchat?

Poznámka Kláry Samkové vystihuje podstatu problému. Proč doporučuje jiným to, čím se on sám neřídí?