Neformální summit EU v Praze je vládou i médii označován jako vrchol českého předsednictví EU. Jaký vrchol to tedy je? Co ukazuje o celém českém předsednictví a jeho agendě?

Tato prezidentská recepce měla bezpochyby svůj úkol v tom, že umožnila neformální setkání hlav států, které by se za normálních okolností nejspíš nesetkaly (Například ázerbájdžánský prezident Alijev a arménský premiér Pašinijan.) České předsednictví zde působí jako úslužný hospodský, v jehož podniku se setkala šlechta, ale on sám nemá do čeho mluvit. K vyjádření premiéra Fialy lze jenom dodat, že když se vláda nepochválí sama, tak to za ni téměř nikdo neudělá…

České předsednictví doposud neprosadilo na úrovni EU žádné zásadní téma a neochránilo české národní zájmy, což je dobře vidět například v oblasti energetické politiky, kde tzv. navrhované společné unijní řešení vysokých cen elektřiny a plynu (což je podle mne vzhledem k rozdílným zájmům hlavních členských států EU až naivně utopistické) Českou republiku a české občany velmi poškozuje. Česká vláda nedokázala ani vyjednat výjimku, která by umožnila zastropovat ceny elektřiny a plynu i velkým českým průmyslovým firmám, což unijní legislativa naprosto nehorázně a nesmyslně zakazuje a pro naše podniky je to doslova likvidační.

Evropská unie si poprvé vyzkoušela formát, kdy neformálnímu summitu členských států předcházelo setkání širší platformy s nečlenskými státy. Lze už říci, jak se tento pokus o širší mítink osvědčil?

K tomu prozatím nemám dost informací, abych to mohl vyhodnotit. V každém případě je jasné, že jde o osobní úspěch francouzského prezidenta Macrona, který tento formát Evropského politického společenství a jeho summit inicioval. Je evidentní, že jestli chceme některá závažná témata Evropy a jejího bezprostředního okolí řešit, nesmíme se uzavírat pouze do ulity Evropské unie (anebo se za ni dokonce schovávat, aby neschopnost vlády najít řešení krizí nebyla tak do očí bijící), protože ta celou Evropu ani náhodou nereprezentuje.

Tento formát (Evropského politického společenství) je velmi podobný formátu Rady Evropy, v jejímž Parlamentním shromáždění jsem, do doby, než mi to pětikoalice znemožnila, zasedal. Rada Evropy má 46 členských států z Evropy, na setkání v Praze jich bylo účastno 44.

Mimochodem, původně se myšlenka Evropského politického společenství v institucionalizované podobě objevila už v první polovině 50. let minulého století s cílem integrovat tehdejší Evropské společenství uhlí a oceli a navrhované Evropské obranné společenství. Mělo přinést nové integrační prvky, především společný trh a koordinaci zahraniční politiky. Jednalo se o jakýsi předobraz dnešní Evropské unie, o myšlenku nadnárodní integrační evropské organizace.

Návrh smlouvy o Evropském politickém společenství tehdy počítal dokonce i s evropským dvoukomorovým parlamentem. Tento projekt Evropského politického společenství selhal – a skončil – v roce 1954, kdy bylo jasné, že Smlouva o Evropském obranném společenství nebude ratifikována ve francouzském Národním shromáždění, které se obávalo, že by tento projekt znamenal nepřijatelnou ztrátu národní suverenity. Od plánu na Evropské politické společenství proto bylo tedy upuštěno.

Je zajímavým paradoxem dějin, že jej, byť v inovované podobě a v jiných geopolitických podmínkách, nyní předkládá právě francouzská hlava státu…

Markéta Pekarová Adamová jásala, že jde o historický moment, který ukazuje, jaký je význam Česka v EU a ve světě. Je tato pýcha namístě?

Nevím, kde tu pýchu až aroganci bere, když i o tom, koho si u nás smíme pozvat na večeři, rozhodují arogantně jiní. Myslím, že to jen ukazuje, jak je tato paní odtržená od reality, a je to i kvůli ní, že nás díky Fialově vládě v Evropě mají za bezvýznamné.

Jsem hrdá na to, že se za našeho předsednictví stává skutečným centrem evropského dění. ???? ????

Čtyři desítky premiérů a prezidentů nejen z EU dnes poprvé přijíždí do Prahy. Takový formát jednání dosud nemá obdoby a je jedině dobře, že máme přímý vliv na dění v Evropě.

— Markéta Pekarová Adamová (@market_a) October 6, 2022

Co říkáte na výběr sedmnácti hlav států či vlád mimo EU? A koho jiného byste si případně dokázal za jednacím stolem představit?

Je jich mnoho, koho tam postrádám. Nepovažuji za moudré, nepozvat Rusko, protože právě zde mohlo být jednáno o míru a poválečném uspořádání vztahů. Zrovna tak tam mělo být Bělorusko. I proto, že Rusko bylo nedávno vyloučeno z Rady Evropy a Bělorusko tam nebylo přijato – a tedy neexistuje žádná platforma, kde s nimi jednat. Zejména nyní, v době eskalace vojenských operací na Ukrajině a územích připojených k Rusku, by tato jednání mohla pomoci hledání řešení.

Chybí mi tam i státy, které nesou tíhu migrace, jako Jordánsko, anebo válek jako Sýrie, Irák, Irán a Afghánistán. Sice nejde o evropské státy, ale jedná se o země, jejichž chování, jednání a postoje a jejich vnitropolitické poměry situaci v Evropě, nyní i v budoucnu, zásadně ovlivňují.

Udělat z toho setkání exkluzivní spolek těch, kdo spolu mluví, a vyloučit ty, kdo někomu vadí, považuji za promarněnou příležitost otevření zamrzlých dialogů.

A na summitu naopak přebývalo Kosovo, které stále řada států neuznala jako samostatný stát a jehož údajná nezávislost a uznání ze strany některých evropských států, včetně ČR, je v přímém rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1999.

Rozšířeného summitu se chtěl zúčastnit i princ z Kataru, který den předtím byl na návštěvě ČR, jednal s prezidentem i s vládou a podle všeho se dařilo s ním dohodnout. Po rozhodnutí špiček EU jeho účast nebyla připuštěna. Co na tomto politikovi vadí?

Zásoby katarského plynu nejsou neomezené a je o ně veliký zájem po výpadku ruských dodávek. Skoro bych řekl, že účelovým rozhádáním katarského vládce se slabounkou Fialovou vládou se objeví na trhu plyn, který byl dosud v jednání pro ČR. Takže to vyhodnocuji tak, že na tom politikovi vadí, že vyjednává s ČR o plynu, na který mají zálusk v Německu…

Může toto odmítnutí ohrozit jeho předcházející úspěšné vyjednávání s Českou republikou?

Bezpochyby, Katar je autokratický stát se středověkým systémem a autokratickým vládcem. Jeho slovo je zákon, a nepozvat jej na večeři s mnohem méně významnými hlavami téměř nesvéprávných členských států EU musí považovat za neskutečnou potupu. V arabské a muslimské kultuře se taková faux pas nezapomínají a hlavně neodpouštějí. Jistě si to bude dlouho pamatovat a nám se to v budoucnu těžce vymstí.

Je to obrovské selhání české diplomacie, premiéra Fialy a ministra Lipavského. Zejména, když se objevují hodnověrné informace o tom, že emírovi byla účast na summitu předem přislíbena. A všimněme si i toho, že přes řeči o tom, že se vlastně nic nestalo a že katarský emír odlétal naprosto spokojený, nepadlo ani slovo o tom, že by byla podepsána nějaké smlouva o dodávkách plynu mezi Katarem a ČR, ani smlouva o smlouvě budoucí. Takže to spíše zavání silným fiaskem.

Navíc doplňme, že Katar v roce 2018 vystoupil ze sdružení zemí vyvážejících ropu OPEC, a je tedy v tomto smyslu již docela velkým, silným a samostatným mezinárodním hráčem. Charles Michel a další komici z vedení Evropské unie tedy svým arogantním chováním Evropě a zejména nám tedy opravdu „pomohli“…