Jak se zdá, z Green Dealu se stává jedno z hlavních témat nadcházejících voleb do Evropského parlamentu. Po protestech zemědělců již mnoho politiků začíná opatrně tvrdit, že to EU se zelenou politikou trochu přehnala. Je v tom podle vás pouze předvolební rétorika, nebo skutečná reflexe, která může vést ke změně unijního trendu? 

 

Já dlouhodobě zdůrazňuji, že tím skutečným hybatelem v politice nejsou krátkodobé zájmy definované snahou získat v těch nebo oněch volbách voličský hlas, a tedy říkat, co se zdá, že voliči chtějí slyšet. To, co určuje politiku, je filozofie a morálka. Ať si to volič nebo politik uvědomuje nebo ne. A v tomto ohledu se tady nic nemění. Stále platí, že morálním imperativem je chránit planetu nebo, chcete-li, klima před člověkem. Stále platí, že člověk je mylně pokládán za ničitele přírody a jeho průmyslová činnost za hlavní faktor v procesech změn klimatu. Stále je tady zelený antikapitalismus a kolektivismus. Jestliže se tedy něco změnilo z pohledu krátkodobé předvolební rétoriky, z dlouhodobého hlediska to neznamená vůbec nic. Trend je jasný, cesta je vytyčena, a i když se na ní někteří politici snad zastavili a rozhlížejí se, jejich filozofické a morální premisy je vedou neomylně k zelenému socialismu. Bohužel. Jestliže chcete znát politikův skutečný postoj vůči zelené politice, musíte se ho zeptat na důležitější otázky. Je kapitalismus z morálního hlediska něčím špatným? Ničí člověk planetu? Otepluje průmyslová činnost zemské klima? Je potřeba s tím vším něco dělat shora, tedy z pozice politika coby regulátora nebo přímo centrálního plánovače? Jsem si jistý, že ti, kteří se dnes tváří, že jsou vůči zelené politice v opozici, odpoví na tyto otázky kladně. Možná se tedy změní nějaké dílčí parametry zelené politiky, ale její principy jsou neměnné a konečné cíle jakbysmet. Jediná naděje na jakousi skutečnou změnu může plynout pouze od politiků, kteří jasně a upřímně prohlásí kapitalismus za morální dobro. Takové však v ODS ani v ANO, a tím méně v SPD nenajdete. 

 

Všimněme si, že tito politici pouze říkají, a vy to sám uvádíte, že EU to se zelenou politikou přehnala. Přehnala. Nikoliv že je to nesmysl a zvěrstvo a zločin proti lidskosti už z principu. Například Klára Dostálová, která vede eurokandidátku ANO, se vyjádřila, myslím, v rozhovoru v iDnes, že „Green Deal se musí vrátit na začátek“. Protože se prý zvrhl. Chápete? Vrátit na začátek. Nikoliv zmizet někde hluboko ve smetišti politických dějin. K elektromobilitě je prý potřeba lidi spíš motivovat nežli zakazovat spalovací motory. Motivovat – tedy nejspíš nějakou regulační politikou, sociálním inženýrstvím. Možná daňovým zvýhodněním elektroaut. Oni si představují nějakou novou a lepší zelenou politiku, která sice bude mít stejné antikapitalistické zelené cíle, ale nějakým zázrakem nezruinuje náš průmysl a ekonomiku. Jak by to bylo možné? Prostě nějak! Jejich postojem tedy je: „EU by to neměla přehánět. Chceme zelenou politiku a nějaký Green Deal 2.0, jen se to nesmí přehánět.“ Co to má jako být?

 

 

Velkým kritikem Green Dealu je u nás Andrej Babiš, který však coby někdejší český premiér přijetí této zelené evropské politiky podepsal. Jde i v jeho případě podle vás o snahu vymezit se proti současné evropské politice s vidinou zisku volebních hlasů?

 

Samozřejmě, Andrej Babiš není žádnou výjimkou. Ve skutečnosti to není kritik Green Dealu, ale pouhý lhář a podvodník. Jako nepřítel kapitalismu a svobody nemůže být v principu proti zelené politice. Na rozdíl od mnoha jiných politiků je mu ale jedno, jaké morální principy se za ní skrývají. Andrej Babiš je amorální, etické aspekty politiky jsou mu ukradené. Je mu jedno, jestli je kapitalismus dobro, nebo zlo. Bude říkat cokoliv, co mu přinese krátkodobý užitek. Jestliže po eurovolbách vzejde ze struktur EU nějaká aktualizovaná zelená politika, která „to nebude tak přehánět“, je zřejmé, že Andrej Babiš se bude chovat s ohledem na krátkodobý užitek. Pokud potřebuje, aby byl například přijatelný i pro mladší voliče, dokážu si představit, že jakousi umírněnou zelenou politiku přijme za vlastní. Znovu musím zopakovat, pokud chcete znát názor toho či onoho politika na Green Deal, musíte jít více do hloubky a zeptat se na morální premisy. Co se týče Babiše, daleko více mě udivuje, kolik lidí mu jeho novou protizelenou pozici vlastně věří. Kolik lidí v něm vidí jakousi skutečnou pozitivní alternativu vůči současnému politickému šílenství. Někteří voliči patrně trpí jakousi obsedantní nutností nechat si neustále lhát. A ostatně Babiš je v tom přeborníkem. Angličané mají jedno rčení: „Fool me once, shame on you; fool me twice, shame on me.“

 

Proč se podle vás stalo z Green Dealu hlasitější politické téma teprve v okamžiku, kdy jej za „zlo“ označili protestující zemědělci? A není to trochu paradoxní, že proti „zelené politice“ protestují právě „zelení“ zemědělci?