Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?

Kosmoindividualističtí aktivisté se pokusili v roce 2015 u nás zavést multikulturní společnost. Díky odporu občanů a reprezentace, hlavně prezidenta, se to nepodařilo. Budou se o to pokoušet stále a stále. Poláci a Maďaři už se vzepřeli natolik, že se bránit dovedou. U nás to není tak jisté. Zničení Evropy hrozí jen tenkrát, když se zničit nechá.

Zatím jsme vyčerpali z EU zhruba 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?

EU se uplatňuje zatím „měkkou silou“. Možnosti jsou dvě: Buď se EU změní a bude více respektovat odlišnosti a skončí s prosazováním agendy kosmoindividualismu, nebo potom je nutný výstup. Zatím musíme prosazovat první variantu. Dál uvidíme.

Bylo by pro nás opuštění EU katastrofou? A pokud nám bude EU vnucovat imigranty a bude pokračovat Schengen s volným pohybem osob včetně migrantů a teroristů, nebude nakonec jedinou šancí EU opustit?

Zatím se zhoubnost Schengenu neprojevuje jako zásadní a výhody převažují. Opuštění EU by samozřejmě bylo nepříznivé a jako varianta, až by to opravdu nešlo jinak.

A je pak možné, že státy středovýchodní Evropy ustaví nějakou svou vlastní konfederaci? Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko. Případně ještě Polsko či Bavorsko a Sasko…

Já bych spíše viděl nějaký Visegrád rozšířený o Slovinsko, případně Chorvatsko a baltské země. To by se samozřejmě mělo udělat i v rámci EU a neustále rozvíjet. Jenže společné zájmy těchto států asi nejsou dosti úplné. Ale vidím to jako nejlepší variantu ze špatných. Ohledně Rakouska jsem skeptický, pokud vím, Rakušané jsou tak spojeni se Západem, že to není možné.

Sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, podle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala listopad 1989, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?

Já si myslím, že lidé stále více chápou přirozený konzervativismus a rozcházejí se s kosmoindividualismem, tedy s tím, co Havel hlásal na základě tehdejšího západního vzoru. Názvem kosmoindividualismus jsem nahradil rozšířený výraz neomarxismus, aby to bylo přesnější a lépe vyjadřovalo podstatu fenoménu – internacionální přesvědčení na individualistickém základě.

„Děti listopadu“ najednou zjišťují, že odmítnutí kosmoindividuálních hodnot je nutné. Že se musí stát opět hodnotou rodina, obec a národ. Že to jinak nejde. Děti listopadu vidí, že vychovaly svoje děti špatně a také že samy na základě špatné ideologie nadělaly spoustu chyb. Najednou potřebují péči mladých a zjistí, že jejich mladí rodinu nemají, neuznávají, jezdí po světě a kašlou na všechno vyjma vlastního prospěchu. Pro společnost nejsou ochotni obětovat ani minutu, ani pohyb malíčku, pro rodiče jen velmi váhavě. Dům po rodičích prodali a peníze utratili v Himáláji. Prostě jakýmsi přirozeným „zmoudřením životem“ poznaly „děti listopadu“ svoje omyly, a protože není nikdo jiný, který by dokázal jim to dobře podat, volí tyto vzdoropolitiky.