Společně s advokátkou Danielou Kovářovou jste autorkou výzvy ke vzájemné toleranci. Napsaly jste ji kvůli vyhlášení nouzového stavu. Ocituji: „Nenechme se rozdělit. Nedovolme štěpení národa na dvě nesmiřitelné části.“ Ve výzvě doporučujete: dýchat, chápat se, usmívat se, přemýšlet a žít. Do jaké míry jsme vůči sobě nesmiřitelní?

Známe už léta častou nesmiřitelnost lidí kvůli politice, a to dokonce i na malé obci, pak trvalou nesmiřitelnost Sparťanů a Slávistů (úsměv), a letošní novinkou je nesmiřitelnost táborů s rouškou a tzv. nahoře bez (roušky)… Opatření vlády byla navíc tak chaotická, a vyjadřování lékařských kapacit tak výrazně odlišné, že aby se v tom člověk vyznal, musel by být Pán Bůh. A když jsme tak ty hádky až urážky pozorovaly, řekly jsme si, že to je vlastně to, co nám nejvíce vadí – to budování táborů, které by nemusely být. A přitom by stačila obyčejná ohleduplnost k jiným, a tolerance k jiným názorům. A všechno se dá vydržet. A tak jsme se rozhodly vyzvat lidi, aby se nenechali rozdělovat, aby se nenechali štěpit, že to je pro každý národ obrovské oslabení.  Když vynechám, jak to lidí trápí a lidově řečeno vyšťavuje.  

Přidávají se lidé k výzvě? A jaké máte reakce?

Ano, denně mám x mailů, na FB mi to sdílela více než stovka lidí za dva tři dny, blogy četly tisíce. Víte, mít strach vyslovit názor, abyste nebyl terčem hrubých urážek – to se vracíme do středověku. A chceme být přece civilizovaný národ. Tedy doufám! Někdo má rád slunce, někdo měsíc, no a co… Vydržme.  

Můžete ještě více popsat důvody, které vás k sepsání výzvy vedly?

Právě to, že úplně zapadalo, o co jde, a lidé se začínali hlídat, ukazovat na sebe, urážet se … hlavně kvůli rouškám. Přitom realita je někdy drsná – byla jsem svědkem, jak paní na benzince sprostě vynadala jedné mladé slečně, že vstoupila bezmyšlenkovitě bez roušky, a pak ta samá dotyčná madam si po použití toalety ani neumyla ruce. Někdy to bývá navrch huj, vespod fuj, jak říkávala moje babička. Kdybychom nikdo nachlazený nechodili mezi lidi, nejsou ani takové epidemie chřipky, a kdybychom všichni dnes úzkostlivě dbali na hygienu a vyhýbali se sami kumulaci lidí, protože doba to žádá, nemusely by až takové příkazy být. Ale pokud jsou, kašleme na to, přežijme to, a nedělme se kvůli tomu na dva tábory. To je třeba zrovna to, co se někomu hodí. Rozdělený národ bývá slabý národ.